Vědomí jako nejzazší skutečnost ze sebe vytváří všechny naše duševní či myšlenkové struktury, které pak současně doslova a do písmene utvářejí naší žitou zkušenost a prožívání sebe, světa i všech ostatních těl v něm.
Naše myšlenky mají podobu mentálních slov – jsou vždy spojené s naší řečí a způsobem vyjadřování, kterou se vyjadřujeme v duchu i nahlas. Myšlenky nejsou nic jiného než mentální struktury = slova vystávající z našeho vědomí. Ty pak utvářejí naše prožívání sebe, světa i druhých.
Jinými slovy, vše, co v našem životě prožíváme, zakoušíme, jak vnímáme sebe, druhé, věci i události světa, je doslova a do písmene náš specifický překlad či výklad (interpretace) vrozených kvalit, struktur a vzorů vědomí samého. Řeč utváří náš svět. Naše prožívání a vnímání světa, druhých i sebe je naší unikátní řečí – řečením prvotních z vědomí se rodících kvalit skrze nás samé.
Řeč je právě tím prostředkem vědomí, kterým slovně strukturujeme naše myšlení, které doslova a do písmene naše vědomí přetváří do různých struktur a vzorců prožívání a konání.
Pochopení této souvislosti mezi naším vědomím a řečí je zcela zásadní pro kvalitu a zdraví našeho života, neboť pouze skrze samo vědomí našich myšlenek jako vědomí prožívaných mentálních slovních struktur, můžeme vědomě zabránit tomu, aby tato slova a slovní utváření našeho prožívání vytvářela neprospěšné, nežádoucí, nezdravé a omezující vzorce prožívání, jednání, chování a konání.