Vztah vědomí a dechu

Print Friendly, PDF & Email

Samo ryzí vědomí, které můžeme zakoušet a prožívat skrze ztotožnění se s prázdným prostorem našeho prožívání vně i v nitru jako své širší vědomí (vědomí-Já) není jenom “prázdnotou”, ale má i svůj kvalitativní éter – substancialitu v podobě dechu vědomí (prána).

Tato inherentní substancialita prostoru vědomí není nějakou “energií” nebo „mentálním konstruktem”, ale samotnou substancialitou duše – prvotním éterem samotného vědomí jako takového.

Nejlépe tuto neoddělenost prostoru a dechu vyjadřuje sanskrtské slovo čidakáša doslova éter vědomí. Právě tento primární kosmický éter vědomí-duše je tvořen svými proudy (nádí) dýchajícího vědomí samého v podobě dechu vědomí, podobně jako vnější vzdušný prostor svými větry, bouřemi či uragány.

Tyto proudy vědomí se dále modulují a formují do nejrůznějších více či méně stabilních jednotek vědomí (anu) a jejich struktur, ze kterých jsou tvořena všechna materiální těla bytostí i věcí v tomto prostoru.

Naše těla i všechny materiální věci nejsou tak primárně tvořené atomy, jak nás učí materialistická věda ani “kvanty energií”, jak nás učí objektivizující kvantová fyzika ani nějakou „životní energií“, jak nás přesvědčují různé „new age“ duchovní směry, ale právě těmito jednotkami či atomy vědomí (nabízí se české slovo „vědom“) a jejich strukturami, jejíž proto-materiální substancí je ryzí éter a dech vědomí samého.

V tantrách se hovoří o “anu” – doslova “nejmenší částice vědomí”. Současně Absolutní vědomí se v tantře zve Anuttara, tedy doslova “Vědomí (A), které svým dechem (An) řečí-vyslovuje-promlouvá-moduluje (uttara) všechny atomy vědomí (anu)”. Ve slovenském jazyce máme do dnes zachované slovo “tárat” jako hovořit, jako pozůstatek ze staroslovanského jazyka, který byl příbuzný se sanskrtem a prvotním jazykem véd.

Vše projevené, celý mnohadimenzionální vesmír, svět, všechna těla věcí i bytostí je obývající, jsou určitou živou řečí – jazykem muzikálního charakteru, který oduševnělým způsobem moduluje pránu/dech vědomí – základní materiální substancialitu vědomí a její jednotlivé částice vědomí (anu) v jejich podoby. Doslova můžeme říci, že tento vnitřní tichý jazyk (logos) in-formuje pránu do jednotlivých částic i jejich různě stabilních komplexních struktur, které se zpodobňují jako živé tvary těl bytostí, věcí i celých světů a duševní kvality zkušenostních prostorů a polí.

Komentáře