Východní jóga i západní duchovní tradice hovoří o nutnosti “poznání sebe” či hovoří o “dosažení Já”, či “realizaci” našeho pravého Já. Co tím je míněno?
Míním, že jím nemůže být žádný “konečný” “nejvyšší” statický fixní stav, nějaká “božská totožnost”, ale výhradně samo vědomí našeho prožívání sebe a těla jako celistvého by-tí, které je doslova “klíčem” k opravdu vědomému životu, životu v neomezeném vnitřním vesmíru samotné duše a jejích nesčetných totožností a možností v procesu vědomého prožívání, který se nám tímto otevírá.
Duchovní růst-vzdělávání duše nemá charakter postupu na “duchovním žebříčku” ke stále větší určité “bájné božské” – z principu “idealizované dokonalosti” snahou o výhradní ztotožnění s určitým “nejvyšším” stavem vědomí, či “božským Já”. Je spíše podoben růstu ve schopnosti naší duše hlouběji cítit – v kontinuálním procesu bdělého udržování stále nového vědomí našeho prožívání sebe a těla jako celku – a skrze toto vědomí i být s druhými a rozšiřovat tak svou schopnost vědomého ztotožnění s nesčetnými prožívanými já a aspekty v tomto poli vědomí Já vyvstávajícími.
Vědomé ztotožnění s naší duší – polem cítícího vědomí jako celkové “oblastní totožnosti” nás nejen z principu “osvobozuje” z omezených forem prožívání plynoucích z nevědomého ztotožňování s prožívanými já a jejich zkušenostmi, ale současně nás teprve uschopňuje a umožňuje intenzivněji prožívat – vědomě se ztotožnit s nesčetnými prožívanými já naší širší vědomé Totožnosti/Identity tvořené naší duší a aktivně vyjadřovat a ztělesňovat její vrozený nevyčerpatelný tvořivý potenciál a možnosti, což je základním principem Zdraví.
Poznání Sebe je tak primárně unikátní “cesta” individualizovaného vědomého života-duše jako unikátní metafory-melodie-řeči samotného vědomí všeho, co je.
My sami spolu-tvoříme – skládáme a píšeme hudbu, vybíráme noty-tóny své symfonie života, i hrajeme všechny role svého unikátního dramatu života, které jsou jejím zosobněním.
Poznání Sebe nás otevírá vědomému dobro-družství cesty oceánem-vesmírem všech vesmírů duše – univerzálního vědomí a současně nás přenáší na práh vědomého procitnutí ve svém mnohaúrovňovém – holotropním Já – duši a jeho živém – z principu nesmrtelném mnoha-úrovňovém těle vědomí.
Vědomí Já nás vědomě spojuje s netělesným univerzálním vědomím všeho, co je a může být, které se ale současně každým okamžikem aktivně zpřítomňuje-ztělesňuje jako všechna já a těla i jako my sami.
Proto čteme v indických spisech, že “átman (duše) je brahman (univerzální Bytí)” či “džíva (individualizované vědomí) je Šiva (vědomí jako takové)”.
Právě toto “poznání sebe” lze považovat za skutečnou autentickou gnózy.