O povaze smyslového vnímání

Print Friendly, PDF & Email

Není bezprostřednějšího aktu vědomí v naší každodenní zkušenosti, než samotný akt smyslového vnímání v našem prožívání a zakoušení sebe, druhých a světa. Nepřetržitě něco skrze vědomí, kterým jsme, vnímáme, smyslově poznáváme, přičemž se smyslové zkušenosti a vnímání sebe, druhých i světa současně nepřetržitě proměňují a mění. Smyslové poznávání je ryze subjektivního charakteru.

Oficiální věda a psychologie se nám snaží namluvit, že naše smysly jsou pouze vnějšími smysly – orgány v těle, kterými vnímáme již „hotové“ tzv. smyslové zkušenosti „objektivních“ věcí uvědomovaných. Copak ale když vnímáme například růži a její červenost, vnímáme něco daného objektivního, nebo ryze subjektivně vnímáme určitý unikátní subjektivní tón červenosti? Samotnou povahu červenosti neumíme vysvětlit, ale zato umíme spočítat frekvenci světla „červeného spektra“ – ale sděluje nám to nějaké přímo pociťované poznání toho, co je „červenost“ či „červenění“ jako subjektivní kvalita? Věda postoupila až tak, že primární pro ní není bezprostřední subjektivní smyslová zkušenost, ale matematické modely a abstraktní konstrukty, kterým uzpůsobuje své zkoumající nástroje – tedy technologie. Věda se pokrytecky tváří a mnozí uctívatelé tohoto dnešního “náboženství” technologického rozumu tak smýšlí, že nám věda se svými výzkumy přináší větší poznání o realitě a světa kolem nás – to je velkým omylem. Věda sama se stala “technologií” vidění světa, nikoliv prostředkem k jeho hlubšímu pochopení a poznání.

Nemáme jenom vnější smysly, čich, chuť, zrak, hmat-dotek spojené s tělesnými orgány nosu, úst, očí a kůže. Ty jsou jenom rozšířením svých, jim odpovídajících vnitřních smyslů a prvotního ještě nerozlišeného CITu, kterým je samo cítící všeosvěcující vědomí samo v kterém spočívají nesčetné subjektivní kvality plné svých smyslů a významů, které hledají své bezprostřední projevení v podobě smyslového vnímání.

Co když samo vědomí v sobě obsahuje nesčetné smyslové kvality, dimenze a smysly, jejichž subjektivní smyslové kvality hledají své vyjádření v prožívaných smyslových zkušenostech světa?

Vědomí není žádným vjemem, žádnou smyslovou zkušeností, ale je současně tím, co všechny smyslové zkušenosti vnímá, cítí a je si jich vědomé. Vědomí není žádnou vůní či pachem, ale tím, co vše cítí. Vědomí, není žádnou chutí, ale tím, co vše chutná. Vědomí není ničím z viděného, ale tím, co vše vidí. Vědomí není ničím z toho, co si můžeme jenom uvědomovat, nebo zakoušet, ale tím, co vše zakouší a je všeho si vědomé.

Veškeré smyslové prožívání a vnímání ve všech jeho rozmanitých podobách, vnějších i vnitřních je vrozené smyslu-plné vyjádření (záměru a významu – Šakti) ryzího všech smyslů prostého vědomí (Šiva), které je současně jak různé od všeho, co smyslově vnímá, tak současně ale od veškerého smyslového vnímání neoddělitelné.

Rozlišujeme pět základních smyslů čich, chuť, zrak, sluch, hmat a s nimi spojená smyslová zkušenostní pole, které tvoří celé pole zkušenostního poznávání. Smysly jsou neoddělitelné od těla, proto tělo jako celek se svými smysly je jedním integrálním „smyslovým orgánem“ duše – polem cítícího – vnímajícího vědomí, které vnímá, vyjadřuje se a poznává se v prožívaném.

Někdy hovoříme o tzv. „šestém“ smyslu, který má povahu „intuice“. Míním, že jim není nic jiného, že právě naše vědomé tělo jako celek v podobě pole vědomí-já. Nevnímáme jenom nějaké „informace“ skrze smysly ve fyzickém těle, ale vnímáme jako lidské bytosti, celým svým bytím. Nevidí oči, ale člověk. Neslyší uši, ale člověk.

Právě tělo jako pole vědomí je zdrojem veškerého smyslového vnímání a jeho zkušeností. Samo tělo jako subjektivní pole našeho vědomí, se aktivně účastní v procesu vyjadřování subjektivních kvalit samotného vědomí a „překladu“ nejrůznějších významů a “smyslů” vědomí samého do smyslových zkušeností věcí a bytostí světa, které vnímáme a jak je vnímáme.

Komentáře