Rubrika: Články

Dosažení, realizace, osvícení, zkrátka rozpoznání základu všeho, jako neohraničeného prostoru ryzího vědomí všeho, není cíl nebo nějaký koncový stav, ale pouze získaná vědomá schopnost – možnost – kapacita k novému jasnějšímu, svobodnějšímu a plnějšímu vědomému vztah k Bohu (vědomí nás přesahující), k nám samým, druhým i světu.

O vědomí Snaha fixovat vědomí v podobě nějakého stavu „bytí“ nebo „jáství“ nevede k plné zkušenosti vědomí samého, neboť vědomí je z principu stále věčně nové vědomí každého bytí, tedy každého já. Vědomí není vlastností žádného bytí, ani já ale naopak, žádné bytí, včetně jakkoliv „nejvyššího bytí“ nebo já nemůže existovat bez jejich prvotního vědomí skrze které se zpřítomňují.…

Jedním z projevů duchovní nevědomosti je navyklá objektivizace a doslova zpředmětnování našeho emočního a pocitového prožívání, zejména toho tíživého, či nepříjemného. Podobným projevem – projevem stejné nevědomosti je vidění objektivního zla v druhých, ať už jako vidění zla v podobě zlých druhých, či zlých sil nebo energií, či podobných objektivizací. To má většinou za následek oprávněnost projevovat vlastní často dlouhodobě…

Nebojme se i tíživých zkušeností. Jednak se jich v lidských inkarnacích nevyhneme, a jednak čím je bolest intenzivnější, tím ve skutečnosti váže v sobě větší intenzitu a moc vědomí, kterou lze využít k zesílení naší vlastní zkušenosti samotného vědomí!

Základní přirozené poznání a pochopení (gnóse), dle mého spočívá ve skutečnosti, že samo ryzí vědomí – vědomí jako takové je našim skutečným já a současně vědomím všeho a všech. Vědomý život stojí na tomto přímém poznání a naslouchání životu vědomí v jeho co největším a stále větším rozsahu a hloubce a nových kvalitách, tedy věnování každého přítomného okamžiku a celého našeho času našemu vědomí…

Vysvobození a svoboda (spása) je často omezeně chápaná pouze ze svého „eskapistického“ pohledu jako vysvobození „ze“. Toto, pak nabízejí v nejrůznějších formách k prodeji na „duchovním trhu“ „hledajících nejrůznější církve a kulty. Je otázkou, zda lze něco – či někoho vysvobodit, když naše skutečná podstata stále přítomná je – z principu svobodná, neboť jím je samo vědomí, které se stále…

Autentická spiritualita nepopírá empirický život člověka ve světě se všemi jeho oblastmi individuálními i společenskými, ale přijímá je na základě vnitřního poznání (gnóze), jež nás učí nalézat k vědomí ve formě světa hlubší a svobodnější vztah bez pohlcení vědomí a své identity v jeho jednotlivostech.