Jiným důkazem krize a ne-dostatku vědomí je fakt, že v současné době pouze málo lidí jasně hovoří o vědomí jako o naprostém základu všeho a jako o esenci života samého, a má i jeho zkušenostní pochopení a ztělesnění natolik, že jsou schopni jej nejen jasně komunikovat, ale i chovat nutné schopnosti pro sdílení různých kvalit a aspektů vědomí s druhými. Mnozí duchovní mistři meditace jsou ztělesněním velmi intenzivního vědomí, ale často pouze v jednom aspektu nebo kvalitě.
Často je tomu tak, že v jaké kvalitě poprvé rozpoznali božské vědomí, kterým jsou, takovou uchopili za ono hledané “božské Já”, a místo kultivace vědomí jako takového, zaměřují se na určité konkrétní stavy vědomí. Tomu pak odpovídá i jejich výklad nauky a její omezení. Plně platí, že každá forma nauky odpovídá dosaženému poznání a pochopení jejích protagonistů. Rozhodně není pravdou klasické new age klišé, že všechny nauky, které dnes můžeme potkat na “duchovním trhu” s “duchovnem” či “seberozvojem”, vedou ke stejnému cíli a poznání, či že všichni duchovní mistři a učitelé kdejaké jógy učí to samé.
Je až zarážející, kolik dnes můžeme navštívit kurzů např. kundaliní jógy, různých tantrických seminářů, kurzů seberozvoje atd., ale nikde nenajdeme jasné zaměření na samotnou podstatu člověka, základní otázky života a hlavně vědomí jako takové.
Mnozí duchovní učitelé, které jsem ve svém životě potkal, se zaštiťují různými tradicemi a používají pojmy tu z Východní jógy, tu z advaity, trochu křesťanské mystiky, k tomu moderní psychologické pojmy, vše v jednom eklektickém “guláši”. Při studiu toho, co opravdu učí a jak vykládají ony starobylé duchovní tradice, jsem mnohokrát shledal, že jejich výklad pojmů z těchto tradic si uzpůsobili svému vlastnímu, neúplnému nebo dokonce zcela jinému “pochopení”, které neodpovídá původu svého vzniku.
Sám jsem prošel procesem, ve kterém jsem hledal vhodný jazyk, který by vyjadřoval mé meditační zkušenosti a prožívání. Rezonující řeč jsem s tím, jak jsem poznával samo vědomí, nalézal zejména v učení mistrů hlásících se ke kašmírskému šivaismu a primárně v systematizovaném učení tantry, které přinesl indický tantrik a filozof Abhinavagupta, jehož původní texty jsem začal překládat do češtiny. Pouze zde jsem nalezl jasná sdělení o vědomí a jeho nesčetných trans-subjektivních kvalitách a aspektech, které sou-zněly s mojí meditační zkušeností a pochopením.
V klasickém učení advaity či klasické Patandžáliho jógy jsem nalézal jenom některé aspekty odpovídající mé zkušenosti, a hlavně jsem nesouzněl s jejich filosofickými závěry o smyslu života a povaze vědomí jako takového. V těchto naukách současně chybí jakékoliv poučení o prostoru “mezi životy” a životě ve vědomí samém. Z jiných tradičních existujících nauk, ve kterých jsem našel stejná poučení, ke kterým jsem dospěl svou meditací, mohu uvést taoistické a japonské učení o duchovním středu člověka, které v této tradici zvou hara. Dále souzním s tradicí západní gnóse jako takové (nikoliv “gnosticismu”, jak o tom hovoří religionisté), která se line jako “duchovní podzemí” evropskými dějinami a jejíž původ sahá až k původnímu učení Ješui či Ježíše a hluboko do starověkých mystérií spojených se šamanismem.
Přesto jediným skutečným zdrojem a učitelem je mi “mé” vlastní vědomí, nikoliv “mnou” vlastněné, ale širší vědomí, které mě, ale i tebe, vážený čtenáři, i vše, co je, zpřítomňuje a doslova a do písmene “vědomí” (ve smyslu slovesného tvaru) skrze živé zrcadlo mého těla jako celku, i těl ostatních kolem mě. Právě ono je skutečnou “dělohou” řeči této knihy-textového těla, a má duše je jejím otcem v aktuálním fyzickém zpřítomnění.
Jako každé tělo, je i obsah=tělo knihy kombinací dvou od sebe nedělitelných “mužských” a “ženských” kvalit. Mužskou kvalitou můžeme označit filosofii či metafyziku vědomí a ženskou kvalitou vlastní praxi vědomí či jógu. Oboje neoddělitelně tvoří to, co nazývám jóga vědomí neboli umění být vědomím. Filosofií je zde míněna zkušenostní metafyzika, nikoliv nějaké “filozofování” “o” něčem, která je plodem meditace, tedy jógy vědomí. Filosofie současně tvoří podklad pro praxi a pouze praxí, tedy jógou, je filosofie živá. Filosofická část jógy vědomí je komunikována v následující kapitole Metafyzické principy. Její praktická část, zaměřená na samotnou jógu, je uvedena v kapitole Praxe. Kapitola Kvality, zaměřená na jednotlivé základní trans-subjektivní kvality vědomí jako takového, které poznáváme skrze praxi – jógu vědomí – na základě metafyzických principů, pak představuje jakýsi “přechod” mezi oběma oblastmi. Kniha se tak skládá vyjma tohoto delšího úvodu, ze tří základních částí tvořících vzájemně protkaný (tantra) trojjediný (trika) celek = tělo. Kniha sama, její obsah a struktura dědí to, co komunikuje.