Autor: Jiří Krutina

Nitjánandy z Ganešpuri „Všechny věci jsou tvary tichého zvuku Óm. Óm v podobě dechu vědomí prostupuje všechny věci v nitru i vně.“ „Já  sídli v prázdném prostoru těla. Fyzické tělo má mnoho částí, ale jejich nehmotná esence – síla, která jej stále vytváří, je jediná a neoddělitelná.“ „Tichý zvuk Óm prostupuje celý vesmír, jeho rezonance vytváří všechny formy věcí. Zvuk dává…

Smyslem následujících otázek je přímá zkušenostní meditativní introspekce zaměřená na vědomí našeho bytí jako celku, tedy vědomí já jako celku v kterém právě spočíváme. Smyslem otázky není odpovědět “správně” či přesně určit “jak to je” ale rozpoznat samotnou otázku jako živý impuls k procitnutí prožívání vědomí v daném aspektu, jako živou otázku dotýkající se přímo…

Jak se ve skutečnosti prožíváme, tak myslíme, takové myšlenky chováme, a ty se stávají rámcem naší zkušenosti. Současně se naše myšlení a myšlenky, které přijímáme za své, stávají našimi přesvědčeními a pak nám přinášejí sebe-potvrzování v našem způsobu prožívání sebe, druhých i světa.

Skutečnou podstatou jógy či „duchovní praxe“ není provádění nějakých konkrétních cvičení, kterými máme vyřešit naše nepromeditované a nesprávné přijaté představy o skutečnosti, ale meditovat zcela základní živé otázky v přímém vztahu k našemu vlastnímu bytí a jeho prožívání.

Skutečná meditativní otázka hledajícího je, „Co je pravda?”; a nikoliv „jak na to“, „jak dosáhnout poznání“ či „jak postupovat postupně metodicky v meditaci“, když ani prvně vlastně nevíme, „co“ se vlastně dosahuje.

Poslední verš popisuje kulminaci přirozené jógy vědomí, ve kterém plynule naše ztělesňování a zpřítomňování jako my prožíváme jako symfonické vyjádření různých aspektů – tónů našeho bytí jako širšího pole cítícího vědomí, kterým jsme, jež je naším pravým vědomím Já. Tělesný pohyb souznící vyjádření proměn cítícího vědomí.

Proč vůbec se věnovat něčemu, co nazýváme “meditací”? Obecně vnímáme, že je to jaksi něco dobrého, přinášející poznání, duchovní vhled a osvobození, léčení, něco co má pozitivní účinky na náš život, ale i pro celou společnost, ale současně také chováme nejrůznější nesprávná přesvědčení spojená s chápáním meditace.

Jak víme a poznáváme, že vůbec něco jako “tělo” je? Můžeme své tělo, tělesnost, tělesné bytí poznávat jinak než skrze ryze subjektivní prožívání a procítění těla, tedy skrze vědomí našeho tělesného bytí?

Naše tělo jako celek je ve své podstatě ztělesňováním vnitřních zvuků jednotlivých oblastí vědomí tvořených individuálními vnitřními zvuky atomů a je doslova zvučeno-vyslovováno či řečeno stále se proměňujícím cítícím vědomím samým ve své bytí. Tělo je živým Slovem tvořeným tichými zvuky cítícího vědomí.

Oči jsou branami duše, jsou vstupem do hlubin našeho vědomí a současně vyzařují společně s celkovým vyjádřením obličeje i tělesným projevem vědomí, které ztělesňujeme a komunikujeme našim bytím.

Ve všech duchovních tradicích, ať už východních nebo západních nalézáme podobná vyjádření o „božském tichu“ či „“božské tiché přítomnosti“ a podobná nabádání a instrukce typu „utiš se a buď vědomím“, či „ticho promlouvá“, apod. Co nám tyto výroky říkají? Míním, že nám sdělují, že samo vědomí, jež je naším prožívajícím já v každé zkušenosti je mimo jiné své kvality doslova…