Neexistuje slovo nebo svět, myšlenka nebo věc, bytost nebo tělo, které by kdy mohlo plně manifestovat či vyjádřit nevyčerpatelný potenciál, který vyvstává v a z Absolutního či Božského vědomí – toto vědomí lze označit jako “Bůh”.
Vědomí samé – vědomí jako takové je konečnou realitou a prvotní podmínkou abychom si my sami byli vědomí jakékoliv reality.
Vědomí je vrozeně “transcendentní” neboť jeho realita zahrnuje a přesahuje všechny reality.
Vědomí současně v sobě chová svůj vlastní nevyčerpatelný potenciál tvořený nekonečnou rozmanitostí vzorů a kvalit vědomí – svou vlastní prostorovostí a substancialitou, světlem a temnotou, barvami, tóny a texturami.
Z toho doslova a do písmene neustále prýští a je aktualizován každým okamžikem Multidimenzionální Vesmír Vědomí – tvořen nesčetně dimenzemi, sférami, systémy, světy či sférami reality – a v němž spočíváme i my (né-nepodobně jako “medúzy v oceánu”).
Naše fyzická planeta (ZEMĚ) je materializovaným povrchem jedné z těchto nesčetných sfér vědomí.
My sami jako bytosti nejen doslova pobýváme-žijeme v tomto Multidimenzionálním Vesmíru Vědomí, ale jsme současně i neoddělitelnou součástí samotného božského či absolutního vědomí, jež je jeho zdrojem.
A přesto lidské bytosti dneška vesměs propadly vědeckému blábolu, že vědomí je produktem evoluce či funkční vlastností mozku, či ega.
Žijí ve stavu permanentně omezeného vědomí, přesvědčeni a věříce, že vědomí je něco co končí hranicemi kůže těla viděného z vnějšku a s jeho smrtí zaniká.
Zcela ztratily bezprostřední zkušenostní prožívání sebe a svých těl jako ztělesnění a vyjádření vše obklopujícího a vše prostupujícího „oceánu“ vědomí.
Místo toho považují vědomí samé za “osobní schopnost”, tedy “vědomí”, které vlastní a které je omezeno jejich těly.
Ani neznají sebe jako části širších vědomých identit-entit, či širších polí vědomí se svými mnohočetnými “inkarnacemi” či manifestacemi na mnoha pláních reality, fyzických i ne-fyzických či fyzické přesahující.
Dokud lidské bytosti budou zakoušet své vědomí jako omezené či uzavřené v jejich fyzických tělech a jejich fyzické realitě, tak hranice, které oddělují jednotlivé individuality, kultury a civilizace, jednu od druhé nemohou být nikdy překonány a budou stále přetrvávat konflikty mezi nimi.
Pouze pokud se lidské bytosti opět naučí zakoušet neomezenou podstatu svého vědomí a jeho nekonečné potenciality, můžeme se také naučit překonat tělesné hranice, jevící se, jako oddělující jednu lidskou bytost od druhé, od multidimenzionálního vesmíru vědomí a od TRANS-LIDSKÝCH bytostí či vědomých entit, které v něm spočívají.