O prvotním principu Života (2)

Print Friendly, PDF & Email

Zkušenostní reinterpretace původního textu Abhinavagupty: Paramārthacarcā

II.

Neexistuje žádná věc, předmět, myšlenka, tělo, bytost, svět, jakákoliv podoba bytí (žádný objekt), oddělitelný od svého vědomí, ve kterém přebývá, ze kterého vyvstává-je vyzařován a od svého ryze subjektivního vědomého prožívání jako určitého vědomí dané skutečnosti. Různost a rozdílnost vnímaná mezi objekty se netýká jejich společné esence, kterou je kontinuum prožívajícího vědomí Já, které se prožívá skrze tyto objekty a jako vědomí těchto objektů. (2)

Prvotní skutečností není nic objektivně existujícího, něco daného, něco ukončeného, určité jsoucno, ale vědomí možnosti daného. Neexistuje samostatně něco jako myšlenka, vždy existuje vědomí myšlenky, a to samo myšlenkou není. Současně vše uvědomované, vše, co vědomí prožívá, je vždy současně určitý prožitek – zkušenost-prožívání určitého vědomí, strukturující se v podobě dané myšlenky, věci, těla, světa. Vše uvědomované, pociťované, vnímané, pozorované, nejsou nějaké „neživé obrazy“ nebo „klam“ či „iluze“, ale vždy určité prožívané vědomí, o své struktuře – těle a dalších kvalitách, ve kterých se manifestuje samo vědomí. Jakákoliv snaha či nabádání, abychom svět a tělo chápali jako klam a iluzi, jakési „ne-já“, které je nutné přesáhnout, či se od nich rozlišit, abychom „realizovali“ či si „uvědomili“ Já, je od počátku minutím se cíle.

Vědomí je prvotní princip a podmínka všeho, současně vědomí je vše a ve všem a současně vše je vždy určitým „vědomím“, takto prožívaným ve vědomí samém. Jinými slovy, vše, co existuje, ať už aktuálně, nebo jenom jako možnost – potenciálně, je vždy současně určitým vědomím, jeho unikátní individuální prožívanou částí.

Výrokem, že „vědomí je vše a vše je vědomí“ neříkáme, že vše je nerozlišená „kaše“, ale že existuje jedna esence všeho v různých svých individuálních kvalitách a formách, které jsou jasně různé, rozlišené od vědomí samého i od sebe navzájem, ale současně neoddělitelné od vědomí, které je vědomí (sloveso).

Slovo „jednota“ nám i říká, co je podstatou „jednoty“: „jedna – nota“, tedy jde o mnohost individuálních vyjádření jediné podstaty lišící se nikoliv v esenci, ale ve formě tónu svého individuálního projevu. Ono jediné Já prožívající se v srdci veškerého bytí není určité Já mající vědomí, ale samo vědomí jako takové. Současně všechny formy bytí jsou konkrétními individuálními formami-těly vědomí, nikoliv iluzí nebo klamem vyvstávající v neohraničeném oceánu vědomí (ambunidhi) všeho, co je a může být.


Komentáře