Ve všech duchovních tradicích, ať už východních nebo západních nalézáme podobná vyjádření o „božském tichu“ či „“božské tiché přítomnosti“ a podobná nabádání a instrukce typu „utiš se a buď vědomím“, či „ticho promlouvá“, apod. Co nám tyto výroky říkají?
Míním, že nám sdělují, že samo vědomí, jež je naším prožívajícím já v každé zkušenosti je mimo jiné své kvality doslova živým tichem či věčným Mlčením, které jednak přesahuje všechny slyšitelné zvuky, ale které není jenom jejich nepřítomností a „prázdnotou“, ale zejména současně jejich tichým významovým zdrojem, tichou citový význam nesoucí Řečí-Slovem-Zvukem-Tónem.
Tato tichá Řeč-Slovo-Zvuk-Tón doslova nepřetržitě zvučí-vyslovuje-praví-tónuje vše co je i může být, všechny myšlenky, emoce, těla, já, předměty i celé světy ve svém stávání se a bytí.
Být tímto naslouchajícím zdrojovým tichem znamená být vědomím samým, které prožívá a vědomě naslouchá vnitřní řeči, vnitřnímu pociťovanému významu myšlenek, emocí, věcí, druhých bytostí, zkoumaných věcí, světu, apod.
Nabádání k vnitřnímu „utišení“ nás vede k věnování času našemu naslouchajícímu vědomí a jeho kultivaci.
Věnování času samotnému vědomí skrze vědomé naslouchání našemu právě aktuálnímu celo-tělesnému prožívání nás samých, druhých i věcí kolem nás, přirozeně vede nejen k nové zkušenosti našeho vědomí prožívání, ale k novému prožívání tělesného bytí jako živého citového tónu-zvuku cítícího vědomí, kterým jsme.
Způsob, kterým se opět vracíme-noříme a spojujeme se zdrojovým tichem všeho co jest a může být, ze kterého vyvstávají všechny rozmanité tóny nejen našeho bytí, které se ztělesňují v našem sebe-prožívání jako celku vede přes kultivaci schopnosti – kapacity vědomého naslouchání celo-tělesným vědomím, všemu co právě prožíváme, ať už se jedná o naše myšlenky, emoce, druhé bytosti, předměty, svět kolem nás, či jakékoliv prožívané a uvědomované zkušenosti a věci.
Vědomé naslouchání je přirozeným způsobem jak být vědomý, je meditativním vnitřním postojem – nastavením našeho celkového způsobu bytí a nikoliv pouze přestávkou mezi řečí nebo nepřítomností slyšitelných zvuků nebo určitým „soustředěním“ v určitý čas.
Vědomé naslouchání je způsobem vnitřního naslouchání z ticha – sféry vědomí významových intenzit samotné esence našeho bytí odkud slyšené i neslyšené zvuky, slova, myšlenky, emoce i organismus a jeho orgány a veškerý tělesny pohyb a celkové tělesné sebe-prožívání povstávají jako echa pocitových tichých fonémů-tónů samotného cítícího vědomí, které prožívá věci, druhé i svět výhradně skrze své tělesné bytí, v kterém se stále okamžik po okamžiku ztělesňuje.
Vědomé naslouchání, nás současně vnitřně „zpomaluje“ a tak dává prostor pro přirozené vyvstání širšího vědomí toho, co právě prožíváme, přirozeně nás usazuje v přítomnosti našeho bytí a umožňuje vědomě vést nepřetržitý dialog našeho bytí a jeho vztahování k nám samým, druhým i ke světu.
Míním, že kultivace meditativního naslouchání ve kterém se přímo ladíme na vnitřní řeč bytí věcí, i druhých bytostí, ke kterým se vztahujeme je základním předpokladem rozvoje vědomé komunikace pro jakýkoliv druh smysluplné spolupráce mezi lidmi, dnes tak naléhavě potřebné.
Meditační cvičení vědomého naslouchání.
Následující jednoduché meditační cvičení (jóg) umožňuje každému prožít rozdíl mezi „obyčejným“ úzce zaměřeným slyšením pouze vnějšího zvuku či hlasu a přímým pociťujícím celo-tělesným nasloucháním z nitra – centra našeho bytí, což vede ke zcela nové zkušenosti prožívání všech zvuků, včetně tónu slyšených slov jako echa samotného cítícího vědomí, a jeho vnitřních významových tón-zvuků-řeči, kterou vědomí komunikuje ve svém prožívání sebe, druhých i věcí světa.
Věnuj každému kroku potřebný čas pro jeho plné prožití, který potřebuješ. Poté přejdi na další krok.
- Vyslov plně artikulovaně a nahlas své jméno nebo příjmení, buď si vědom jeho vnějšího slyšeného hlasu.
- Nyní si současně buď vědomý celého těla jako celku, ztotožni se s tímto vědomím a opět nahlas vyslov své jméno nebo příjmení a současně vědomě prožívej změny svého tělesného sebe-prožívání jako celku.
- Jak prožíváš vědomí „písně“ tvého jména jako celku svým celo-tělesným naslouchajícím vědomím? Kde v tvém prostoru těla zní? Jaké pocity a změny způsobuje v tvém celkovém sebe-prožívání? Uvědomuj si a prožívej, jak změnu vnímání slyšeného, tak to, jaké změny v celkovém tělesném sebe-prožívání vnější zvuk vyvolává a ztotožni se s vědomím sebe-prožívání jako celku.
- Nyní přejdi od slyšení zevního zvuku k zaměření celo-tělesného vědomí na prožívání nevyřčeného-tichého, ale vnitřně slyšeného nevyřčeného zvuku tvého jména či příjmení svým celo-tělesným vědomím jako cítěné živé „slovo“ svého sebe-prožívání jako celku.
- Udržuj naslouchací pociťující vědomí tónů tvého „jména“ a centruj se v těžišti neomezeného prostoru intenzivního ticha, jež je zdrojem všech slyšitelných zvuků skrze své inherentní citové intenzity.
- Ztotožni se s tímto prostorem ticha – tichým éterem naslouchajícího vědomí plným vnitřního citového významu tvého jména bez slov.
Přirozená meditativní přímá zkušenost nám komunikuje nejen skutečnost, jak vnější zvuky, zabarvení řeči, nebo hudba ovlivňuje naše sebe-prožívání a jaký rozdíl ve vnímání způsobuje rozsah našeho naslouchacího vědomí skrze rozšíření celo-tělesného vědomí, ale zejména tu skutečnost, že všechny slyšitelné zvuky jsou zejména vnější echa vnitřních citových tónů samotného cítícího vědomí naší duše.