“Vzývej Šankaru, který pouhým pohybem očního víčka zjevuje a opět rozpouští celý vesmír a jež je zdrojem všech tvořivých sil vesmíru jako celku.”
Spanda Kárika, I. verš 1.
Tantrická metafyzika hovoří o konceptu SPANDA, který lze přeložit jako “tvořivé napětí” či “chvění”, “vibrace” nebo “pulsace”. Abhinavagupta hovoří o “nepohybujícím se pohybu”, či “pohybu, jako kdyby se stal.”
Přítomný okamžik našeho bytí je jednou věcí, jinou věcí je hloubka a rozsah vědomí aktuálně prožívaného přítomného okamžiku. Ten není statickou existencí, ale kontinuem – věčným procesem zpřítomňování se či stáváním se. Tento tvořivý proces stávání se či aktualizace v by-tí je projevem vrozeného tvořivého primárního napětí vyvstávajícího z dynamického spojení a přechodu mezi základními sférami vědomí: vědomím aktuálního bytí a vědomím možného dosud neprojeveného bytí (ne-bytí). Právě toto tvořivé napětí, podobné napětí neviditelné nehmotné napnuté “struny” mezi oběma sférami, je zdrojem primárního tichého tónu či všeprostupující vibrace či chvění, které zní skrze všechny formy bytí celým polem vědomí, které je tímto svým chvěním-vibrací uvolňuje ve svém aktuálním zpřítomňujícím se bytí z dosud neprojeveného potenciálu vědomí.
Tato všeprostupující tvořivá “vibrace” či chvění je zdrojem prvotního tichého fonému (((ÓM))), zvaného v indické józe omkara – prvotní tón stále se rozšiřujícího potenciálu vědomí, který věčně zvučí vším, co je a může být, vesmírem vnějším i vnitřním.
Tuto subjektivní kvalitu vědomí samého – spandu – můžeme přímo pociťovat ve svém vědomí jako neslyšitelný metafyzický tichý TEP “srdce”. Nikoliv srdce někoho, ale SRDCE jako věčně tepající božské vědomí ve všech formách bytí, tedy TEP SRDCE vědomí samého.
Tento prvotní TEP udávající RYTMUS zpřítomňování všech forem bytí a jejich světů ve svých unikátních citových tonalitách (dhvani) je podoben rytmu bubnu prvotního “Šamana”.
Každý tep tak dává povstat novým aktualizacím a formám bytí a současně nechává jiné zaniknout. Spočívat vyladěn ve svém vlastním bytí s tímto prvotním rytmem vědomí znamená spočívat ve sféře nejen aktuálního a možného, ale navíc přímo ve sféře tvoření-aktualizace; a případně v mnoha alternativních skutečnostech současně a to v jediném celistvém (holotropním) vědomí sebe.
Spandu – prvotní TEP vědomí – můžeme tak přímo naslouchat v nejvnitřnější hloubce svého bytí, neboť i my sami jsme v jejím tepu zpřítomňování, stejně jako vše kolem nás, ve svých unikátních rytmech a tonalitách vědomí. Tento prvotní tep, celé naše bytí, doslova a do písmene zní-zvučí-řečí či “tónuje” v jeho stále se proměňující kvalitě vědomí, kterým jsme a které nás zpřítomňuje.
Tento stále přítomný, vnitřní TEP vědomí v naší zkušenosti můžeme vědomě prožívat v meditativním usazení ve vnitřním prostoru absolutního ticha vědomí, který plně zahrnuje obě základní sféry naší zkušenosti: prostor všeho aktuálně přítomného a současně vnitřní neomezený prostor možného. Pak změnu naší tělesné pozice můžeme přímo zakoušet jako tónující-chvějící se kvalitu samotného prostoru cítícího vědomí, která současně proměňuje naše celkové prožívané bytí samotného prostoru vědomí. Celé tělo se stává živým ztělesněním vědomí a jeho nesčetných kvalitativních polí (mudra).