Základní formální meditaci lze nazvat klidovou v „sezení“. Co se týká fyzického těla, tak sedíme s rovnými zády, pohodlně, nohy by měly být v kolenou ohnuty v pravém úhlu a pánev mírně výše než kolena. Je lepší preferovat klasické sezení, nikoliv sezení s překříženýma nohama na zemi, jak je obvyklé v tradičním podání „jógy“.
Původní nauka – tantra se vůbec nezmiňuje o meditačních ásanách, jako pozdější hatha jóga, ale uvádí jako nejdůležitější skutečnost, abychom seděli pohodlně se vzpřímenou páteří a zaměřili se zejména na osu procházející prostorem těla tak, abychom uvolnili všechna napětí pociťovaná v těle, zejména kolem krku a uvolnili obličejovou část – její mimické svaly. Hlava by měla být nesena na krku čistě vzestupným proudem vědomí, nikoliv krčními svaly.
Základní meditační ásana je zkrátka pohodlné sezení a relaxace – uvolnění tenzí a napětí v těle se zaměřením zejména na krk a obličejovou část. Je pouhou iluzí si myslet, že nějaké speciální, pro neohebné Evropany meditační posedy, jak uvádí hatha jóga, mohou přinést něco podstatně duchovního, spíše naopak. Zkřížením nohou se zamezí zvědomění celé oblasti těla, což je ve skutečnosti základ meditační praxe tantry.
Základním úsilím je trvalé zaměření na samo vědomí svého přímo cítěného těla jako celku, tedy co nejsilnější, nejasnější a plynulé vědomí všeho, co právě probíhá, vše, co cítíme, myslíme, vnímáme přímo celotělesným vědomím, bez ztotožnění s čímkoliv uvědomovaným.
1| Usaď se, jak bylo výše uvedeno, s otevřenýma očima, ale nezaměřuj nikam svou pozornost a pohled, pouze nech celé své cítěné tělo a jeho smysly v relaxovaném stavu, ale nezaměřuj nikam specificky pozornost. Nesnaž se ani zastavit mysl, ani ovládat dech, ale pouze plně vědomě seď a buď si vědomý svého sedícího těla jak celku.
2| Vědomě udržuj – uchop – obejmi celé tělo jako celek – jako jediné pole vědomí, které tělo přesahuje a je přirozeně netělesné a neomezené tělem.
3| Skrze vědomí těla jako celku pozoruj – vnímej celý nerozlišený prostor vědomí kolem tebe i v nitru těla. Celý povrch těla prožívej jako jedno „oko„, které pociťuje neomezené prostory vně i uvnitř těla.
4| Nech vše, co se objeví ve vědomí těla v podobě nejrůznějších dojmů, počitků nebo pocitů a stejně tak v duševním prostoru („v mysli„) jako myšlenky a představy, bez zaujetí přirozeně opět rozpouštět v prostoru vědomí, který zahrnuje vše vně i uvnitř.
5| Udržuj vědomí, které je přirozeně rozlišené od všeho, co si uvědomuje a současně vědomě zahrnuje celý prostor vědomí tvořený subjektivně uvědomovaným tělem jako celkem, které je hranicí a spojnicí zkušenostních sfér v nitru i vně těla jako jediném oceánu ryzího vědomí – SVĚTLA – DECHU – BLAŽENOSTI.