Podle přímé zkušenosti vědomí jako prvotního principu všeho musíme konstatovat, že ne-existuje nic, co by se nenacházelo ve vědomí a nějakým způsobem nebylo unikátním projevem vědomí. Nic mimo samo vědomí ne-existuje. Naopak vše, co je, i co není, existuje výhradně ve vědomí a nijak jinak.
Vědomí je tak nutně základní esencí – substancí – všeho, co je a může být. I toho, co označujeme pojmy jako Bůh, Absolutno, Láska, Energie, Duše. Jisté je, že to, co těmito slovy míníme a k čemu poukazujeme, nemůžeme opět poznávat jinak než skrze samo vědomí, proto je to samo vědomí – vědomí jako takové – které je nejen konečnou skutečností za vším, co je a může být, ale i podstatností či esencí toho, co nazýváme často nepříliš jasně slovy jako Bůh, Absolutno, Láska, Energie, Duše atd. To se týká i toho, co je označováno v duchovních naukách jako žádané dosahované stavy typu samádhi, nirvána, osvícení, vysvobození, jednota apod. Nemůže jít z principu o nic jiného než o konkrétní stavy vědomí, nicméně většinou jsou tyto stavy popsány neurčitě a “mysticky”, způsobem jako “vše je láska” či “vše je energie” apod., což hlubšímu, sjednocujícímu poznání nepřispívá.
Vědomí je vše a vše je vždy určité vědomí. Neexistuje žádná věc či fenomén jako takový sám o sobě, bez prvotního mateřského pole vědomí a samotného určitého individuálního vědomí, které se zpřítomňuje v tomto vědomí jako daná věc či fenomén. Vědomí je proto konečnou nejzazší skutečností a pravdou.
Text je z knihy: Jiří Krutina: vědomí, prvotní princip ve-smíru.