Poznámka
Předehra z připravované knihy Umění milování, s podtitulem Od vědomé sexuality k erotické smyslnosti vědomí samého.
Slovo “láska” je velmi přetíženo mnoha různými způsoby vnímání a chápání. V následující eseji se pokusím komunikovat, jak sám cítím to, co zveme jako lidé láskou a jak jí chápu v kontextu Životní filozofie a praxe vědomí.
Jde o meditaci či filozofickou kontemplaci obsahu otázky ‚Co je to láska jako taková?‘, jedné z fundamentálních filozofických otázek, kterou všichni různým způsobem žijeme a naplňujeme ve svých životech. Nejde samozřejmě o nějakou snahu definovat „lásku“ či o nějaké “vysvětlení”, či pouze mé „intelektuální názory“, ale o zkušenostní zkoumání bytnosti lásky jako takové a komunikaci toho, co lze zvát LÁSKOU ve vztahu ke kultivaci vědomí.
Mnohdy se nejvyšší skutečnost či božství poeticko – mysticko – sluníčkářským pohledem nazývá láska – viz “Bůh je láska”, “vše je láska” apod. Nicméně slovo “láska” nemůže být prvotním slovem pro označení dané skutečnosti, neboť vše, co nazýváme souhrnně “láskou”, prožíváme výhradně skrze samo cítící vědomí dané „lásky“. Při dalším tázání, co onou “láskou” skutečně je, se dostáváme k nejasným odpovědím typu: “to zná přece každý” nebo “kdo nezažil, tak neví” či “to musíš zažít, abys pochopil” apod. Pokud člověk opravdu pozná “lásku” jako danou skutečnost vědomí, tak ji – lásku může nazývat láskou, nikoliv o ní pouze “básnit”. Ano, “Bůh je láska a vše je projevem lásky”, ale jen za předpokladu, že tou láskou míníme samo vědomí – cítící vědomí všeho, jež je tím, co miluje, neb láska je primárně aktivitou „našeho“ vědomí (ve smyslu vědomí, kterým jsme a které ztělesňujeme, nikoliv pouze prožívanými pocity či dokonce emocemi.
Milovat neznamená pociťovat příjemné či zamilované pocity a říkat druhému, jak ho milujeme, ale znamená principiálně cítit druhé, tedy aktivně se vztahovat k druhým svým subjektivním cítícím vědomím a to ať zrovna zakoušíme jakékoliv pocity či emoce, a to včetně averze, nepřátelství či dokonce nenávisti k druhému.
Lásku můžeme prožívat v různých citových módech a způsobech. Například v tónech “romantického cítění”, nebo “erotického cítění”, či jako “hluboké souznění” dvou přátel, či jako vášnivou “sexuální přitažlivost” nebo prostě jako tiché pole blaženého vědomí rezonančně sdílené s druhým člověkem či se vším co je a může být.
Láska má mnoho podob, například jako láska k přátelům a příbuzným, sourozencům, rodičům, která je osobní i intimní, ale nikoliv romantická či erotická nebo sexuální, jako naopak třeba láska milenců nebo partnerů.
Za typický “vrcholný” projev lásky se v lidské úrovni vědomí chápe láska romantická a současně sexuální či erotická, tedy osobní i intimní jako v případě věrného milujícího se páru sexuálních partnerů, tedy láska milenecká a partnerská či manželská.
Tato podoba lásky je v běžné lidské podobě a stavu omezeného vědomí na ego, vždy do jisté míry vždy zatížena emocemi “žárlivosti”, “soupeření” a snahy “vlastnit”, současně vzájemným “zevšedněním” apod. Lidé jsou pak často ve svých partnerských vztazích postaveni před mnohá dilemata, jak současně udržovat individuální vztahy s dalšími lidmi opačného pohlaví, aniž by se více či méně vzájemně zraňovali a současně uspokojili přirozenou lidskou potřebu po sdílení a intimitě mezi lidmi v různých podobách, které nemusí být nutně sexuální.
Co když existuje ještě jiná – hlubší podoba LÁSKY, která je současně hluboce INTIMNÍ, ale není ani “romantická”, ani “sexuální”, a ani omezená pouze na dva konkrétní lidi ve vztahu, či na jenom spolu žijící partnery, manžele, či spolu chodící dvojici či pár, ale JE NAOPAK všechny osobnosti i povahu jejich vnějšího vztahů včetně jejich sexualní dimenze přesahující?
Co když tato LÁSKA má charakter spirituální a současně hluboce smyslné INTIMITY duše prožívané skrze své fyzickým organismem neomezené subjektivní tělo vědomí?
Co když tato INTIMITA není intimitou “osobní” ani “sexuální”, ale SPIRITUÁLNÍ a přesto hluboce SMYSLNOU či EROTICKOU a to nezávisle na povaze vnějšího vztahu?
Co když tento typ SPIRITUÁLNÍ a přitom současně hluboce smyslné INTIMITY dotýkající se nás v ORGASMICKÉM základu našeho bytí, můžeme prožívat ve všech našich vztazích, s muži i ženami, s mladými i starými, v rámci našich všech jak sexuálních, tak i ne-sexuálních vztahů?
Tato podoba skutečné INTIMITY není nutně omezená pouze na vztahy “věrně se milujících životních partnerů”, ale naopak její prožívání a sdílení skrze všechny naše vztahy má obrovskou magickou moc proměnit celou kvalitu našeho života a všech našich vztahů. Pomáhá vyvstávat spirituálním RODINÁM (KULA) vzájemně spojených vědomých bytostí, obcující skrze svá širší vědomá subjektivní těla ve sdíleném společném poli vědomí (AKULA). A zcela reálně doslova a do písmene umí měnit aktuální sociálně-společenské klima našeho i budoucího světa v kterém budeme žít.
Jak se projevuje tato LÁSKA a její smyslná INTIMITA?
Míním, že jí můžeme popsat jako meditativní vztahování k druhým celotělesně-cítícím způsobem, ve kterém se snažíme otevřít druhému člověku celým svým tělem – doslova z nitra celotělesným způsobem cítit duši druhého v nitru svého těla a současně se vědomě dotýkat nitra druhého a tak nechat své vědomí – duši vstoupit do těla druhého a cítit jeho vlastní duševní niternost ve svém vlastním těle.
Tato LÁSKA je učením se cítění duše druhého partnera přímým subjektivním tělesným vědomím ve své vlastní duši.
Je učením se vnitřní SCHOPNOSTI či UMU cítit, OTEVŘÍT SE, PŘIJÍMAT (femininní kvality) a také aktivně doslova OBEJMOUT z vnějšku i NAPLNIT z nitra celé tělo partnera svým vědomím (maskulinní kvality).
Mimo jiné je tento vnitřní um lásky hlavním prostředkem skutečného předávání učení jógy vědomí formou probuzení vlastního vědomí studentů – adeptů jógy vědomí těmi, kteří mají tyto schopnosti osvojené, ať už je nazýváme podle tradice siddhy, guruy či česky prostě UČÍ-TĚLEM. A tím “tělem” je právě ono organismem neohraničené tělo-vědomí. Právě vztah učitelů – adeptů je jednou z možných forem LÁSKY, ve které učitel “zasvěcuje – oplodňuje” adepta do širších úrovní jeho vlastního vědomí.
Skutečné MILOVÁNÍ není možné bez plného vědomí z nitra cítěného těla jako celku a jeho prožívání jako citového SMYSLOVÉHO ORGÁNU duše skrze který můžeme CÍTIT=MILOVAT těla druhých jako smyslové tváře jejich duše ve všech jejích aspektech, podobách i dimenzích.
Běžné sexuální vztahy a milování se zaměřují na fyzické tělo druhého partnera – jeho zevně viděné a cítěné tělo a současně vlastní sexuální vzrušení a prožitky ve vlastním těle, případně sdílené. V kontextu pouze tohoto chápání a praktikování sexuálních vztahů nicméně nezůstává prostor pro duši kterou je naše z nitra cítěné subjektivní tělo jako celek a stejně tak cítěné vnitřní tělo partnera ve vzájemném spojení.
Skrze takové fyzické sexuální spojení sice může dojít k fyzické penetraci těla partnerky, ale jenom falické proniknutí a fyzické spojení samo o sobě a krátké prchavé sexuální prožitky s tím spojené, se sami nedokážou hluboce DOTKNOUT, NAPLNIT a PROSTOUPIT – PENETROVAT i její subjektivní duševní tělo jako celek a tak se sní spojit v TRANS-SEXUÁLNÍM spojení duše.
TRANS-SEXUÁLNÍ spojení skrze subjektivní těla duše naopak začíná u, a z nitra cítěného subjektivního těla – cítícího vědomí sebe a těla jako celku a nikoliv z fyzického spojení – to může i nemusí být jeho “zfyzičtěním” v případě partnerských či mileneckých dvojic.
Běžný sex je zkrátka zaměřen a omezen na zevně viděné a cítěné fyzické tělo partnera a vede k prožitkům omezeným na vlastní tělo – převážně genitálie a k orgasmu, který sexuální spojení v podstatě ukončuje. Takto žitá sexualita, byť může být z počátku “vášnivá” zejména v mládí, tak je ve skutečnosti v konečném důsledku neuspokojující a nepřinášející hlubší poznání naší vrozené ORGASMICKÉ podstaty – duše a jejího věčně mladého těla vědomí (KUMÁRÍ).
SEXUALITA duše na kterou je zaměřena tantrická dimenze Životní filozofie a praxe vědomí, je zaměřena naopak na samo cítící vědomí, kterým oba partneři jsou sexuálním ztělesněním a vyjádřením a vede ke zkušenostem a metafyzickým prožitkům našeho širšího fyzickým organismem neomezeného subjektivního těla jako prostupujícího – penetrujícího – naplňujícího duševní niternost těla partnera toky – proudy – pohyby blaženého vědomí a současně jako prostupovaného – penetrovaného – naplňovaného těmito toky-proudy-pohyby blaženého vědomí samotného ve vzájemné orgasmické rezonanci (ANURANANA).
Jde tedy o zintenzivněnou zkušenost vědomí, která vůbec nevyžaduje ani nepotřebuje vnější mužské, ani ženské pohlavní orgány, ani jejich fyzické spojení, ani sundání šatů, či jakýkoliv fyzický kontakt vůbec. Toto spojení navíc není vyhrazeno pouze pro partnerské dvojice, ale je potenciálně přístupné jakýmkoliv dvěma lidem, kteří dosáhli takové zralosti, že se prostě chtějí a umějí milovat jako duše, a tak rozšiřovat svou vlastní identitu o aspekty duše, kterou s nimi sdílí druhý člověk.
Právě tato ryze spirituální či metafyzická zkušenost a meditativní kultivace prožívání vědomé celotělesné blaženosti svobodného vědomí (cit-ánanda) jako sdíleného božství v INTIMNÍM meditativním souznícím(rezonančním)-spojení dvou meditujících partnerů (tantriků) a společná kultivace takového vztahu bylo a je zaměřením okultního učení TANTRY učeného výhradně v párovém kontextu, které je i dření učení, které zvu Životní filozofií a praxí vědomí.
Tímto se TANTRA zásadně odlišuje od učení a praxí tzv. kámasutry zaměřené výhradně na tělesné sexuální potěšení, vnější (ať už jakkoliv “vědomé”) doteky a masáže a fyzické spojení, a jejich zintenzivnění nejrůznějšími způsoby, jak je možné vidět v nabídkách současného “new age” trhu s duchovnem vysávaného za „tantru“.
Právě toto vnitřní TRANS-SEXUÁLNÍ spojení duší skrze obcování subjektivních cítících těl, lze praktikovat ve všech vztazích nezávisle na pohlaví i sexuální orientaci, neboť nevyžaduje jakékoliv fyzické spojení či spojení penisu s vaginou.
Z toho je pak pochopitelné tantrické rčení, že Šiva (vědomí jako vše zahrnující cítící pole všeho) je milencem všech svých šakti (jednotlivá těla), všechny miluje stejně a současně každou zcela unikátně jinak a přitom není ani jedné nevěrný. Něco, co je v případě ega a jeho světa něco nepředstavitelného. Pak můžeme dobře rozumět sdělením, že Abhinavagupta, přestože žil v celibátu byl kaulou, tantrikem a měl několik tantrických společnic.
V případě spolu žijících partnerů muže a ženy nebo v případě členů jedné duchovní rodiny (KULA) za účelem vzájemného učení, prohloubení vědomí a revitalizace, může být toto TRANS-SEXUÁLNÍ spojení duší “předehrou” k jeho zfyzičtění.
Abhinavagupta ve svých pracích uvádí, že v prvém případě spolu žijících partnerů má souznící přechod ve fyzické spojení přirozený charakter spontánního tvořivého hravého vyjádření jejich vzájemné lásky a povahy individualit. V případě druhém má mít charakter klidného spočívání bez vnějších pohybu a zaměřené výhradně na rozšíření rozsahu souznících identit ve stále širších polích sdíleného pole vědomí a k vzájemné revitalizaci skrze sexuální ztělesnění těchto širších polí vědomí. V obou případech samozřejmě bez potřeby “vybití” v genitálních orgasmech a bez ejakulace mužských partnerů. Dvojice tím vytváří cosi jako lokální “jadernou elektrárnu”, ve které se revitalizují buňky obou těl a současně se otevírají možnosti zkoumání nových oblastí a vnitřních umů vědomí, které jsou jinými způsoby nedosažitelné. Více v kapitole Zfyzičtění sexuálního spojení dále.