Cítím obrovský rozdíl mezi autentickým hledáním skutečného duchovního poznání-sebe a narcistickým “hledáním sebe”, které nehledá či dokonce ignoruje duchovní poznání-světa jako takového, a místo jako prostředku poznání, jej naopak považuje za překážku svého osobního léčení, spásy a svého samolibého ezo-sebe-uspokojení.
Ti, jejichž zájem spočívá pouze a výhradně v textu jejich osobních životů, a tak maximálně v osobních životech druhých, bez doslova a do písmene vrozeného uchvacujícího zájmu až vášně o poznání nekonečně širší skutečnosti, která tvoří kon-text těchto životů v lidské historii a kultuře, filosofii a vědě, náboženství a spirituálním vývoji lidstva – lidské rasy jako takové – a v základní otázce – konečném mystériu všeho co je a může být a “proč to všechno”, nebudou mé texty schopni číst, budou jim připadat nezajímavé, či nesrozumitelné. A to je naprosto v pořádku. Kdo postrádá takový zájem a vášeň, nebude nikdy “rezonovat” s mými texty komunikující Životní filozofii a praxi vědomí, tedy i kdyby je náhodou četl, tak bude postrádat nezbytnou motivaci potřebnou k jejich intenzivnímu meditativnímu studiu. Neboť pouze skrze jejich dlouhodobé meditativní studium může skrze čtené-studované-meditované konceptuální textové abstrakce vyvstat reálný “pocit” spojení – z dosud ani nesněnou nekonečně širší dimenzí naší žité zkušenosti, kterou komunikují.
Bez takového vášnivého zájmu je spojení s komunikovanou širší realitou možné pouze skrze přímé setkání se MNOU a přímé zkušenostní zasvěcení. Nicméně ani ti, kterým byla poskytnuta tato nejvyšší možná podoba zasvěcovacích zkušeností, z nich nemají trvalý užitek, často brzy ztratí jejich intenzitu ze svého vědomí a pochopení jejich smyslu, zavrhnou je či znehodnotí – zejména pokud tyto zkušenosti uchopují a prožívají pouze na “osobní úrovni” jako „své“ zkušenosti a nechápou je jako “dveře” moci božství a nenechávají tuto moc transformovat jejich vlastní vztah k jejich vlastní osobnosti jako celku, a tak jí nechat odhalit bohatství jejich vlastního individuálního božství, jejich vlastní trans-personální podstatu, širší identitu a zdroj.
Naopak se správným zájmem a motivací i ten nejméně vzdělaný ale zralý člověk může shledat tyto komunikované textové abstrakce a texty jakýmsi “mysteriózním” způsobem jej oslovující a pracující v jeho duši.
Smyslem a cílem Životní filozofie a praxe vědomí je vést za veškerý symbolismus, včetně tantrického, byť jej často používám. To vyžaduje všech symbolů prostou přímou zkušenost duchovních skutečností vědomí za všemi symboly. Pouze ti, schopni přímých všech symbolů prostých zkušeností duchovních skutečností vědomí, mohou otevřít tajemství těchto symbolů druhým a ukázat jak, symboly samé – správně pochopeny, nás mohou vést do zkušeností všech symbolů prostého “ryzího” vědomí. Takovými symboly je i řeč komunikující Životní filozofii a praxi vědomí.
Mé texty, mnou jazykem formulované a tedy oživené komunikované a sdílené poznání, které jsem nazval Životní filozofie a praxe vědomí (stručně jóga vědomí či tantra vědomí) nejsou také pro ty, co chovají svá nevědomá přesvědčení typu, že existuje jenom jedna “jóga” a jsou jenom její různé výklady podle toho, kdo jí komunikuje, nebo že “vše je úhel pohledu”, nebo “všechny nauky vedou k tomu stejnému”, apod. Skutečnost, že někdo dnes používá ať už přímo ”vykradené” či “taky” slova, která jsou použita v textovém těle mnou formulované a komunikované Životní filozofie a praxe vědomí, jako “vědomí”, “tělo”, „meditace“, „párová rezonance“, apod., neznamená, že jde o stejná “slova”.