Autor: Jiří Krutina

Jedním z projevů duchovní nevědomosti je navyklá objektivizace a doslova zpředmětnování našeho emočního a pocitového prožívání, zejména toho tíživého, či nepříjemného. Podobným projevem – projevem stejné nevědomosti je vidění objektivního zla v druhých, ať už jako vidění zla v podobě zlých druhých, či zlých sil nebo energií, či podobných objektivizací. To má většinou za následek oprávněnost projevovat vlastní často dlouhodobě…

Nebojme se i tíživých zkušeností. Jednak se jich v lidských inkarnacích nevyhneme, a jednak čím je bolest intenzivnější, tím ve skutečnosti váže v sobě větší intenzitu a moc vědomí, kterou lze využít k zesílení naší vlastní zkušenosti samotného vědomí!

Základní přirozené poznání a pochopení (gnóse), dle mého spočívá ve skutečnosti, že samo ryzí vědomí – vědomí jako takové je našim skutečným já a současně vědomím všeho a všech. Vědomý život stojí na tomto přímém poznání a naslouchání životu vědomí v jeho co největším a stále větším rozsahu a hloubce a nových kvalitách, tedy věnování každého přítomného okamžiku a celého našeho času našemu vědomí…

Vysvobození a svoboda (spása) je často omezeně chápaná pouze ze svého „eskapistického“ pohledu jako vysvobození „ze“. Toto, pak nabízejí v nejrůznějších formách k prodeji na „duchovním trhu“ „hledajících nejrůznější církve a kulty. Je otázkou, zda lze něco – či někoho vysvobodit, když naše skutečná podstata stále přítomná je – z principu svobodná, neboť jím je samo vědomí, které se stále…

Autentická spiritualita nepopírá empirický život člověka ve světě se všemi jeho oblastmi individuálními i společenskými, ale přijímá je na základě vnitřního poznání (gnóze), jež nás učí nalézat k vědomí ve formě světa hlubší a svobodnější vztah bez pohlcení vědomí a své identity v jeho jednotlivostech.