aneb sóma-morfóza tvořivosti
Svět, který žijeme, je duševní povahy. Svět, jak jej žijeme, vyvstává z vědomí samého. Ve světě nepotkáváme nic, žádný objekt, či událost, která by prvně neměla svůj původ v duševní oblasti vědomí. Každému následku či události ve světě předchází duševní pohyb či hnutí v samotném vědomí. Tato obrovská vědomá tvořivost, které jsme účastní, je i naším vrozeným dědictvím, neboť tvoříme její součást, byť nikoliv vždy současně plně vědomou.
Vědomí stále přetváří a doslova metamorfuje svět, v kterém žijeme a jak jej žijeme. Svět a jeho proměny vyvstávají z hlubokých CITOVÝCH-TÓNŮ (CITÓNŮ, v tantře nazývaných dhvani) vědomí jako takového. Tyto citové kvality v podobě metafyzických tónů tvoří vnitřní tvořivou sféru samotného vědomí jako takového a na individuální rovině se odráží v našich celkových přesvědčeních, postojích, očekáváních, záměrech a idejích, tedy v našem základním “jádru” naší celkové osobnosti jako její celkový tón či “chuť”. Právě ty tvoří širší rámec zkušeností námi prožívaných světů a jejich zkušeností.
Náš vnitřní svět, ne oddělený od vnitřního světa země i světů druhých lidí, se podílí na utváření světa, v kterém žijeme a jak jej prožíváme včetně zkušeností a událostí v nich, které potkáváme a prožíváme. Každý lidský jedinec je stále utvářen a zpřítomňován z nevyčerpatelné “fontány” tvořivosti duše, ze svého širšího vědomí, kterého si nejsme převážně vědomi, do svého světa, který žije jako on sám. Svět, jak jej vidíme a jak jej prožíváme, není ničím jiným než žitým odrazem toho, kým jsme my sami. Odrazem nikoliv v zrcadle, ale přímo v prožívaném světě, který žijeme. My sami promítáme své pocity, očekávání a myšlenky vně a současně je prožíváme a vnímáme jako vnější skutečnost. To je obrovský DAR a v případě nevědomosti past, do které se sami svou vrozenou, ale plně vědomě neovládanou tvořivostí chytáme. My sami jsme živým obrazem nás samých. Naše myšlenky, pocity, očekávání, postoje ať už vědomé či nevědomé utvářejí náš vlastní živý fyzický obraz, jak těla, tak světa, který žijeme a jak jej žijeme. Uvědomění si faktu, že naše vlastní pocity, myšlenky, očekávání a postoje utvářejí naší vnější zkušenost a že všechny události, které v životě potkáváme, byli prvně iniciovány v našem vlastním vnitřním duševním světě, je důležitým krokem k přechodu od “pasti” k DARU.
Duše neboli cítící vědomí, kterým jsme, je nezrozená a nesmrtelná, proto existujeme ještě před jakýmkoliv naším zrozením v těle nebo času vůbec, jak jej běžně chápeme. Okolnosti našeho zrození v těle jsou námi vybírány, našim vnitřním já-duší. Dokonce i zpětně může tyto okolnosti našeho narození měnit. Na tento svět jako mimina jsme nepřišli bez naší vlastní individuální “historie” tvořící naší skutečnou – či širší OSOBYTOST. Ta je nejen součástí naší duše, ale i součástí vědomí našich “genů” a fyzického těla.
Naše ego, prožívané já, s kterým se nejčastěji ve své nevědomosti ztotožňujeme jako námi samými, stále vyvstává a zase mizí z hlubokého pole vědomí, ze svého zdroje, kterým je duše. Není to tak, že máme jedno konkrétní ego, já, kterým jsme, ale každé jednotlivé já (ego) je individuální identita. Žádné já není totožné s jiným já. Proto také nemůže z principu být naší skutečnou identitou nějaké konkrétní prožívané já či ego, ale výhradně takové já, které je vědomím samým. Každé prožívané já (ego) tak vyvstává z naší skutečné Identity, duše, kterou je širší pole cítícího vědomí. Můžeme říci, že ego se tak stále mění, vzniká a zaniká, rodí se a umírá. Ztotožnění a omezení vědomí na ně samozřejmě vede k životu s tím spojenému, tedy jak říkají východní nauky a jejich učitelé “k životu nekonečných zrodů a smrtí”.
Nicméně naše identita je širší než ego. Každá buňka v našem těle, atomy a molekuly tvořící jejich tkáně jsou projevem svých unikátních duševních struktur o svých unikátních individuálních identitách, které naplňují ve svém bytí. Naše plná vědomá Identita je tak množinovým POLEM mnoha individuálních unikátních polí-vědomí a svých identit. Každé já (ego) je pouze část nás samých, toho, kým ve skutečnosti jsme. Ego je již zaměřenou součástí naší širší identity, kterou je samo pole cítícího vědomí. Našim skutečným Já není žádné z konkrétních já, ale samotný proces žití našeho času, samo cítící vědomí-duše, kterou jsme. Pouze málokdy je součástí našeho vědomého já i vědomí těla jako takového a všech jeho nesčetných polí vědomí, identit, které jej tvoří. Právě zintenzivnění vědomí tělesného bytí jako celku je prvním krokem k rozšíření a kultivaci našeho vědomí, kterým jsme, neboť přestože jsme ryzím vědomím samým, tak jej rozpoznáváme skrze vědomí našeho bytí jako celku, a to zahrnuje primárně naší přímou fyzickou existenci v těle jako takovém. Proto v učení jógy vědomí se zaměřujeme na základní um, kultivaci vědomí těla jako celku.
Stejně jako vědomí těla utváří tělo, vědomí atomů, molekul a orgánů naše orgány, třeba oko, kterým vidíme vnější 3D svět, tak duše, která je cítícím vědomím, ze svých struktur vytváří prožívaná já, jednotlivá ega. Jak oko, tak ego jsou struktury zaměřené k vnímání vnějšího světa. Vše je utvářeno směrem z nitra na venek. Stejně tak naše zkušenost světa je vytvářena z centra naší duše. Všechny vnější zkušenosti, události, okolnosti a podmínky jsou živou zpětnou vazbou – odpovědí na otázky, které žijeme, ať už vědomě, či nevědomě. Změna stavu vědomí či duše přirozeně současně mění i okolnosti prožívaného světa. Naše myšlenky, pocity, očekávání a duševní obrazy nejsou ničím jiným než počáteční vnější události a zkušenosti, neboť tak či oním způsobem budou hledat svůj způsob zhmotnění ve světě kolem nás. Snaha změnit svět tzv. “k lepšímu” nějakými zevními činy je bez pochopení tohoto faktu naprostou naivitou.
Měníme dokonce i ty nejvíce staticky jevící se elementy našeho života a obecně naše životní podmínky skrze naše jemné vnitřní postoje k nim, které chováme a udržujeme. Nenalezneme nic v naší zkušenosti světa, která nemá tak či onak původ v naší vlastní duši. Co se týká například našich setkání s různými lidmi, tak i ty jsou výhradně výsledkem souhlasu či přitahováním našimi celkovými postoji, myšlenkami a city. To platí v každé době a prostoru, tedy i před narozením, během života i po smrti v prostoru “mezi životy”. Tento zákon souznění či rezonance platí zcela univerzálně v každé oblasti života. Jako lidé jsme plně obdarováni obrovským, ale zodpovědným DAREM, a to DAREM tvoření vlastního života a jeho zkušenosti. Míním, že základním úkolem člověka je naučit se spravovat tento nevyčerpatelný zdroj tvořivosti, který je mu v nejhlubším jádru jeho bytí stále přítomen. Celkový stav lidstva a situace každého jednotlivce v něm je otázkou toho, nakolik člověk individuálně i jako celek dozraje v této oblasti. Lidstvo ani člověk jako jednotlivec rozhodně není vydán na pospas nějakého osudu, či rozmaru bohů, ale sám je tvořitelem svého světa.
Tvořivost je přímo sómaticky zakoušená jako blažená vitalita ryzího svobodného dechu a také tak svobodně a zcela bez-usilovně plyne ve své naplnění jako dech. Právě z ní tryskají všechny naše i ty nejzevnější zkušenosti a prožívání světa. Naše pocity, emoce i myšlenky mají jistou kvalitativní “přitažlivost”, kterou vyzařují v éteru-atmosféře daných prostorů vědomí a jako takové se sdružují, přeskupují, strukturují a nakonec vyúsťují jako fyzické předměty či věci v různých zkušenostních prostorech světa nebo události a zkušenosti v čase. Prostě naše cítění a myšlení je stále “překládáno” či “metamorfováno” ve věci a těla světa a v něm žité události a zkušenosti. Trvalost či síla působení daných věcí a událostí je určena mírou intenzity idejí, myšlenek a pocitů, které jim daly vzniknout.
Pokud tvoříme náš svět skrze naše myšlenky, city, naše OČEKÁVÁNÍ a POSTOJE, pak je otázkou, co je jejich prvotním zdrojem, co je determinuje? Míním, že základem našeho způsobu myšlení a cítění jsou naše přijatá či osvojená PŘESVĚDČENÍ a HODNOTY, a to primárně ty týkající se základních metafyzických otázek jako je identita a povaha skutečnosti jako takové, tedy otázek týkajících se vědomí samého. Právě z těchto ryze pragmatických a “materialistických” důvodů jsem se i já sám ve své práci zaměřil na základní otázky, nikoliv na to, jak být lepší v nějaké konkrétní oblasti jako takové.
Naše ať už vědomá či nevědomá, vyřčená či nevyřčená PŘESVĚDČENÍ, OČEKÁVÁNÍ a POSTOJE jsou ve své nejhlubší sféře samotného vědomí určitými citovými TÓNY, či dokonce MELODIEMI, které ZNÍ naší duší a DOSLOVA a DO PÍSMENE tónují naše celé bytí včetně fyzického těla a jeho světa, který žijeme a jak jej prožíváme a vnímáme. Právě tyto citové tóny (CITÓNY) našeho vědomí tónují a zabarvují celkové širší emoční prožívání událostí a věcí světa. Doslova jako malíř maluje obraz, my si malujeme svůj život, podobně jako skladatel skládá hudbu, kterou slyší ve svém nitru, tak my skládáme, obsazujeme všechny nástroje včetně dirigenta a posluchačů hudby našeho života.
Je nutné ale rozlišovat naše krátkodobé emoce, které cítíme a prožíváme různě v těle od těchto citových TÓNŮ vědomí samého, které mají charakter tvořivých, vitálních a vitalizujících nálad vědomí, prostupující celým naším bytím včetně fyzického těla jako celku. Tyto mají své unikátní hlubší struktury a rytmy, které ve skutečnosti tvoří naší unikátní individuálnost – jádro “DNA” naší celkové identity jako vědomé OSOBYTOSTI, která je širším vědomím všech našich životů, těl a já.
Tyto hluboké citové tóny vědomí tvoří unikátnost naší duše a mnohdy samovolně vyvstávají na povrch našeho vědomí. Jde o tóny našeho bytí jako celku. Lze je ignorovat, neslyšet, necítit, potlačovat, ale to neznamená, že přestanou existovat jako základní kvalitativní tvořivost našich životů i všech já a jejich světů, které žijeme. Tvoří nejvnitřnější jádro a tvořivé impulsy všech našich zkušeností a prožívání světa. Potlačovat tyto rytmy své hlubší širší a také z principu vědomější individuality je nemoudré a destruktivní pro život dané inkarnace. Naopak vyladění se na ně vede nejen k rozšíření našeho vědomí, ale i navrácení do našeho DOMOVA, vnitřního světa vědomí či duše, ze které my i vše stále tryská ve své bytí jako živá symfonie kvalitativních nálad a tónů samotného oceánu tvořivého vědomí samého.
CITOVÉ TÓNY vědomí jsou tvořivé vitální nálady prostupující celé naše bytí jako celek. Můžeme hovořit o trans-subjektivních tvořivých náladách vědomí. Tyto ve vědomí samém spočívající kvality a tóny se stávají “kostmi” a “masem” našeho fyzického bytí v těle. Právě z nich vyvstávají všechny naše tělesné orgány a tkáně včetně světa kolem nás. Vše, co prožíváme, vše co vnímáme a zakoušíme nejsou jenom “zkušenosti” a “vjemy”, ale vždy určité konkrétní vědomí, se svým základním citovým tónem, který zvučí a zpřítomňuje ve svém bytí. Všechny živé struktury od atomů, molekul, buněk, tkání vyvstávají z těchto prvotních citových tónů vědomí, které tvoří jejich unikátní pole a struktury vědomí, jež je zpřítomňují. Naše fyzické tělo je přímým živým projevem této bohaté “božské” MUZIKY – vnitřních tónů našeho bytí. Právě tato naše individuální vnitřní MUZIKA citových tónů vědomí, nás DOSLOVA a DO PÍSMENE stále zvučí v to, co právě jsme jako fyzické bytosti v daném období, prostoru a konkrétním těle a světě, který žijeme a prožíváme. Samotný zdroj je však neomezený žádným časem, prostorem, ani tělem. Tyto tóny vědomí prostupují celým naším bytím a prožíváním fyzického těla, našimi aktivitami, prožívanými událostmi, setkáními i celkovým vnímáním světa a tónují naše směřování v životě.
Z praktického jógického pohledu je možné si osvojit vnitřní schopnost (jógu) nalézt a vyladit se na aktuálně nás zvučící citový tón našeho bytí jako celku, být si jej vědomý skrze vědomí celotělesného slyšení a skrze něj doslova surfovat či “tripovat” do hlubších úrovní prožívaných zkušeností a vnímání. Siddha Nitjánanda, jeden z mých učitelů, hovořil o vnitřním zvuku, jehož zdrojem je prvotní potenciál všeho, který se v tantře nazývá OMKARA. Více se této dimenzi jógy vědomí věnuji na jazyk.vedomi.info.
Obrovská emoční bohatost a různost, kterou můžeme zakoušet ve fyzické zkušenosti těla, je jenom vnějším nepatrným fyzickým vyjádřením ještě bohatší neomezené tvořivé náladovosti vědomí a jeho neomezeného potenciálu citových tónů v něm spočívajících a stále se ve své variabilitě a tonalitách množících. Její plné ztělesnění, míním, není slučitelné s existencí živého fyzického těla či je možné jí prožít jenom na pár okamžiků. V jejím plném rozsahu a intenzitě ji zakoušíme, míním, v okamžiku smrti.
Můžeme hovořit, že sféra citových kvalit, vnitřní MUZIKÁLNÍ sféry vědomí je sférou toho, co můžeme nazývat TVOŘIVOSTÍ ve své esenci a jako taková tvoří i nejvnitřnější esenci nás samých. Náš život není determinován ani těmito našimi hlubšími rytmy citových tónů duše tvořících její vnitřní “DNA”, ale je spíše podoben “paletě” či hudebním nástrojům a tónům, skrze které máme stále možnost utvářet náš svět, ve kterém žijeme a jak jej prožíváme včetně všech událostí a setkání v něm, v ryzím rozletu tvořivosti vědomého umělce svého života. V této sféře svého bytí existujeme čistě jako ryzí vědomá unikátní cítící vitalita vědomí (vědomá “energie”). Právě to je našim pravým “JÁ” všech našich prožívaných já, těl a jejich světů.
Vědomí je vše, co je a může být a současně i vše, co je a může být je vždy určité individuální vědomí. Neexistuje ve skutečnosti věc či skutečnost, která by nebyla svým vlastním unikátním vědomím. Pouze nám chybí často intenzita našeho vlastního vědomí vnímat vědomí ve tvarech a tvary věcí a skutečností jako projevy samotného vědomí. Ve skutečnosti neexistuje v pravdě něco neživého nebo živá a neživá příroda, vše je živé, vše je vždy určitým vědomím a projevem jeho unikátních kvalit, struktur a tónů, které zpřítomňuje ve svém bytí. Právě toto výchozí uvědomění nám umožňuje vůbec vstoupit do svobody tvoření naší vlastní zkušenosti světa a prožívaného života jako sféry možného. Každý člověk má plně ve své duši schopnosti, které pouze nevyužívá vědomě k tomu, aby vytvářel svou osobní zkušenost světa ve všech jejích aspektech jako živý odraz toho, kým je. Naše osobní individuální životy se pak podílejí na spoluvytváření světa, jak jej kolem sebe známe, jsou jeho společným odrazem.
Mnoho lidí dnes hledá jakýsi “zdroj kreativity”, dokonce se prodávají semináře, kde nám slibují rozvíjet svou kreativitu či probouzet svou tvořivost různými technikami a cvičeními apod., aniž by se prvně vůbec řeklo, co je onou “tvořivostí” ve své esenci. Přitom jediným zdrojem a tvořivostí samou je výhradně vědomí samé, jeho, v něm spočívající nevyčerpatelná tvořivá vitalita vědomí v jejich nesčetných tonalitách a unikátních tónech. Současně plné a do důsledků uvědomění si základního pravidla či instrukce k našemu životu přímo od vědomé “tvořivosti” všeho, co je a může být, stále ZNÍ: my sami jsme tvůrci své žité skutečnosti, nijak jinak tomu nikdy nebylo a nebude. Toto pochopení v jeho hloubce, toho, kdo, či co jsme my a co je svět, který žijeme, můžeme označit za tolik hledané tajemství či mystérium tvořivosti.