“Pravá filosofie je zpracováním různých druhů přímé duchovní zkušenosti. Jemné metafyzické abstrakce jsou založeny na bezprostřední duchovní zkušenosti a celou svou hodnotu odvozují z této zkušenosti, kterou symbolizují.”
ABHINAVAGUPTA
Nejvyspělejší z adeptů (praktiků jógy) jsou uschopněni využít svůj INTELEKT (buddhi) jako hlavní prostředek a způsob své jógické disciplíny a praxe.
Tento spirituální INTELEKT (buddhi) je neoddělitelný od Já či duše, jehož/jejíž esencí je ryzí cítící vědomí samé (samvid) a je nejlepším prostředkem ke zkušenostnímu rozpoznání, odhalení a pochopení své skutečné podstaty a božství.
Tento ryzí bezprostřední INTELEKT (buddhi) je podoben živému, krystalově ryzímu zrcadlu reality.
V jednotlivých adeptech je tento INTELEKT (buddhi) v různé míře zastřen nevědomostí, a tak nejsou schopni přímo rozpoznat a vnímat pravou podstatu Já a všeho ostatního.
Právě tato intelektuální nevědomost v oblasti buddhi je příčinou všech ostatních nevědomostí tvořících kořen veškeré nesvobody a omezení.
Proto základním požadavkem adeptů této nejvyšší jógy jako spirituální disciplíny je zbavení se nevědomosti v oblasti INTELEKTU, aby se stal dokonalým médiem, jako živé ryzí zrcadlo odhalující světlo, tvořící jeho základ a božskou podstatu.
Já sám nepředkládám v rámci “Životní filozofie a praxe vědomí” žádné učení, které by adepta či studujícího nutilo “vypnout mysl” a jeho intelekt a přijmout bezmyšlenkovitě a bez vlastního dotazování nějaké „zjevené autoritativní pravdy“ (jako jiné duchovní nauky, viz buddhismus, mindfulness, taoismus apod.), ALE naopak učení zaměřené právě na kultivaci spirituálního INTELEKTU (buddhi) a jeho meditativního-myšlení.
To je něco, co se v současném intelektuálním a spirituálním klimatu jeví jako “kontraindikace z principu” jak pro vyznavače new-age-ezo-trhu, tak vědeckou obec.
Neboť intelekt či rozum je ztotožňován s čistě kalkulativním, komerčním či logickým způsobem konceptuálního myšlení, které je zcela vyprázdněné a bez ducha, zatímco vše spirituální je zcela bezmyšlenkovitě naopak ztotožňováno dnešními “mainstreamovými” spirituálními “celebritami-mysliteli” se stavy “bez mysli” či přesahující myšlení.
Pak například taková dnešní spirituální celebrita a “guru” (Eckhart Tolle) – právě skrze svou mysl – šíří “spirituální filozofii”, ve které nás naopak vybízí k “osvobození” od myšlení a tvrdí, že právě myšlení samé je největší “nemocí” současnosti. Slyšíme tu rozpolcenost?
Nejrozšířenější podoba spirituality, která se obecně prodává, pak učí meditativní instrukce typu: “zavři oči”, “buď ticho”, “vyprázdni mysl”, “buď mindfulness” apod.
Co když ve skutečnosti je skutečnou “nemocí” dneška naopak přesný opak – NESCHOPNOST a IMPOTENCE skutečně “MYSLET” ve smyslu právě meditativního-myšlení (nikoliv kalkulativního) a kultivaci zkušenostního spirituálního intelektu (nikoliv rozumu chápaného pouze jako schopnost logického kalkulativního myšlení “z hlavy”).
Samotný pojem meditativní-myšlení se opět může zdát dnešnímu modernímu rozumu, či vědecké mysli, případně tzv. praktikům “jógy” či “meditace” jako “kontraindikace z principu” – zejména pokud ztotožňujeme meditaci se “zastavením mysli”.
Meditativní myšlení není dnes rozšířeným kalkulativním myšlením “z hlavy”, ale myšlení, které kontempluje – medituje smysly a významy, které vládnou všemu, co jest – bytí věcí jako takových.
Dnes rozšířené myšlení mezi lidmi konstruuje mentální svět objektů, skrze které se tyto objekty chápou, ale meditativní myšlení začíná samotným vědomím pole či polem-vědomí, ve kterém tyto myšlené objekty vyvstávají.
Právě v tomto – vpravdě – pro dnešní dobu v opravdu NOVÉM myšlení se setkává, prolíná a naplňuje skutečná spiritualita a skutečná věda.
Jedině tento způsob fakticky “nového” způsobu myšlení může vrátit doslova a do písmene duši naší mysli – našemu myšlení, tedy rozumu.
Tímto způsobem vyvstala Životní filozofie a praxe vědomí a její metafyzické zkušenostní koncepty, které komunikuje. Nejde o “texty” “popisující” “něco” či “o něčem” o čem píší i jiné duchovní nauky, či protagonisté aktuálního new-aga-ezo trhu se svými “jógami”, “meditacemi” a nejrůznějšími “čhi-kungy”, apod., ale je komunikací daných skutečností – skutečností, principů a kvalit vědomí samého.
Pravá spiritualita i myšlení, tedy intelekt (rozum) – z principu nemohou být v rozporu, či dokonce v protikladu. To hlásal už český mystik, duchovní a myslitel Jan Ámos Komenský (zvaný “učitel národů”).
Kdy se tento nový způsob myšlení projeví v lidské civilizaci je otázkou toho, kdy my sami se začneme tomuto meditativnímu-myšlení ve svých životech učit.
Základní nevědomá přesvědčení, která nám v tomto účinně brání, jsou zejména přetrvávající dogmata o mozku jako zdroji jakési netělesné “mysli” a zároveň současná rozšířená “bezrozumová” spiritualita hledající “transcendenci” či “překročení” mysli, aniž by kultivovala základní filozofické dotazování svých výchozích předpokladů a postupů, tedy ROZUM v jeho esenci.
A jak nám říká české slovo “ROZ” – “UM”, nejde o nic jiného, než o schopnost – um rozlišování. A co v nás rozlišuje? Mozek rozhodně nikoliv, ani nějaká netělesná “mysl”, ale samotný člověk jako samo vědomí, tedy vědomí sebe a vědomí těla jako celek – DUŠE a její cítící INTELIGENCE.