Ve vztahu k tomu, co nazývám umem/jógou vědomí, je oprávněnou otázkou, co či kdo je či může být učitelem umu/jógy vědomí? A potřebuje učení umu vědomí vůbec učitele – lépe potřebujeme ke studiu a praxi umu vědomí, učitele, gurua, mentora, či průvodce, ať už jej zveme jakkoliv?
Osobně pojem “jóga” chápu ve svém univerzálním významu jako schopnost či dovednost, či zkrátka um, a primárně v dovednosti: “spojení s naší božskou podstatou, kterým je vědomí v jeho nejrůznějších kvalitách jakýmkoliv způsobem”, nikoliv proto, že bych navazoval, nebo odvozoval učení své jógy vědomí od nějaké konkrétní východní tradice jógy, či konkrétního učitele.
Z tradičního kulturního prostředí indické jógy známe pojem “GU-RU”, který je v dnešním západním prostředí vnímán mnohdy rozpačitě jako „vůdce nějaké sekty“. Nicméně toto původní sanskrtské slovo má mnoho významů a vzniklo ve zcela odlišném kulturním a duševním prostředí. Tím prvotním významem je označení toho, kdo odstraňuje (RU) nevědomost (GU).
Slovo “guru” je tradiční indické označení duchovního učitele, duchovního rádce, mentora, hlubokého spirituálního vědomí a poznání, spočívajícího ve svém vědomí Já. Na samotném slově “guru” není nic negativního, byť nepochází z našeho kulturního prostředí. V našem kulturním prostředí můžeme hovořit o učiteli, mentorovi, či mistrovi.
V indických spirituálních tradicích se ještě rozlišují různé typy a kompetence guruů-učitelů na základě svých schopností a dovedností.
- sad-guru (duchovní učitel s poznáním založeným na přímé metafyzické zkušenosti duchovních pravd a principů);
- siddha-guru (duchovní učitel s vysoce rozvinutými duchovními schopnostmi – kapacitami – silami duše (siddhi);
- dikša-guru (duchovní učitel se schopností tichého přenesení vnitřního vědomí – poznání – božské milosti (šaktipáta) a osvojení si přímého probuzení vědomí studenta různými způsoby (dikša) v různých jeho aspektech a kvalitách;
- avatar (duchovní učitel ztělesňující natolik široké a hluboké vědomí, že je mnohdy vnímán jako živá inkarnace božského vědomí a poznání);
Shledáváme, že v tradičním prostředí jógy a tantry se chápe role učitele jako zásadní a obecně se k němu chová úcta.
V našem prostředí je vhodnější míním, užívat tradiční pojem “učitel”. Míním, že stejně jako existují učitelé nejrůznějších dovedností, schopností, okruhů poznání či znalostí, ve škole, na vysoké škole, apod., je zcela přirozené a oprávněné i v případě dovednosti, kterou je jóga vědomí, či meditace hovořit o učitelích meditace či jógy/umu vědomí.
Kdo je tedy učitel jógy vědomí a co je jeho skutečnou identitou? Prvotním učitelem – chceme-li „guruem“ je samo vědomí – vědomí jako takové. Toto vědomí je současně vědomím všeho co je a může být. Tímto vědomím ve své unikátní individuální podobě každý podstatně jsme, jsme jeho stále se zpřítomňující sou-částí a jeho živým vyjádřením. Jinými slovy, pravý učitel je vnitřní a spočívá v nitru každého z nás – je jím jeho vlastní hlas duše – či svědomí.
Z užšího pohledu určité osoby, je možné považovat za učitele jógy/umu vědomí zejména toho, kdo se sám jógu vědomí učí – tedy osvojuje si schopnosti – umy a ztělesňuje zkušenostní poznání vědomí, které tvoří její obsah a rozvíjí je ve svém každodenním životě a vztazích, je žákem svého vnitřního učitele, kterým je samo vědomí. Jde o osobu či aspekt osobnosti, která se specializuje ve svém vnitřním vzdělávání právě na tento typ vnitřního poznání a umění (gnóze/džňána).
Učitel je od slova “učit se”, tedy že se primárně sám učí – nikoliv, že jenom učí druhé – on se učí učit ve vzájemném vztahu s druhými, s kterými se vzdělává ve vědomí – v tom, co ztělesňuje a učí, ať už neformálně svým způsobem bytí – života, či formálně v konkrétním vztahu učitel-student.
Učitelem jógy vědomí je v pravém slova smyslu ten, kdo si nejen osvojil zkušenostní aspekty jógy vědomí a poznání, které z nich vzešlo a které komunikuje, ale má dostatečnou schopnost-kapacitu svého vědomí toto poznání probouzet a sdílet s druhými ve vzájemném vztahu a kontaktu, ať už přímém fyzickém, nebo bez něj.
Učitel jógy vědomí skrze vědomí, které zpřítomňuje, má tichou schopnost probouzet a komunikovat či přenést své vědomí do těl druhých a druhé cítit ve svém širším těle vědomí, má rozšířenou schopnost meditovat druhé. Může tak činit formálním i neformálním způsobem.
Přesto osoba učitele není nějakou “božskou osobou” nebo “vtěleným bohem”, který je více, či blíže k Bohu, než my sami, kterou bychom měli uctívat, padat před ní na kolena, obklopovat jí představou “náboženského kultu” apod., jak často vidíme nejen ve východních tradicích.
Identita učitele je lidským ztělesněním – zpřítomněním vědomí Já v jeho živé odhalené a vyzařující podobě, které je i naší božskou podstatou.
Současně ale učitel jógy vědomí není jenom člověk jako každý druhý – ale člověk s určitými rozvinutými kapacitami svým vnitřním tréninkem, který má schopnost cítit a nazírat (zřít) v rozsahu svých rozvinutých a kultivovaných schopností a intenzity vědomí, přijímat i zrcadlit vše, co je naše já v jeho nesčetných projevech, či čím může být – náš potenciál a kvality – bytí jako takové. Proto naše setkání s identitou učitele, může mít mnohdy nezvyklý až “magický” projev. Nebo naopak si jeho vlivu nemusíme ani z počátku vůbec všimnout. Proč?
Protože způsob bytí-života učitele, tedy jóga učitele (guru jóga) spočívá v tom, že učitel jógy vědomí věnuje svůj čas výhradně bytí – zpřítomňování – ztělesňování – vyzařování vědomí jako takového, kterým je v jeho nejrůznějších kvalitách, situacích, bytí s druhými i bez nich. Tomu primárně věnuje svůj čas – pak až všemu ostatnímu – v tom se liší od jiných lidí, jejichž vnitřní mise-práce není být učiteli jógy vědomí. Touto svou širší kapacitou se také liší od studentů, kteří se vzdělávají v józe vědomí, je sám studentem, který zatím věnoval více času svému vnitřnímu vzdělávání duše.
Tento kultivovaný způsob bytí (jóga) přináší postupné rozvinutí nefyzikální schopnosti-kapacity meditovat druhé – stávat se vědomě druhými či jinými formami bytí skrze umění vědomého meditativního souznění – rezonanci s duší druhých či duchovní podstatou věcí a jevů.
S tím přichází rozvinutí schopností (jógických či šamanských sil) – ve skutečnosti vrozených – byť aktuálně převážně latentních schopností naší duše spočívající ve schopnosti vědomě modulovat a proměňovat či transformovat tvar-kvalitu-zaměření svého širšího těla vědomí, pole cítící duše se schopností meditativního souznění (resonance), umožňující se vědomě spojit skrze meditativní rezonanci s těly druhých bytostí a různými formami bytí a já.
Díky této praxi rozvíjí učitel jógy vědomí vědomou schopnost cítit druhé ve svém těle-duše vědomým způsobem a současně “naplnit” těla druhých svým vědomím s příslušnými kvalitami ve vzájemném meditativním souznění – rezonanci.
To je neviditelná – opravdová práce duchovních učitelů jógy vědomí. Nic jiného nezplnomocňuje učitele jógy vědomí, než tento způsob bytí a způsob života v celém jeho rozsahu a vztazích.
Učitel jógy vědomí – z principu vzdělává sebe i druhé ve vědomí skrze vzájemný lidský vztah, meditaci, úctu, vzájemnost a přátelství.
Nošení oranžových rouch, jak známe z východu, nebo pouhé vykonávání duchovních obřadů-rituálů, nebo pouhé prohlašování se učitelem, nebo pořádání nejrůznějších seminářů, ještě nedělá učitele skutečně učitelem jógy vědomí či mistrem umění vědomí.
Být učitelem neznamená určitý status nebo “vyvýšení na piedestal” nad ostatními, ale jde o zodpovědnou službu a práci, na kterou se učitel dlouhodobě speciálně připravuje. Jde o jednu z možností – variant vnitřních misí vědomé duše. Jde o službu, ke které je nutné specifické vzdělávání a příprava duše (trénink), převážně přesahující aktuální vtělení a často absolvovaný „mezi životy“.
Učitel – jelikož učí, je tak současně vztahovým principem mezi učícím se učitelem a učícím se studentem (budoucím učitelem) – kde učitel je v zásadě pokročilejší student sám. Základem je přátelský vzájemný vztah mezi dvěma lidskými bytostmi postavený na vzájemné úctě, otevřenosti a autenticitě.
Tento vztahový princip se uplatňuje v tom, že učitel medituje každou zkušenost studenta svým vědomím a student medituje učitele jako ztělesnění jeho pravé identity, kterou je božské vědomí Já v nás všech. Pak takové setkání dvou tváří v tvář přináší potřebnou duchovní transformaci a rozšíření vědomé identity obou lidí.
V tomto vzájemném učení se, pak učitel jako “starší student” na společné cestě, je zodpovědný za proces kultivace potenciálu a celistvého já studenta, podobně jako rodič je zodpovědný za zdravou kultivaci-výchovu-vzdělání svého dítěte a probuzení jeho dospělého já.
K tomu ale učitel nezbytně potřebuje být vybaven dostatečnou kapacitou a schopností jednak odstranit nahromaděná nevědomá ztotožnění a z nich plynoucí omezení vědomí studenta a současně schopnost zprostředkovat mu vědomou zkušenost takového já, kterým je samo božské vědomí v jeho nejrůznějších aspektech a kvalitách.
Z druhé strany vztahu to po nás vyžaduje ale kultivaci vnitřních disciplín jógy umění, tak jak jí učitel učí, schopnost naslouchání a oboustranně přátelský vztah.
Cílem lidského vztahu učitel – student není nějaké fanatické odevzdání se studenta učiteli, uctívání osoby učitele jako kultu, ani snahou učitele studenta připoutávat ke své osobě, nebo se dělat “duchovnějším” či nezbytným pro druhé, ale společná duchovní práce a vzdělávání, je jedním z možných vyjádření plnohodnotných lidských vztahů, které přinášejí to, co hledáme ve všech vztazích.
Cílem takového vztahu je společná práce a vzdělávání se ve vědomí. Učitel zkrátka probouzí, podporuje a kultivuje vědomí v druhých v jejich unikátním individuálním vyjádření, jejich meditací ve společném přátelském vztahu dvou lidských bytostí.
Učitelem samozřejmě může být muž i žena, nicméně nesmíme zapomínat, že skutečná identita učitele není ani mužská, ani ženská – ale SOUČASNĚ obojí zároveň, je jím samo vědomí Já, naše duše, naše pravá podstata a pravá identita.
Vzhledem k tomu, že role učitele je dána výhradně vztahově, není, míním, vůbec na místě ani otázka, kdo je či není učitel, neboť to souvisí s tím, jak jej vidí různí lidé. Princip učitele buď v konkrétním vztahu vyvstává, nebo nikoliv. Nelze jej vynutit z jakékoliv strany, neboť jeho podstatou je svobodná volba každé bytosti.
Je samozřejmě evidentní pravdou, že existuje mnoho tzv. “falešných” učitelů, ve smyslu podvodníků slibující nejrůznější “osvícení!, či budujících kult své “svatosti” a zkrátka učitelů různých kvalit a úrovní, o tom není pochyb. Nicméně si myslím, že i to má svůj dost dobrý důvod, neb věřím, že každý přitahuje takové “učitele” a lidi obecně, které právě potřebuje a s kterými sám souzní ve svých vnitřních kvalitách a inklinacích.
Současně se z tradic ale také dozvídáme časté příběhy o tom, jak první setkání studentů s učiteli jógy – gurui dopadli rozčarováním, nesouladem, či dokonce nepřátelstvím, aby později shledali, když byli schopni vidět – rozpoznat, co je učitel, že vlastně šlo o učitele, kterého vlastně hledali. Nejčastější příčinou je zakoušený rozpor mezi našimi přesvědčeními a neschopností vnímat nic jiného než jenom vnější chování učitele – které může z běžného pohledu vykazovat nedostatky, či dokonce nás pohoršující projevy chování. Často zapomínáme, že když jakýkoliv lidé dělají “totéž” – nikdy to není totéž.
V tom tkví právě nebezpečí záměny učitele – jeho pravé identity a jeho role za osobu učitele, či dokonce za jeho viděné tělo. Pak dochází k projekcím nejrůznějších vztahových infantilních potřeb ega a vytváření kultů.
S tím může vyvstat oprávněná otázka, jak vlastně rozpoznat pravého učitele? V zásadě je to podobné jako v každé jiné oblasti. Jak poznáme, že je někdo opravdovým odborníkem na určitou oblast?
No jedině tím, že dosáhneme sami dostatečného stupně poznání a pochopení, které nám umožní rozpoznat kvality daného odborníka. Proto – z principu student nemůže rozpoznat spolehlivě, zda někdo učitel je nebo není, neboť zkrátka nemá potřebnou kapacitu a kvalifikaci rozpoznat, zda někdo je učitel nebo není.
Sice se někdy uvádějí skutečnosti, či známky, podle kterých můžeme rozpoznat skutečného učitele, jako pociťování klidu, míru, lásky v jejich přítomnosti, či naopak zneklidňující intenzity, či všeho současně, apod., ale míním, že nelze generalizovat. Míním, však že rozhodně skutečně vědomé učitele dedikované své vnitřní práci, nelze rozpoznat podle jakýchkoliv vnějších známek a nenajdeme je mezi VIP osobami na „duchovním trhu“ a již vůbec se nemusí jednat o osoby s aureolou světců, jak máme ve zvyku běžně vnímat, kteří stále mluví o jednotě, lásce, osvícení, apod.
Nezapomínejme, že skutečný, chceme-li říci “guru” je samo vědomí jako takové, proto skutečný učitel není žádnou osobou, ale je jím vědomí v každém člověku, je světlem jeho vědomí, které se unikátním způsobem naplňuje v daném životě. Samo vědomí, či širší vědomí nás samých je naším učitelem – vnitřním guruem, který je v nitru každého člověka, přesto každého člověka současně přesahující.
Proto také nemůže být – z principu založena nějaká “duchovní linie” učitelů odvozená od nějaké prvotní osoby, neboť “guru” není osobou, ale samotným světlem vědomí, které je v nitru všech rozmanitých bytostí a druhů vědomí.
Guru je světlo našeho vlastního vědomí, které se odhaluje v našem životě a skrze jeho zkušenosti, proto si myslím, že z principu nelze ustanovit žádného “prvotního gurua” či učitele v podobě jakékoliv osoby.
Cílem jakékoliv autentické spirituální cesty je plné odhalení vnitřního božství každého individuálního člověka, skrze které se spojuje s univerzálním vědomím všeho co je a může být a naplnění jeho individuálních tvořivých kvalit a schopností ve svém životě.
Prvotním “guruem” je samo bezčasové vědomí (Noos) manifestující se jako kvality prostoru a času skrze svou vnitřní řeč (Logos) v naší zkušenosti.
Podobně míním, nejde ani ustanovit či institucionalizovat žádnou “duchovní školu či organizaci” tantry, nebo gurua jako korporaci či náboženskou skupinu, neboť to je z principu v protikladu se samotnou filozofií tantry a tedy jógy vědomí.
To, co nazývám jógou či umem vědomí jako celkem, vyvstává jako zkušenostní individuální inkarnace tantry v mém životě, podobně jak v životech jiných, a proto má její učení svoji individuální unikátní podobu, odpovídající době a mé unikátní individualitě.