- Bůh JEST vědomí – vědomí jako takové.
- Vědomí je vším – vše co je i může být. Není nic co by bylo mimo samo vědomí
- Vše co je i může být je určité vědomí – unikátní a individualizované.
- Subjektivita – vědomí není vlastností ani vedlejším projevem jakéhokoliv bytí, těla, mozku, ega, já, subjektu či jakéhokoliv fyzického fenoménu vůbec – ať už v podobě hmoty či energie. Je naopak prvotní či hraniční polní-podmínkou pro naší zkušenost jakéhokoliv fenoménu vůbec – ať už jakéhokoliv já, světa, bytí, bytosti, těla, mozku. Jako takové je esencí Božství.
- Božství (Bůh) není bytost “s” či “mající” vědomí. Bůh jest vědomím – absolutně neomezeným a sjednoceným polem vědomí.
- Pokud by bylo božské vědomí bytostí – dokonce transcendentní nebo božskou bytostí – byl by Bůh jednou bytostí mezi mnohými jinými – a tedy konečným a omezeným bytím. Božské vědomí je zdroj všech bytostí – zdroj všeho co je a může být. Božství je samotné by-tí bytostí, jejich vznikem a aktualizací jako ohraničených jednotek (těl) vědomí z neomezeného pole vědomí (ANUTTARA).
- Božství není tělo. Je tím, co tělí – ztělesňuje. Všechna těla jsou ohraničenými tvary vědomí přijaté a nabývané v nitru božství, chápaného jako neohraničené pole vědomí. Ztělesňování božského vědomí je jeho samotné by-tí, chápané jako jeho tvůrčí a destruktivní, formativní a transformační činnost – AKTIVITA či AKCE.
- Božství není osoba. Je tím, co se zosobňuje-personifikuje ve všech aktuálních a potenciálních osobách. Jak bohové, tak lidské osoby jsou jedinečnými zosobněními-personifikacemi božského vědomí.
- Božství je ne-ohraničené. Pole božského vědomí, kterým je ŠIVA, je tím, co ztělesňuje sebe sama v podobě ohraničených jednotek-vědomí či „já“ (DŽÍVA). Být já a být tělem je stejné – všechna těla a já jsou ohraničenými jednotkami vědomí či “duše”.
- Pouze prostřednictvím vědomí sebe sama jako jedinečné individuální části neohraničeného pole vědomí, kterým je božství, můžeme zakoušet a prožívat sami sebe jako toto pole – ne jako já „s“ vědomím, ale takové “já”, které JEST vědomím, jež je božstvím.
- Božské vědomí je singulární neomezený časoprostor-vědomí, který zahrnuje všechny bytosti a všechna těla v něm – ať už minulé, přítomné nebo budoucí, aktuální nebo potenciální. Božské vědomí má trojjedinou povahu (TRIKA).
- Božské vědomí není jenom neohraničeným polem vědomí, ale také sjednoceným polem vědomí zahrnující tři základní pole vědomí:
- (MUŽ-ŠIVA) – božské vědomí jako vědomí-bytí, tedy pole veškeré aktuality a všech aktuálních bytostí. Toto je pole zosobněné v hinduistické tantrické tradice jako bůh VIŠNU.
- (ŽENA-ŠAKTI) – božské vědomí jako vědomí-nebytí, tedy pole všech potenciálů a všech potenciálních bytostí, které je lůnem aktuality. Toto je pole zosobněné v hindu-tantrické tradici Velkou bohyní MA KALI.
- Božské vědomí jako vědomí-stávání se či vyvstávání-v-bytí veškerého potenciálu bytí a bytostí. Toto je pole zosobněné v hindu-tantrické tradici všemi latentními sebe-aktualizačními schopnostmi, potenciály, potencemi či silami, které jsou stále rozeny v a z lůna velké Bohyně ŽENY (‚KALI‘) jako její „bohyně“ (ženy-šakti, množné číslo).
- Existuje jednak “božské”, či “ryzí” nebo “transcendentální” vědomí a pak existuje zkušenost – věcí, kterých si jsme či můžeme být vědomi. Tyto dvě skutečnosti symbolizované v tantře párem MUŽE-ŽENY (ŠIVA-ŠAKTI) jsou jednak různé a současně neoddělitelné.
- Existují současně zkušenosti, které vyvstávají či jsou zkušenostmi samotného božského-transcendentálního vědomí – jde o zkušenosti samotného vědomí jako takového v jeho transcendentálním charakteru: v podobě božského SVĚTLA vědomí (prakáša), jeho PROSTOROVOSTI (akáša), jeho ÉTERIČNOSTI – DECHU (prána), jeho SUBSTANCIONALITY (prakriti) a SENSUALITY (rasa).
- Samo vědomí – vědomí jako takové (transcendentální vědomí) není vlastnictvím nějakého transcendentálního či božského ega nebo “já”. Naopak, jakékoliv “já” je vlastností samotného božského či transcendentálního pole vědomí a vyvstává z něj.