Úvod do prostorovosti vědomí

Print Friendly

Je naší evidentní zkušeností, že způsob, jakým se prožíváme, souvisí s tím, jakým způsobem prožíváme a zakoušíme své tělesné bytí – tělo. Od toho se odvíjí i naše prožívání druhých a světa.

Vnímání, které je kolektivně chápáno a udržováno jako běžné – normální nás vede k zakoušení sebe jako tělo „v“ prostoru, které je v tomto prostoru obklopeno ostatními takovými těly „v“ tomto prostoru a tato – takto viděná „těla“ jsou od sebe v tomto prostoru oddělená.

Ruku v ruce s tímto vnímáním nám vládne přesvědčení, že to, co nazýváme „prostor“ je vlastností fyzického prostoru věcí – je prostorem objektivního fyzického vesmíru.

Považujeme často ve své sugesci za dané a neměnné, že jako “fyzická těla” obýváme „společný“ sdílený zevní fyzický prostor s ostatními – jako “fyzickými těly”.

Současně ale v souladu s tím, považujeme naše nitro či duševní prostor za něco „soukromého“ – našeho osobního uzavřeného v našem fyzickém těle, skrytého od duševního prostoru druhých lidí.

Tato námi – našim vlastním vnímáním vytvořená – zcela uměle udržovaná oddělenost mezi zevním fyzickým prostorem a vnitřním duševním prostorem naším dále posiluje naší nevědomost o povaze a podstatě prostorovosti jako takové.

Materialistické objektivizující na „vlastnění“ orientované vnímání a způsob bytí nás utvrzuje v tom, že prostor je vlastností fyzického vesmíru, ve kterém žijeme a my se tak v souladu s tímto myšlením a přesvědčením i tak prožíváme.

Co když jsme ale jenom zapomněli svými přijatými přesvědčeními, že vše, co zakoušíme či prožíváme, v našem nitru i vně – primárně zakoušíme a prožíváme v prostoru – poli vědomí?

Co když sama „prostorovost“ chápaná jako „současná přítomnost bytí“ je primární kvalita či charakteristika vědomí samotného – povaha skutečné transubjektivity?

Nezakoušíme ve skutečnosti vše v prostoru či poli vědomí, které je tím prostorem vlastního prožívání či zakoušení, ve kterém vše prožíváme a zakoušíme?

Není míním snadnější “metoda” či způsob, jak rozpoznat své pravé Já, kterým je samo vědomí, než skrze ztotožnění se samotným prostorem všeho, co zakoušíme v nitru i v ně nás. Samotná prostorovost je základní charakteristikou – vrozeností vědomí jako takového.

O tomto přímém a jednoduchém přístupu hovoří tradiční meditační manuály tantry:

Medituj na své tělo jako celý prostor vesmíru, jehož podstatou je vědomí.

Medituj na prázdný prostor uvnitř těla, rozšiřující se všemi směry.

Medituj na povrch svého těla a prociť jej jako vnější slupku prázdného prostoru.

Medituj na prázdný prostor nad a pod.

Medituj na tělesné elementy jako prázdný prostor vědomí.

Medituj, že vědomí, kterým jsi, existuje ve všech tělech.

Medituj na pět smyslových zkušenostních polí jako prázdné prostory, tak vstoupíš do srdce neomezeného prostoru vědomí.

Medituj na tělo druhého jako prázdný prostor vědomí a sjednoť se s ním.

Meditací na vnitřní prostor v těle je odhalena bohyně.

Šiva je přítomen vně i v nitru.

Jogín má meditovat na celistvost otevřeného prostoru či nebe jako podstatu Bhairavy.

Vidžňána Bhairava, tantrický meditační manuál

Komentáře