Úvodní meditace

Co tvoří náš život okamžik po okamžiku?

Primárně je to vždy přítomný způsob, jakým cítíme, tedy naše cítění.

Dále je to přítomný způsob, jakým vyjadřujeme své myšlenky a pocity, které cítíme.

Tyto myšlenky a pocity současně modulují celkový pocit nás samých.

Tyto myšlenky a pocity současně ovlivňují naše tělesné sebe-prožívání.

Tyto myšlenky a pocity nás vedou k určitému chování a jednání.

Tyto myšlenky a pocity celkově tónují a zabarvují naše vidění světa.

Tyto myšlenky a pocity ovlivňují to, jakým způsobem vnímáme druhé a sebe vůči nim.

Není proto nanejvýše zásadní to, jakým způsobem jsme si vědomí výše uvedeného toku života? 

A pak je v naší zkušenosti vždy přítomno samo vědomí – vědomí jako takové:

Vědomí našeho cítění, které není ničím z toho, co cítíme.

Vědomí našich myšlenek a pocitů, které není žádnou myšlenkou či pocitem.

Vědomí toho, jakým způsobem své myšlenky a pocity vyjadřujeme.

Vědomí toho, jakým způsobem naše myšlenky ovlivňují pocit nás samých a naše těla.

Vědomí toho, jakým způsobem nás vedou k jednání a reagování na druhé.

Vědomí toho, jakým způsobem tónují a zabarvují naše vidění světa a druhých.

Je obrovský kvalitativní rozdíl mezi nevědomým žitím pouze podle první části úvodního naladění a vědomím daných podob a způsobů našeho žití. Je až doslova s podivem, kolik lidí se obecně zajímá o různé formy spirituality, a přitom se vůbec hlouběji nezajímá o samotné vědomí, které je doslova a do písmene alfou a omegou všeho.

Pouze rozpoznání vědomí jako prvotního principu a aspektu nejen naší zkušenosti, ale Života jako takového, je opravdovým vstupem na pole spirituality, tedy vědomého meditativního způsobu žití našeho autentického bytí.

Vědomí a jeho rozpoznání

Vědomí našeho cítění, našich myšlenek a pocitů, těla, mysli, SOUČASNĚ není samo o sobě žádným pocitem či myšlenkou, něčím tělesným či mentálním, ale vědomou PROSTOROVOSTÍ zahrnující, obsahující a současně přesahující každou jednotlivou věc, kterou si v ní uvědomujeme – jsme vědomi.

Vědomí není abstraktní mentální filozofický koncept, ale naopak ryze zkušenostní metafyzický koncept spočívající v základním vědomém ROZLIŠENÍ mezi vším, co zakoušíme či můžeme zakoušet, a samotným vědomím tohoto zakoušení.

Vědomí souvisí s PRAXÍ vědomí (meditací) spočívající ve vědomé primární VOLBĚ, která stojí na tomto základním rozlišení, tedy VOLBĚ, ztotožnit se = být vědomím zakoušených skutečností, a nikoliv ztotožňovat se se zakoušenými skutečnostmi samými, ať už se jedná o vnější vnímané předměty, situace, události, činnosti, či vnitřně zakoušené pocity, impulsy, nálady, emoce, vzpomínky či myšlenky, které prožíváme a zakoušíme v našem životě.

„Dosažení“ stavu tzv. „ryzího“ vědomí bez myšlenek, což je klasicky formulovaný cíl meditativních tradic Východu i Západu, nevyžaduje nějaký násilný způsob „vyprázdnění mysli“ (klasické buddhistické směry) či „utišení myšlenek“ (klasické učení indické jógy), ani pouze tělesný klid a sezení, ale VĚDOMÉ zkušenostní ROZPOZNÁNÍ, že vědomí jako takové – z principu – ať už si je současně vědomo či obsahuje cokoliv, je vždy vrozeně všech myšlenek a zakoušených věcí prosté (nirvikalpa). Uvědomění této naprosté KVALITATIVNÍ RŮZNOSTI mezi vším, co si pouze uvědomujeme-zakoušíme-prožíváme-vnímáme, a samotným současně NEODDĚLITELNÝM vědomím tohoto zakoušení-prožívání-vnímání, je základním „dosažením“ či „realizací“ ryzího vědomí v našem prožívání.

K rozšiřování a prohlubování vědomí, ve kterém spočíváme a kterým jsme, je zásadní vědomé rozpoznání, že vědomí jakékoliv zkušenosti, myšlenky, pocitu, touhy, impulsu, ať je jakkoliv intenzivní – NENÍ samo o sobě žádnou myšlenkou, pocitem, touhou či impulsem, ale něco vrozeně neoddělitelně svobodné od všech prvků naší zkušenosti. Právě to jest vědomí, které zahrnuje vše, co zakoušíme, a přece zůstává kvalitativně rozlišené od všeho, co zakoušíme. Skrze toto vědomí získáváme svobodnou volbu volit v naší zkušenosti to, s čím se vědomě ztotožnit bez pohlcení v jednotlivých prožívaných aspektech naší celkové zkušenosti, či se nechat nevědomě ovládat k určitému jednání. Pouze samo vědomí je naší pravou svobodnou subjektivitou i podstatou všeho uvědomovaného a prožívaného.

Základní podoba nezbytného ÚSILÍ

Nic není bez úsilí. Tvrdit, že vše je vědomí a my jsme jeho součástí, je jedna věc, zcela jinou je být tímto vědomím, tedy ztělesňovat a žít toto vědomí samé. K tomu nám poučení a návody připravují pouze nezbytné podmínky, nicméně bez praktického meditativního úsilí jsou pro nás pouze slovy, a nikoliv žitou skutečností. Pro správné úsilí je třeba vědět, v čem spočívá.

Prvně je třeba říct, že se nejedná o úsilí ve smyslu „dosahování“ něčeho, co není přítomno, či dokonce o nějaké „vyrábění“ nějaké „duchovnosti“, ale o ryze vnitřní nasměrování záměru našeho bytí jako celku, který by se dal vyjádřit jako dostatečně potřebné vnitřní ZPOMALENÍ ve smyslu dávání si dostatek času na prožívání základních aspektů naší zkušenosti jako celku.

Být více vědomý znamená primárně dát si dostatečný čas k tomu být vědomý všeho, co v naší zkušenosti aktuálně probíhá, a to nejen vně – kolem nás, ale i v našem nitru, a nikoliv jenom přecházet po jednotlivých vjemech, myšlenkách, od jednoho prožitku k druhému. To principiálně vede k rozšíření PROSTORU pro všem co si můžeme uvědomovat. Tímto PROSTOREM, který je základní prostorovostí všech prostorů je samo vědomí jako takové.

Nakolik jsme si vědomi prostoru kolem nás a věcí a druhých v něm?

Nakolik jsme si současně vědomi nekonečné duševní niternosti našeho těla, jehož hloubka nás spojuje s niterností všeho kolem nás?

Dáváme si čas na to být prostorem svých zkušeností, nebo jenom za běhu přecházíme od jedné zkušenosti k druhé?

Pouze prvotní dání si času na to být plně vědomý si své aktuální zkušenosti jako celku, zintenzivňuje samo vědomí v naší zkušenosti v jeho základní kvalitě – vědomé PROSTOROVOSTI – skrze kterou se s ním můžeme ztotožnit.

ZÁKLADNÍ DISCIPLÍNU můžeme popsat jako celkové ZPOMALENÍ ve smyslu věnování svého žitého času našemu přímo cítícímu vědomí prožívaných zkušeností, a nikoliv pouze prožívaným zkušenostem. Tohoto vnitřního zpomalení dosáhneme přirozeně primárním věnováním svého času přímo cítícím způsobem prožívané tělesnosti-těla jako celku a skrze ní svého já i všeho, co si uvědomujeme a prožíváme.

Místo nevědomého ztotožňování se pouze s prožívanými zkušenostmi buď přímo cítícím vědomím svého těla jako celku, a skrze ně svého já i všeho, co smyslově prožíváš – jako vyjádření kvalit samotného vědomí. 

Příklady formálních meditací pro rozpoznání vědomí v jeho prostorové kvalitě

1. Buď si vědom nějakého malého předmětu v dosahu zraku kolem tebe, nesoustřeď se na něj jako na objekt, ale zkrátka pouze vnímej jeho přítomnost ve svém vědomí.
2. Současně si buď vědomý prázdného prostoru, který předmět obklopuje.
3. Buď vědomím, které si uvědomuje předmět i prostor kolem něj.

1. Buď si vědom nějakého malého předmětu v dosahu zraku kolem tebe, nesoustřeď se na něj jako na objekt, ale zkrátka pouze vnímej jeho přítomnost ve svém vědomí.
2. Rozpoznej, že vědomí daného předmětu není žádným předmětem, ale ryzím vědomím zakoušení předmětu.
3. Buď tímto vědomím zakoušení předmětu.

1. Buď si současně vědom jiného malého předmětu v tomto prostoru.
2. Buď si současně vědom společného prostoru obou předmětů.
3. Rozpoznej tento prostor jako samotnou kvalitu ryzího vědomí a ztotožni se s ním jako prostorem vědomí zakoušení obou předmětů.

1. Buď si vědom nějaké předmětu kolem tebe.
2. Buď si současně vědom svého těla jako celku.
3. Buď si vědomý společného prostoru předmětu a svého těla.
4. Rozpoznej tento prostor jako samotnou kvalitu ryzího vědomí a ztotožni se s ním jako prostorem vědomí zakoušení svého těla i předmětu.

1. Buď si vědom všeho, co vnímáš a prožíváš kolem sebe.
2. Buď si vědom všeho, co prožíváš ve svém nitru, své myšlenky, pocity, impulsy.
3. Buď si vědomý prázdného prostoru kolem sebe, který obklopuje i vše, co prožíváš ve svém nitru, a ztotožni se s ním jako prostorovou kvalitou vědomí.

Fundamentální konceptuální nevědomost v oblasti vědomí

V rozpoznání vědomí jako takového v naší zkušenosti a usazení se v něm nám brání nevědomost jednak přímá – v oblasti přímé zkušenosti vědomí (džňána), která je současně podporována a posilována našimi nesprávnými přesvědčeními o vědomí samém, tedy naší intelektuální (boddhi) nevědomostí.

Běžné pojetí „vědomí“, tedy pojetí považované za „normu“, představuje vědomí chápané jako vlastnost individuálních subjektů (lidí, zvířat atd.), či dokonce jako produkt procesů v mozku ve vztahu k odděleným objektům. Konceptuální model vědomí typu vztahu různých oddělených subjektů a jejich objektů tak plně formuje a rámcuje naše způsoby bytí ve světě i ve vztahu k druhým.

Dle mého zkušenostního mínění, v naší „západní“ civilizaci, někdy zvané Euro-atlantské, stále panuje ve vědě, v psychologii i v obecném chápání „normality“ obrovská až patologická nevědomost v oblasti vědomí, spočívající jednak v tom, že se vědomí chápe jako pouhá vlastnost jednotlivých osob (subjektů), či dokonce jako produkt mozku, uzavřený v našich tělech, skrze které „kouká“ smysly na svět kolem. Dále pak tím, že vědomí je chápáno jako „vědomí něčeho“ a vždy jako aktivní (vnímající) subjekt ve vztahu k pasivním (vnímaným) objektům, se kterými může manipulovat vlivem své „objektivizace“ = proměny a nazírání na ně jako na pouhý „pasivní objekt“. Právě tento předpoklad, ať už nevyřčený či vyřčený a takto formulovaný, prostupuje jako základní „nastavení“ celým naším aktuálním společensko-duševním klimatem. Dodejme, že je doslova zamořuje egocentrismem a z něj plynoucí agresivně-násilnickou paranoiou s devastačními vlivy na člověka i život na Zemi.

Vědomí samé všechny věci, osoby či předměty zakouší jako prvky své subjektivní zkušenosti – svého subjektivního prožívání, a nikoliv jako objektivizované objekty svého myšlení a cítění. Vědomí všech věcí a skutečností není závislé na předem existujícím subjektu vlastnícím toto vědomí, neboť základní charakteristickou vlastností vědomí je prostorová subjektivita obklopující a zahrnující každý prvek naší prožívané zkušenosti, podobně jako prostor obklopující věci v něm, nepatřící žádnému konkrétnímu subjektu či já.