Uprostřed bitevního pole se Arjuna obrací na boha Krišnu
Arjuna: “Co mám dělat?”
Krišna: “Bojuj!”
Bhagavad Gíta
Jako lidský druh se nacházíme ve válce s nejhorší globální podobou “terorismu” všech dob a časů: nedostatkem vědomí, které se primárně projevuje obecnou nevědomostí o samotném vědomí, způsobující nedostatek vědomí v nejrůznějších oblastech lidského konání a vědění. Tato nevědomost a její aktuální duševní klima je udržováno skrze své násilné a agresivní prostředky – udržovaná vládnoucí přesvědčení a dogmata a s nimi spojené “virové” způsoby ne-myšlení, které doslova rámcují nejen naše vidění světa a smýšlení, ale také mají zásadní sociálně-kulturní vyjádření ve všech oblastech lidské činnosti, které přímo ovlivňují naše životy, tedy svět, ve kterém žijeme své sociální a ekonomické vztahy. Současně doslova válcují vše, co nezapadá do tohoto předem určeného rámce, který se stává společenskou normou i žitou sociální praxí v našich životech a společnosti.
Podstatou této skryté, ale ne-utajené války, je snaha o totální objektivizaci subjektivity, neboli zpředmětnění vědomí. Tato válka je válkou o “naše” vědomí a tím doslova a do písmene válkou o naší duši a životy jako takové; životy, které rozhodně nekončí smrtí organismu.
Málo si uvědomujeme, že stejně jako například středověká Evropa a život jejích obyvatel byl plně ovládány mýty a dogmaty římskokatolického monoteistického kultu a jeho církve (mnozí lidé jsou jimi ve svých recyklovaných podobách ovládáni i dnes), tak stejně silně nám i nyní vládnou podobné “vědecké” a “společenské” mýty a dogmata jako ve středověku. Ta jsou sice jiná, ale současně stejná svou naprostou neopodstatněností a neukotveností v pravdivosti svého bytí, která vyvstává už při jejich posouzení prostým selským rozumem.
Jaké jsou vlastně dnešní základní životní zkušenosti rámcující mýty a dogmata, která nám vládnou, kterým ochotně sloužíme a které považujeme za zcela “normální”, aniž bychom si to často vůbec uvědomovali, natož si je dovolovaly dotazovat?
Možná jsme se prostě ještě nestačili skutečně zastavit a skutečně procítit a meditativně přezkoumat, co přijímáme jako nezpochybnitelná dogmata a mýty, podle kterých zcela mechanicky šablonovitě myslíme a jednáme v již předem daném rámci.
Základní sloupy nevědomosti o skutečnosti, ve které žijeme, které rámcují náš aktuální svět a život, spočívají:
- v degradaci REALITY na tzv. “objektivní skutečnost” – skutečnost tvořenou pouze identifikovatelnými “objekty”;
- v degradaci POZNÁNÍ na pouhé poznání těchto “objektů” takto již podstatně degradované REALITY;
- v degradaci PRAVDY na vlastnosti takto již degradované poznávané “objektivity” v podobě “poznání” “objektů” již takto degradované “reality”.
Tato “trojice nevědomosti” se projevuje ve vztahu k samotnému vědomí následovně:
1. Degradací VĚDOMÍ jako takového na objektivizovaný fenomén, který vznikl z hmoty či procesů mozku, což je aktuální vědecká “záhada” (typu “šíleného blábolu”), kterou se současným přístupem vědy nelze z principu objasnit.
V souladu s tím je lidská populace přitom ve vzdělávacím systému vystavena zcela nezdravému “brain-washingu” v podobě pohádek “o prvotnosti hmoty, energie, či dnes tak módních kvant, či “energie” místo vědomí samého“, “o vzniku vědomí z hmoty”, či o “velkém třesku” jako počátku vzniku vesmíru a “evoluci” jako o vývoji “z nižšího k vyššímu”, “linearitě času”, “prostorovosti jako vlastnosti fyzického vesmíru”, atd. Základními nevědomými přesvědčeními týkajícími se skutečnosti indoktrinujeme už své děti ve svých vzdělávacích institucích jako materialisty-objektivisty a deformujeme tak jejich vnímání skutečnosti. Je doslova směšná snaha vědců zkoumat vnější vesmír a hledat v něm zdroj vědomí. Přesto tak činíme, vydáváme miliardy na “průzkum vesmíru”, a nevíme zhola nic o tom, čím tento vesmír zkoumáme, ani o povaze samotného poznávání jako takového.
2. Degradací ČLOVĚKA, jeho VĚDOMÍ (vědomí, kterým jest) na pouhou vlastnost objektivizovaného a dále objektivizujícího subjektu – já – či objektu – mozku – a tím vytvoření z principu “rozpolceného” člověka na subjektivní já – ego – a pouhé dočasné fyzické tělo, navíc viděné “z vnějšku”, jak “funguje” v oficiální medicíně, tedy na “lékařské” tělo, tedy v podstatě “pacienta”.
V souladu s tím nám aktuální materialistická psychologie – věda mající ve svém jméně slovo psyche (duše), aniž by o duši vůbec hovořila či jí vůbec uznávala jako prvotní podstatu člověka – dále tohoto “rozpolceného” člověka “vysvětluje” a “léčí” svými nejrůznějšími vykonstruovanými psychoterapeutickými metodami, které ale již ve svém základu nesou základní břemeno nevědomosti o podstatě člověka a vztahu duše-tělo. Tak si starost o naší duši, redukovanou na myslící “subjekt” v mozku, převzala psychologie, a starost o “pacienta” – jinými slovy “tělo viděné z vnějšku” – zase medicína, přesně podle hesla “rozděl, ovládej a panuj”.
Základní problém většiny aktuálních přístupů k člověku spočívá v apriorní dualitě a rozporu mezi subjektivní myslí či “já” a fyzickým tělem. Chybí nám zcela pochopení duše jako pole cítícího vědomí, kterým jsme, které v sobě samém obsahuje tělesné kvality a podoby a že to, co nazýváme myslí a tělem, jsou různé projevy jediné duše a jejího ryze subjektivního těla, které tvoří její orgán poznávání a vnímání. Tento problém začal mentální objektivizací naší zkušenosti na tzv. subjekt a objekt, který se táhne lidským myšlením od dob filosofa a učence, jezuity Reného Descarta (1649-1700).
3. Degradací všech ostatních živých bytostí, tj. “zvířat”, ať už chovaných nebo divokých, na pouhé objekty myšlení, cítění, vnímání, vlastnění, manipulování s nimi, vykořisťování, zotročování či jedení.
Současná mluva ekonomického světa se svým slovníkem typu lidské a přírodní zdroje, či suroviny, tržní hodnota, nabídka a poptávka, se ani netají tím, jaký svět skutečně vnímá – svět k vytěžení a k proměně v zisk. Právě zde tkví utrpení mnoha zvířat, které člověk chová pro jídlo. Podmínky, ve kterých se nacházejí, a přístup, který je k nim uplatňován, vyvstává právě z těchto ne-hodnot ekonomiky kapitalismu orientovaného na zisk, a nikoliv díky tomu, že člověk jí mj. maso, či mu dokonce v individuálních případech chutná.
4. A konečně, degradací světa na svět objektivně poznatelných objektů, existujících nezávisle a před jakoukoliv jejich subjektivní zkušeností, s kterými lze “manipulovat”, které lze “vlastnit”, prodávat či obecně konzumovat.
Základní nezpochybnitelnou ne-hodnotou kapitalismu, kterou nám údajně milostivě dává, je “právo” na tzv. “osobní vlastnictví”. Když se zamyslíme, zda je nutné opravdu věci vlastnit, abychom je užívali, či se z nich smyslově těšili, shledáváme, že nikoliv. Jinými slovy právo na “osobní vlastnictví” nemá žádné své ukotvení ve skutečnosti a jakékoliv filosofické opodstatnění. Míním, že k takovému osobnímu vlastnictví například “práva tisknout peníze”, vlastnit diamantové doly, ropná naleziště, korporace a defakto vlastnit čas druhých lidí, kteří jsou nuceni jej prodávat kvůli živobytí, je zcela neopodstatněné. Věřím, že existují zcela jiné možné ekonomické modely a vztahy.
Co je významné, je skutečnost, že právě “osobní vlastnictví” vědomí a přivlastňování si námi prožívaných zkušeností je základem nevědomosti o nás samých, a současně jde o nezpochybnitelný princip aktuálně vládnoucího monoteismu. Jak “božsky” stvořené, i v tomto případě základní nevědomosti o nás samých! I takovou moc má vědomí, vytvořit nám žitou skutečnost, kde samo vědomí ani v naší zkušenosti nerozpoznáváme a dokonce i popíráme jeho skutečnost. K odstranění této základní nevědomosti o nás samých, nám vlastnění čehokoliv nijak nepomůže.
Jaký svět vytvářejí a udržují tato přesvědčení a kodexy normálnosti? Jaké vzorce myšlení, jednání a chování mohou taková všeobecně přijímaná přesvědčení podporovat a přinášet?
- Svět, ve kterém je přímá subjektivní zkušenost druhých bytostí degradovaná na “tělesné objekty”. Jak snadné je pak vidět druhé lidi jako vojenské cíle, či objekty “oprávněného” násilí? V souladu s tím jsme degradovali člověka, lidskou bytost, na medicínský model těla a mysli, a jeho nemoci za něco způsobeného objektivními příčinami, jejichž léčba se stala předmětem profitu farmaceutických korporací a s nimi spojeného militantního medicínského modelu.
- Svět, ve kterém je příroda i člověk sám degradován na přírodní a lidské zdroje (Human Resources (HR), v terminologii zaměstnávání lidí), tedy na aktuální nebo potenciální objekty k ekonomickému vytěžení a využití v produkci jiných objektů či službách, z kterých profitují jiní.
- Svět, ve kterém se subjektivně zakoušené a ztělesněné hodnoty a kvality degradovaly na jedinou objektivní kvantifikovatelnou hodnotu – tržní hodnotu –, což vede současně k naprosté devalvaci všech hlubších spirituálních hodnot a kvalit, které nemohou být objektivizovány jako produkty a služby a komoditizovány na trhu. Příkladem je i filosofie vědomí či jakékoliv skutečné vědecké bádání mimo akademickou půdu a instituce, které dekonstruuje současné vědecké a ideologické “mýty”.
Přesto jsem z hloubky svého bytí zcela přesvědčen, že každý člověk je podstatně “dobrý” a netouží ve skutečnosti po ničem jiném, než naplnění svého individuálního smyslu bytí, který je v něm potenciálně obsažen. Ve své nevědomosti jsme zapomněli na klíč k našemu životu a jeho nesčetným mystériím, který je stále přítomen, a, míním, jedinou opravdovou “medicínou” na všechny “ne-moci” nás i světa. Je jím to, co nazýváme Vědomí – vědomí jako takové, které je esencí subjektivity jako takové.
Vědomí samé je přítomno stále a je zdrojem naší zkušenosti jako celku. Všichni jím podstatně jsme, ale převážně nám chybí jednak vůbec schopnost rozpoznání vědomí v naší zkušenosti vlivem chovaných nesprávných přesvědčeních, které nám deformují vnímání, a pak jeho dostatečná intenzita bytí ve zpřítomňování v jeho nejrůznějších aspektech a stavech těla a praktické využití v tvořivém naplnění našich aktivit. Právě tímto směrem, míním, vedou všechny individuální, opravdu autentické cesty životem. Mnoho lidí vůbec poprvé uslyší poučení o prvotnosti vědomí, přesto myslím, že jde o jednu z velmi cenných informací pro život nejen v této době, jejíž praktické uplatnění má opravdu moc měnit a ozdravovat naše životy a vztahy a z nich plynoucí společnost doslova “magickým” způsobem. Má práce je z principu jenom malý příspěvek mé zkušenosti ke snaze přispět k rozšíření tohoto dle mého mínění tolik naléhavého poučení.
Jenom přijetí poučení ale nestačí, byť je dobrým základem. Je třeba si uvědomit, že jsme doslova a do písmene “ve válce”. Jsme ve válce o naše vědomí a to každým okamžikem. Je to ve skutečnosti jediná válka, která se opravdu vede, a jediná, ve které má smysl také “bojovat” celou svou bytostí v našich každodenních běžných životech. Všechny ostatní války jsou válkami někoho jiného, pamatujme na to.
… a vstali boží bojovníci.