“Osvícení” či “vysvobození” (MOKŠA/MUKTI) je chápáno v nedvojné advaitické tradici kašmírského šivaismu, stejně jako v Životní filozofii a praxi vědomí, jako schopnost či um dosáhnout jednoty (JÓGA) s božskou podstatou – její esencí – jako neomezeným polem ryzího vědomí (ČIT), které je zdrojem všech projevených realit a přesto přesahující veškeré rozlišené aspekty naší zkušenosti (touhy, žádosti, impulsy, vjemy, emoce, myšlenky, apod.) skrze které poznáváme náš svět.
Rozdíl spočívá v tom, že toto “osvícení” či “vysvobození” není v Životní filozofii a praxi vědomí chápáno jako konečný stav lidského spirituálního vývoje, ale spíše jeho skutečný začátek – který nám umožňuje prvně opustit spirituální “mateřskou školu” lidské existence a současně je prvním krokem do širší reality a světa – mnohaúrovňového vesmíru vědomí, ve kterém je náš fyzický vesmír pouze jednou z dimenzí či sfér projevené reality mezi mnoha dalšíma a kde specifický charakter lidského vnímání a zakoušení je pouze jedním z mnoha nekonečných módů či způsobů vnímání.
Toto chápání “osvícení” není v principu rozdílné od rozpoznání, že i v našem světě, jiné druhy zakoušejí a vnímají fyzickou realitu způsoby, nepředstavitelnými pro lidské bytosti. Tyto jiné druhy bytostí nejsou jenom různými biologickými druhy s různými těly a smyslovými orgány, ale zejména primárně různé druhy vědomí.
Podobně jako smrt, osvícení či vysvobození není konečnou stanicí, ale dveřmi. Osvícení nám umožňuje plně otevřít dveře smrti jak v okamžiku skutečné smrti, tak už za fyzického života – umožňující nám začít prozkoumávat samotný mnohadimenzionální vesmír vědomí. Smrt ani osvícení není konec, ale začátek věčného a nekonečného dobro-družství vědomí.
Osvícení nás nepřenáší za sféru naší rozlišené zkušenosti manifestované reality, ale naopak nás otevírá nekonečnému rozsahu zcela nových způsobů zakoušení a vnímání takového druhu, které si vůbec nedovedeme představit do té doby dokud ztotožňujeme a omezujeme manifestovanou či projevenou realitu pouze s fyzickou realitou, život pouze na smrtelný život organismu, a zakoušení a vnímání pouze s vysoce druhově-specifickou podstatou a vývojem našeho vlastního lidského módu zakoušení.
Skutečné osvícení sebou mimo jiné přináší přímé rozpoznání, že naše planeta, podobně jako všechny planety, je pouze jednou částečnou manifestací malé roviny či sféry vědomí, byť takové, která je sama průnikem nesčetně jiných, kterých si ale bez “osvíceného” vědomí nejsme vědomí.
Pro ty, jimž ryzí osvícené vědomí umožňuje opustit reinkarnační cyklus a to ať už v tomto životě či po smrti – dobrodružná plavba oceánem vědomí pouze začíná.