Měsíc: Duben 2017

Všechny formy bytí jsou nejen ohraničenými formami vědomí (těly/kula), ale současně také individuálními samostatnými jednotkami-kvanty vědomí, které ztělesňují a vyzařují. Jejich vnímání a prožívání je výsledkem inter-subjektivního světla prožívajícího vědomí a prožívané formy vědomí.

Vědomí Já není žádným z prožívaných pocitů-já, ale tím, co zpřítomňuje (vědomí – slovesný tvar) každé prožívané já. “Co, či kdo je já? Tělo není já, dech není já, intelekt není já, prázdný prostor spánku beze snů není já, tento vesmír není já, ateistická tradice není já, védská tradice není já, buddhistická ani jiná tradice není…

Základní přirozeně indukovanou tantrickou disciplínou směřující k celistvosti našeho vědomí Já jako celku je intuitivní snaha o současné trvalé udržování vědomí celo-tělesného sebe-prožívání, prožívání sebe, druhých i všech zkušeností světa v zrcadle celo-tělesného pole vědomí.

Kde končí – má-li vůbec konec dech, který vydechneme? Kdy přestává být součástí nás samých? Kde končí dech – má-li vůbec konec, který nadechneme? Kdy přestává být součástí atmosféry kolem nás?

Výrokem, že „vědomí je vše a vše je vědomí“ neříkáme, že vše je nerozlišená „kaše“, ale že existuje jedna esence všeho v různých svých individuálních kvalitách a formách, které jsou jasně různé, rozlišené od vědomí samého i od sebe navzájem, ale současně neoddělitelné od vědomí, které je vědomí (sloveso).