Univerzální vědomí či duše, která je “pravým” Domovem a Dárcem všeho, je neomezeným a nekonečným oceánským prostorem všech možných prožívaných aspektů já, a to jak aktuálně se inkarnujících ve fyzickém vesmíru, či obývající nesčetné paralelní časoprostory, tak nesčetné nefyzikální dimenze a úrovně vědomí v podobě rozmanitých zkušenostních stále se aktualizujících světů-vesmírů samotného vědomí.
Naše fyzická sféra, planeta a organismus je pouze jednou z možných tváří a podob. Každá bytost je živým unikátním zcela samostatným vesmírem – určité unikátní vyjádření univerzálního vědomí-duše a žije svůj unikátní individualizovaný “oceán” v tomto otevřeném oceánu všech vzájemně se prolínajících a koexistujících individuálních “oceánů” či individualizovaných “vesmírů” jediného hyper-vesmíru vědomí, či Duše.
Naše individuální duše, jež je individualizačním re-kreativně re-inkarnujícím se individuálním polem univerzálního vědomí, je jednou ze stále se aktualizujících – metamorfujících možných instancí unikátního oceánu s nesčetnými formami já a těly, které z něj vyvstávají, ale bez konkrétní vlastní fixní identity, tvaru nebo těla.
Všechny bytosti a nejrůznější formy bytí, které jsou vždy současně určitými “druhy vědomí”, obývají, přebývají a jsou regenerovány z tohoto mateřského oceánského univerzálního vědomí – univerzální Duše.
Žijeme v tomto “oceánu” vědomí podobně jako živé organismy v zemském oceánu. Nejsme jenom “bezvýznamnou kapkou” v oceánu vědomí, v kterém bychom se “rozpustili” do “ztracena” – ale jsme konkrétní živou, a tedy vědomou individualizací tohoto vědomí.
Žijeme svou individuální verzí – či simulací svého vesmíru – světa, který sdílíme s ostatními světy ostatních forem vědomí v tomto univerzálním oceánu všech nesčetných, stále se aktualizujících sfér-polí (pod-oceánů).
Jinými slovy, každá bytost, či druh vědomí žije ve svém “vlastním” – určitém těle – poli smyslového vědomí odpovídajícího světa a vnímání druhých bytostí a druhů vědomí.
Nejen, že každý druh vědomí vnímá a žije v různém světě vědomí, ale i v rámci jednoho “druhu vědomí”, například člověk, neexistuje jedno “identické – stejné” vnímání světa a druhých lidí.
I u tak vnějších zkušeností jako je barevnost věcí, neexistuje jednotné vnímání lidí, například “černé barvy”, existuje vždy unikátní individuální subjektivní prožitek “černosti”.
Naše zkušenosti jsou z principu jak ryze “objektivní” – ve smyslu, že vždy jsme si vědomi něčeho jiného než sebe, tak současně jde vždy ALE výhradně o ryze subjektivní způsob – tedy unikátní způsob (jak) tyto zkušenosti prožíváme.
Z principu tak nelze tzv. “transcendovat” ani individualitu, ani pocit sebe-jáství dosažením určitého “konečného” stavu vědomí, neboť individualizace je vrozená samotnému vědomí jako takovému. Míním proto, že veškeré “duchovní” snahy omezené pouze tímto směrem vedou ve skutečnosti k omezení našeho vědomí.
Život ve vědomí není transcendencí “já-těla-světa”, ale pravým životem ve zcela novém “světle” vědomí, kdy prožíváme nejen celek – samo univerzální vědomí, v kterém vše i my sami stále novým způsobem vyvstáváme, ale současně si jsme vědomi i všeho ostatního v tomto společném oceánu vědomí – a to svým individuálním způsobem.
Naše nejhlubší – nejvnitřnější – celistvé já (holotropní či integrální já) je tak stále sou – podstatné se samotným univerzálním vědomím jako takovým (Šiva). Tuto pravdu nám sdělují tantry svým výrokem, že džíva (individualizované vědomí-duše) je Šiva. Samo Vědomí (Šiva) se současně individualizuje jako každé bytí a bytost, a tak se rozpoznává jako “Já”.
Být vědomím znamená přebývat ve vědomí, ve kterém vyvstávají všechna prožívaná já, jako doslova v našem pravém “domově”, odkud jsme jako duše-součást tohoto cítícího vědomí nikdy neodešli a stále jsme odtud re-inkarnováni jako celek i jako každé jednotlivé prožívané já a jeho tělo.
Bytí vědomím ale není určitým statickým stavem, žádnou fixní identitou, ale stále nově aktualizovaným přebýváním, či by-tím (čeho?) vědomím – tedy bytím-vědomí, což lze přímo senzuálně prožívat jako neprojevený – neznatelný pohyb-chvění (spanda) – aktualizaci bytí v samotném vědomí. To vyvstává v každém okamžiku z tvořivého pnutí mezi vědomím aktuálního prožívání a vědomím možného prožívání vyvstávajícího z nově aktualizovaného vědomí Já jako celku, které je současně Tělem – polem prožívajícího vědomí jako celku.