Oči jsou průzory – okna do duše.

Oči samy jsou mikrokosmem našeho vnitřního těla, které je soupodstatné s makrokosmem.

Proto jedním ze základních prostředků či způsobů (jóg) pro dosažení vnitřního SPOJENÍ (JÓGY) nejen s naší duchovní podstatou, ale i s druhým člověkem je praktiky, kterou můžeme nazvat vzájemné zření.

Vzájemné zření není jenom prostředkem pro probuzení a spojení s vlastní duchovní podstatou v případě zasvěcení adepta mistrem, ale i samotným prostředkem pro dosažené spojení s druhými v této duchovní podstatě – tedy prostředkem pro duchovní INTIMITU a OBCOVÁNÍ (tantra jógu) v samotném sdíleném poli zintenzivněného vědomí.

Tento způsob tantrické párové meditace umožňuje adeptům zřít a současně být zřen, cítit a být cítěn nikoliv jako běžné já, s kterým se běžně ztotožňujeme, ale v bohatosti našeho vnitřního bytí, kterým jsme, mnohodimenzionálním vědomím Já a jeho nekonečných tělesných podobách a tvářích.

INTIMITA  vnitřního TĚLA

V nevědomosti ztotožňujeme hlubokou spirituální INTIMITU a SPOJENÍ-SOULOŽ pouze se sexuální intimitou a stykem.

Proč?

Kromě chovaných přijatých nevědomých přesvědčeních o skutečnosti, zejména zřejmě proto, že nedokážeme rozlišit VNITŘNÍ DOTEK-KONTAKT a SPOJENÍ s druhými skrze VNITŘNÍ SUBJEKTIVNÍ TĚLO od zevního kontaktu a vnějšího sexuálního spojení skrze fyzická těla.

V aktuální globální digitální kultuře paradoxně “bezdotykové” společnosti panuje doslova obrovské TABU o možnosti prožívání hluboké spirituální blažené INTIMITY a SPOJENÍ mezi dvěma bytostmi i bez potřeby vnějšího dotyku a sexuálního spojení. Toto tabu je ještě větší než jakákoliv tabu, která kdy v sexuální oblasti panovala.

Proč bychom jinak tak často nebyli schopni udržet vzájemný tichý pohled do očí, aniž bychom se cítili “trapně” či “nevhodně” až “nepříjemně”?

Proč lidé uhýbají či se vyhýbají vzájemnému pohledu do očí?

Proč se lidé tak bojí této INTIMITY vzájemného zření?

Není to prostě proto, že jako lidé máme hluboký pohled do očí či vzájemné zření spojené pouze s “děláním očí na někoho” či “sexuálním sváděním” nebo “zamilováním se”?

Co když je ve skutečnosti vzájemné zření způsobem tiché KOMUNIKACE, ve které se rozpomínáme na vnitřní jazyk či tichou řeč našeho vnitřního bytí – naší duše a je současně prostředkem pro SPOJOVÁNÍ se s druhými spirituálními bytostmi v prostoru “mezi životy” ve svých nesmrtelných mnohodimenzionálních tělech, které je možné i zde na zemi?

Jak zřít druhého?

Zření není jenom zaměření našich očí na určitý předmět nebo osobu před námi a už vůbec ne civění do očí druhého člověka, či dokonce vynucování si očního kontaktu s druhými. 

Zřít znamená být jedním celotělesným okem – tedy CÍTÍT celý PROSTOR v nitru i kolem nás, včetně osoby či předmětu v daném prostoru.

CÍTĚNÍ je neviditelným základem všech tělesných smyslů – je jejich esencí dávající jim vnímaný SMYSL. Jde o “ŠESTÝ SMYSL” – naší duši – cítící pole vědomí těla jako celku.

CÍTĚNÍ je prvotní vnímání předcházející vidění i slyšení. Z CÍTĚNÍ vyvstávají viděné obrazy našeho nočního či psychedelického snění i to, jak vidíme druhé a svět kolem nás.

POCITY jsou něčím “co máme”, CÍTĚNÍ je něco, co děláme jako spirituální bytosti. Běžné psychoterapeutické postupy se zaměřují právě na zkoumání pocitů,  které “máme”, jóga vědomí se zaměřuje jednoduše a přímo na stále plnější a silnější CÍTĚNÍ nás samých, druhých i všech věcí uvědomovaných a vnímaných.

CÍTĚNÍ nejen dává smysl vnímání, ale také se DOTÝKÁ cítěného – tedy všeho co vnímáme, včetně druhých bytostí.

Fyzický dotek a fyzická blízkost či sexuální intimita, či třeba jenom hlazení kocoura, je vždy ztělesněním prvotního VNITŘNÍHO DOTEKU – kdy skrze CÍTĚNÍ druhých se jich VNITŘNĚ DOTÝKÁME a jsme jimi současně DOTÝKÁNÍ. Takový vnitřní dotek může zůstat pouze na úrovni pohnutí k fyzickému doteku a sexuální intimitě a nebo může být kultivován jako samotný prostředek spojení duší a rozšířené naší identity v samotném vědomí a jako vědomí.

Vnitřní Tělo-vědomí-blaženosti

Prostředkem k tomuto VNITŘNÍMU DOTEKU je vnitřní subjektivní cítící tělo-vědomí, skrze které cítíme sebe i druhé. VNITŘNÍ SMYSLY tohoto vnitřního těla doslova a do písmene IN-FORMUJÍ naše tělesné orgány – tedy způsob, jakým vidíme či slyšíme.

Toto vnitřní subjektivní tělo se v různých duchovních naukách nazývá různě: jemnohmotné tělo, astrální tělo, snové tělo, iluzorní tělo, energetické tělo, duchovní tělo, spirituální tělo, duševní tělo, atd.

Toto vnitřní tělo je bohužel často nesprávně chápáno a objektivizováno  jako jakési další tělo uvnitř fyzického těla či jako tělo tvořené jakýmisi “jemnohmotnými energiemi”, nicméně faktem je, že v tomto vnitřním těle prostě stále spočíváme a přebýváme, je tím nesmrtelným tělem, které přežívá po smrti organismu. Hranice tohoto vnitřního těla jsou hranicemi našeho cítícího vědomí a jsou podstatně neomezené “kůží” organismu.

Toto vnitřní tělo je esencí (SÓMA) tělesnosti jako takové, je současně jak vnitřně subjektivně prožívaným – cítěným tělem, tak současně ŽIVÝM CÍTÍCÍM TĚLEM jako orgánem duše – cítícího vědomí samého. 

Tantra hovoří o tomto vnitřním těle jako o těle-vědomé-blaženosti (ánanda déha). Toto tělo je tělem, jak jej subjektivním způsobem cítíme “z nitra”, je vnitřním cítěným-cítícím tělem, které je prostředkem nejen k cítění vnitřního SPOJENÍ s těly druhých věcí a bytostí, ale i ZDROJEM jakéhokoliv vnitřního INTUITIVNĚ-CÍTĚNÉHO POZNÁNÍ (gnóze). Právě z tohoto vnitřního těla nyní píši i tyto řádky.

Když vnímáme nějakou věc v PROSTORU, tak nevidíme jenom její vizuální podobu, tvar a barvu, ale také přímo CÍTÍME, jaké by to bylo se dané věci dotýkat, vnímat její texturu, povrch, tíhu. Vnitřní cítící tělo-vědomí nepotřebuje ruce či fyzický dotek přes kůži organismu, aby cítilo tělo druhého člověka či jakékoliv podoby bytí či věcí ve svém POLI vědomí. Tělo vědomí je primárně POLEM celotělesného cítícího vědomí zahrnujícím jak pociťování našeho těla z nitra, tak i prostory uvnitř a vně těla.

SEXUALITA vnitřního těla

Vnitřní tělo-vědomí netouží sexuálně po druhých, není přitahováno tou či onou ženou, či mužem. Toto tělo není poháněno sexuální žádostivostí, nějakým “libidem”, touhou po sexuálním spojení či puzeno do sexuálního chování, ať už vědomě či podvědomě.

To, co nepřesně nazýváme “sexuální energií” či libidem a ve své nevědomosti to spojujeme čistě s mládím fyzického těla, není nic jiného, než určitý “povrchový náboj”, který “elektrizuje” povrch našeho těla v situacích, kdy naše aktuální pole cítícího sensuálního vědomí tvořící z nitra prožívané tělo jako celek, má tendenci transcendovat své tělesné hranice – kůži organismu.

Běžný sexuální orgasmus je pak přirozené uvolnění a vnější přeplnění této povrchové “energie” za jejího současného proměnění v tělesné tekutiny.

Skutečně blažené a smyslné vnitřní SPIRITUÁLNÍ – a přitom současně plné TĚLESNÉ SEXUÁLNÍ SPOJENÍ je nicméně něco zcela jiného a KVALITATIVNĚ odlišného od pocitů a vjemů běžného vnějšího sexuálního spojení. A proto právě skrze toto vnitřní SPOJENÍ, můžeme poznat druhého člověka, nezávisle na pohlaví i sexuální orientaci či vzájemném vztahu v běžném životě, daleko intimnějším sensuálně-blaženým způsobem, než umožňuje běžné sexuální fyzické spojení v rámci mileneckých či partnerských vztazích.

Tato SKUTEČNOST a MYSTÉRIUM nejhlubších možných spirituálně-sensuálních zkušeností dostupných člověku v těle skrze tantrickou meditaci, však byla doslova a do písmene zatemněna a zastřena novodobým deformujícím výkladem hlubokého učení tantry skrze západní disociovanou “mysl” od těla, frustrovanou nedostatečnou orgasmičností a tak puzenou do konzumu sexuálních prožitků. Viz například působení lidí jako OSHO na západě a jejich nejrůznější “franšízy” na současném esoterickém trhu.  

Jak vyvstává ona “pohlavní či sexuální touha či pud” a jejich pocity?

Lidé, zejména mladí lidé ve věku, kdy jejich sexuální hormony jsou na vrcholu (15 – 25 let), přirozeně vyhledávají pocity vnitřního spojení se sebou samými a s druhými skrze sexualitu a lásku.

Zkušenost tzv. “zamilování” či “romantické lásky” je esenciálně projevem senzuální blaženosti vnitřního spojení zakoušeného právě skrze vnitřní subjektivní těla – tělo-vědomí-blaženosti (v tantře zvané cit-ánanda déha). Nicméně, pokud nevíme, jakým způsobem rozvíjet tento prvotní vnitřní DOTEK, brzy se z partnerských vztahů vytrácí.  

Sexuální potěšení a prožitky jsou naopak transformací této senzuální blaženosti do blažených libidózních – sexuálních prožitků. 

Senzuální-smyslové KVALITY vědomí vyvstávají z hlubiny našeho bytí – těla-vědomí a jsou transformovány do pocitů “povrchové sexuální energie”, která hledá způsoby uvolnění skrze tělesný kontakt a intimitu v mileneckých vztazích.

Není tomu však převážně proto, že jako individuální lidé spíše postrádáme  hluboký pocit duchovního-spirituálního spojení s druhými a tak hledáme kompenzaci tohoto nedostatku skrze vyhledávání sexuálního kontaktu a sexuální intimity?

Není tomu tak mnohdy proto, že jde vlastně o náhradní proměnu – sublimaci NE-CÍTĚNÉ duchovní-spirituální INTIMITY tělesným způsobem – skrze naše vnitřní tělo – a proto tato INTIMITA hledá náhradní způsoby vyjádření skrze vnější tělo jako tzv. “sexuální puzení”?

Nicméně sex může být naopak vlastním NAPLNĚNÍM či ZAVRŠENÍM už sdíleného pocitu duchovní-spirituální INTIMITY mezi dvěma lidmi, cítěné tělesným způsobem – skrze vnitřní tělo – tělo-vědomí-blaženosti.

Prostě není sex jako sex. Sex tak může být jednoduše projevem sebeuspokojení, vědomého dělání si potěšení, sám nebo s druhými nebo naopak vědomou KOMUNIKACÍ mezi dvěma bytostmi na mnoha úrovních v INTIMITĚ sdíleného prostoru zintenzivněného vědomí.

Se sexem je to podobné jako se slovní konverzací, která je primárně komunikačním kanálem a může naplňovat různé komunikační funkce a tak sloužit například jako prostředek manipulace druhými, prostředek “odměňování” či naopak “trestání”, prostředek prosazování moci či dokonce tréninkem dominance či submisivity. 

Sex tak může být vyjádřením lásky – ALE i nenávisti a tak vést například ke znásilnění.

Jinými slovy, naše slova i řeč těla, tedy jednání v řeči – konverzaci i sexuální chování a jednání mohou být oboje vyjádřením plnosti cítění, které vyvstává z lásky a tichého poznání beze slov (gnóze) – tedy z vnitřního intimního spojení nebo projevem naopak jeho nedostatku. 

Mnohdy je naše verbální i sexuální jednání vyjádřením nikoliv žádoucí plnosti svého cítění, ale jen vyvstalou potřebou-žádostí-touhou či nutkáním plynoucí z nedostatku cítění. Z této potřeby jsou pak lidé puzení do vyhledávání neustálých verbálních i sexuálních kontaktů s druhými, vyhledávání stále nových známostí, vztahů, které ale nemají dlouhodobých trvání a hloubky, protože sami trpí nedostatkem vnitřního DOTEKU se svým vnitřním cítěným-cítícím tělem a v důsledku toho i nedostatkem tělesně cítěného INTIMNÍHO VNITŘNÍHO SPOJENÍ s druhými, které pak hledají ve vnějších vztazích s druhými.

Láska a poznání (gnóze) přinášejí plnost našeho cítění. Nemají žádné “potřeby” či “touhy” nebo “žádosti”, neboť jsou samy esencí NAPLNĚNÍ našeho individuálního bytí, tedy primárního VZTAHU k nám samým, naší podstatě a skrze ni i k druhým.

Buď svým vnitřním TĚLEM!

Pocity, emoce, prožitky jsou něčím, co “máme” a někde v těle zakoušíme.  CÍTĚNÍ je něčím, co ČINÍME.

Proto se nesnaž své “pocity” označovat, nálepkovat a verbalizovat.

Místo toho se UČ stále více CÍTIT sebe a CÍTIT druhé.

NAUČ se DÝCHAT své tělesné vědomí sebe i druhých.

Tak objevíš a ROZ-POZNÁŠ své vnitřní VĚDOMÉ TĚLO – tvé z nitra cítěné tělo a současně CÍTÍCÍ tělo jako POLE CÍTÍCÍHO VĚDOMÍ.

Toto ryze subjektivní TĚLO nemá oči, uši, hmat, atd.

Toto ryze subjektivní TĚLO je CELÉ JEDNÍM OKEM, UCHEM, HMATEM – ORGÁNEM DOTEKU duše.

Toto ryze subjektivní TĚLO není omezeno “masem a kůží” fyzického organismu a cokoliv VIDÍ a SLYŠÍ, toho se také DOTÝKÁ a je tím DOTÝKÁNO.

Toto ryze subjektivní TĚLO je tvou věčnou nesmrtelnou BOŽSKOU podobou, neustále se transfromující a tvarující-formující doslova a do písmene “maso” tvého těla. 

Toto ryze subjektivní TĚLO je nevyčerpatelným ZDROJEM vnitřního tichého POZNÁNÍ (gnóze).

Toto ryze subjektivní TĚLO je živým ztělesněním tvého vnitřního bytí – tebe jako ryze spirituální bytosti, kterou jsi.

Toto ryze subjektivní TĚLO je PROSTŘEDKEM vnitřního DOTEKU a SPOJENÍ s druhými těly věcí a bytostí.

Je tím čím MILUJEME a jsme MILOVÁNI jako ryze spirituální bytosti, kterými každý z nás jsme.