Abhinavagupta: Anubháva nivedánam
2. sútra
Neztotožňuji se s myšlenkami, emocemi ani s pozorností, jsem jejich klidným všeho prostým vědomím, které nechávám nezaměřené; oko mé duše je otevřené i zavřené současně; centruji se svým já jako sebe-prožíváním celého prostoru vědomí ve svém těžišti v hlubině srdce svého bytí; udržuji současně harmonické vědomí prāny a apāny a nechávám samo vědomí mého prožívání jako celku transformovat ve stále novou zkušenost trojjediného chvění prožívaného já – těla – světa jako celku v podobě stále nového všeprostupujícího unikátního tónu univerzálního vědomí Já jako takového.
Zbaven nevědomosti omezení všech světů, vyvstává mé bytí v podobě mnohaúrovňové Osobitosti/Charakteru (Světla), neoddělitelné unikátní individualizace Absolutna. Co ještě mám říci! (2)
Druhá sloka popisuje kulminaci přirozené meditace – stav jógy z předchozí sloky a ozřejmuje pravou povahu našeho bytí.
Meditativní vědomí spočívá v neztotožňování se s prožívanými jevy a zkušenostmi, ale výhradně věnování času jejich vědomí, tak nás vědomí samo osvobozuje od ztotožnění s jakýmkoliv já, myšlenkou, či věcí.
„Okem duše“ mám za to, je míněn metaforický obraz pro topologii těla duše, či těla pociťujícího vědomí, které skrze naši tělesnost vnímá a ztělesňuje se v ní jako celková nálada a záměr našeho bytí.
Oči jsou branami duše, jsou vstupem do hlubin našeho vědomí a současně vyzařují společně s celkovým vyjádřením obličeje i tělesným projevem vědomí, které ztělesňujeme a komunikujeme našim bytím.
Oko se skládá z barevné duhovky obklopující černou tzv. „panenku“, okolo je bílý prostor – bělmo. Tělo vědomí – či duše je tvořeno dvěma základníma prostorovýma směry.
Vnějším – expanzivně odstředivým prostorem aktuálního tvořivého vyjádření duše (prána) kolem tělesného obalu – odpovídající citovým vlnám světla vědomí vyzařovaného skrze duhovku. Tento prostorový vektor je spojen s nadechováním.
Vnější prostorovost je neoddělitelně spojena do nitra bytí směřujícím – dostředivě intenzivním prostorem možností (apána) v nitru tělesného obalu – odpovídající citovým vlnám vědomí v-zařovaného (negativně zářícího) skrze spektrum světla vědomí černou panenkou – středem duhovky jako těžištěm tohoto prostoru (vyzařující záměr a celkový stav-náladu bytosti). Tento prostorový vektor gravitující do nitra bytí – středu našeho těžiště je spojen s vydechováním.
Otevřené oko odpovídá rozšířené duhovce a současně zavřené oko je stažená zornice – panenka na nulový – intenzionální bod. To odpovídá udržování současné odstředivé – ze středu na horizont expanzivní záře vědomí (prána) a současně dostředivé – z horizontu do středu směřující intenzivní záře (apána) procházející nitrem těla směrem dolů v jediném poli – OKU cítícího vědomí.
Prána představuje odstředivě vzestupný pohyb vědomí a vitalitu prostoru kolem těla a apána dostředivě sestupný pohyb vědomí ve vnitřním prostoru těla.
Pro rozpoznání základní charakteristiky vědomí, kterým je prostor-pole v kterém si vše uvědomujeme, je nutné se vzdát návyku vlastnit vědomí jako sebe (já) a manipulovat z této pozice pozorností. Tedy spočívat v nezaměřeném tichém poli vědomí, v kterém vše vyvstává, včetně jakéhokoliv zaměření pozornosti a neztotožňovat se s prožívanými jevy samotnými.
Prožívaná zkušenost světa je neoddělitelná od prožívání sebe a již samo prožívání sebe je určitým světem, jeho prožíváním z pozice určitého pocitu sebe – prožívaného já. Každé prožívání je unikátním tónem, či symfonií prožívajícího vědomí Já jako celku tvořeného všemi možnými zkušenostními já a jejich světy.
Naše skutečná povaha bytí, je ryze duchovní entitou či osobitostí, která je tvořená mnoha sférami a úrovněmi vědomí a vybavena potenciálně unikátními tvořivými kvalitami. Je určitým strukturovaným světlem – individuálním a unikátním polem světla vědomí – světelnou bytostí s unikátní Osobitostí/Charakterem/Entitou, jejíž aktuální inkarnace jako naše aktuální já, je pouze jedno z mnohých a možných.
Jako vědomé individuality jsme ryze duchovní bytosti-entity žijící v oceánu univerzálního vědomí tvořící předivo skutečnosti zvučeného božskou symfonií vzájemného souzvuku třech základních sfér vědomí (vědomí možností – vědomí jejich aktualizace – vědomí právě aktuálního prožívaného já a jeho světa).
Následují meditace, umožňující každému rozpoznat, ztotožnit se a prožít své širší Já, kterým je samo cítící dýchající vědomí, jako takové a své celo-tělesné Sebe-prožívání zcela transformujícím způsobem jako samo svobodné vědomé dýchající cítící tělo vědomí.
Věnuj dostatečný čas procítění daných instrukcí následujících meditačních cvičení (jóg vědomí), které ti umožňují procitnout přirozenou kapacitu tvého vědomí a těla, kterou je celo-tělesné dýchání vědomím samým. Tradiční jazyk tantry hovoří o praxi pránajám, nebo krama mudře.
Meditační cvičení 1.
- Věnuj potřebný čas procítění povrchu horní části těla (hlavy, ramen, rukou, hrudi, trupu) všemi směry, směrem nad, dopředu, dozadu, po stranách a nakonec celo-tělesným sebe-prožíváním vnímej celý prostor kolem tebe;
- Procitni celý vnímaný prostor jako prostor samotného vědomí a ztotožní se s tímto prostorem vědomím;
- Z tohoto vědomí si opět plně uvědom tělo jako celek – nyní jeho vnitřní prostor hlavy a horní části trupu jako prázdný prostor – prostor stejného vědomí, kterým jej procitneš;
- Ztotožní se s tím všeprostupujícím vědomím a prožívej své tělo-já jako všeprostupující cítící „membránu“ spojující prostor vně i v nitru těla, kterou vědomí volně prostupuje oběma směry;
- Před každým celo-tělesně prožívaným nádechem a během něho procitni prostor kolem tebe a buď vědomím volně vstupující oživující vitality vědom do prostoru těla skrze volné propustné pociťované hranice horní části těla jako celku;
- Prožívej své tělo jako samotný dech vědomí – dýchající pole vědomí zahrnující prostor vně i v nitru těla;
- Prožij tak vědomí v jeho aspektu prány – všeprostupujícího éteru dechu vědomí zahrnující vnější i vnitřní prostor těla.
Meditační cvičení 2.
- Usaď se svým celo-tělesným vědomím v dolní části trupu, procitni spodní oblast břišních svalů všemi směry včetně křížové oblasti, celou oblast nohou až po dotek chodidel s podlahou, pociťuj se zde pevně usazen – „spojen se zemí“. Současně prožívej horní část těla jako naopak prázdný prostor zahrnující vše kolem tebe;
- Pociťuj své dýchání, jak vyvstává hluboko v tvém nitru ve spodní části trupu v pod-bříšku jako konkávní pohyb dolní části břišních svalů při nadechování a jako opětné uvolnění těchto svalů s vydechováním.
- Společně s nádechem svalů dolní části břicha současně po celou jeho dobu pociťuj vstup vitality – dechu vědomí skrze procítěný tělesný obal z celého prázdného prostoru kolem těla.
- Po přirozené zástavě si buď vědomý spojitého vnitřního prostoru těla hlavy – hrudi – břicha jako spojitého jediného prostoru vědomí.
- Společně s výdechem – uvolněním svalů dolní části břicha i po jeho skončení nech sestupovat vědomí celým svým vnitřním prostorem těla do dolní části trupu a nohou.
- Prožij tak vědomí v jeho aspektu apány – do těžiště vnitřního prostoru těla směřujícího intenzivního gravitačního prostoru vědomí.
Meditační cvičení 3.
- Věnuj čas procitnutí vědomí celé horní části trupu a skrze ně pociťuj prázdný prostor kolem těla jako prostor vědomí, ztotožní se s tímto prostorem vědomí;
- Z tohoto vědomí opět procitni skrze celé své tělo a nyní jeho vnitřní prostor hlavy, hrudi, břicha jako spojitý prázdný prostor vědomí;
- Udržuj ve své zkušenosti vědomí oba prostory kolem i v nitru svého těla a současně své tělesné sebe-prožívání jako celku nech transformovat v dýchající cítící tělo vědomí zahrnující vzájemně se dotýkající a prostupující prostory vně i v nitru;
- Udržuj v harmonii oba pohyby vědomí (prána a apána) centrované v těžišti svého bytí ve spojení s dýcháním do jeho přirozeného zastavení a procitnutí do éteru samotného všeprostupujícího živého dýchajícího vědomí.
Všechny části: