Jak vím, že něco vůbec existuje, že existuji já, druzí, svět, či jakýkoliv bůh? Jedině skrze vědomi toho či onoho. Vše, co existuje, vděčí za svou existenci výhradně vědomí své existence, – které není pouhým svědkem, ale skrze sebe zpřítomňuje – vědomí a prožívá veškeré formy bytí i Bytí jako takové.
Bez vědomí není nic uvědomovaného, ani žádné já. Je až zarážející, že tato zcela zásadní a přitom přirozená skutečnost, kterou si každý může ověřit ve vlastní zkušenosti, zůstává obecně přehlížena, neuvědomována a pokud ano, není plně do důsledku vědomě chápána a zejména vědomě žita. Proč obecně nevěnujeme svůj čas výhradně samotnému vědomí v naší zkušenosti?
Ve skutečnosti vše co můžeme prožívat, pozorovat, nebo zkoumat ve vesmíru i celý vesmír sám povstává a objevuje se výhradně ve vědomí jako projev i forma jediného univerzálního vědomí v jeho nesčetných rozmanitých unikátních individuálních manifestacích, úrovních a dimenzích. Samotný vesmír je mnohaúrovňovým Tělem tohoto vědomí, podobně jako tělesnost naší duše.
Skutečnost, že to takto přímo přirozeně neprožíváme ve své zkušenosti a nepřebýváme v tomto vědomí, je výsledkem našeho způsobu života či meditace v podobě hypnotické sugesce svých vlastních přesvědčení a způsobu prožívání a myšlení, které jsou v disonanci s řečí vědomí, a tak omezují naše vědomí i identitu prožívání.
Vše a každý je součástí a stále se sebe-aktualizujícím individuálním unikátním vyjádřením – zosobněním či personifikací jediného univerzálního vědomí, v různém stupni uvědomění – poznání tohoto vědomí.
Vše, každá myšlenka, emoce, já, tělo, věc či vesmír, který můžeme zakoušet a prožívat, je vždy určitým polem vědomím – tedy určitou formou-podobou či “tělem” vědomí o určité vnitřní kvalitě a vnitřním významovém tónu-zvuku univerzálního vědomí všeho.
Vědomí je vše co je a může být, současně i vše co je a může být je určitým individuálním unikátním vědomím v tomto vědomí. Vědomí vědomí (zpřítomňuje) každé určité vědomí. Neexistuje vědomí a pak nějaké “nebožské” světy či něco mimo vědomí samé. Samo vědomí skrze sebe – vědomí či zpřítomňuje vše co je a může být jako určité unikátní formy-podoby vědomí.
Proto – z principu vědomí nemůže být něčím uzavřeným nebo omezeným v našich fyzických tělech nebo mozku, nebo od nich dokonce odvozené, jak učí současná věda, ale je samotným primárním doslova mateřským „oceánem“ Života – v kterém prožíváme všechny zkušenosti, svět, naše těla, druhé bytosti i sebe sama.
Vědomí se zkušenostně zcela evidentně jeví jako prvotní Princip všeho. Pak tedy pouze vědomí samo může být klíčem k pravému vědění (gnózi, džňáně), pravdě, která “osvobozuje” a tedy i prvotním východiskem opravdové filozofie a psych(e)ologie. Vědomí – vědění zcela přirozeně ukazuje povahu pravého poznání – je jím samo vědomí jako věčně živá přímá zkušenost poznávaného jako určitého vědomí.
Proto míním, že kultivace naší duše, tedy našeho širšího cítícího vědomí nás samých, včetně našich vztahů k druhým i ke světu skrze praktiky rozšiřování a prohlubování vědomí v naší zkušenosti, je nanejvýše potřebné a žádoucí, neboť je primární podmínkou kvalitativně životu přitakávajících rozhodnutí voleb každého z nás. Jedině tak mohou vyvstávat naše rozhodnutí a volby ze širšího vědomí nás samých i daných okolností a jedině tak se můžeme naučit být více lidmi a vzájemně se vědomě podílet na světě, v kterém chceme žít, čímž není míněn nutně svět, jak je nyní známe a prožíváme, což je i jeden ze zásadních důvodů míním, proč jsme zde na Zemi. To je hodnotou jógy vědomí, jak jí chápu.
Současně jakákoliv pouhá „znalost“ faktů nebo znalost určitého “vědeckého rámce” ověnčeného tituly nebo certifikáty nepředstavuje skutečné vědění, tím je výhradně jejich vědomí a jeho tichá významová řeč v daných faktech. Skutečné poznání je způsob poznávání sebe, druhých i všeho co je jako samo vědomí ve svém autentickém individuálním unikátním vyjádření řeči bytí.
Prvotním předpokladem pro “navrácení do” či “znovu-rozpoznání” našeho širšího vědomí Já, naší duše, kterou je proměnlivé pole cítícího vědomí je přímé rozpoznání skutečnosti, že vědomí čehokoliv prožívaného a zakoušeného, tedy vědomí jakékoliv věci, předmětu, myšlenky, emoce, já, těla či druhých není ve skutečnosti žádnou “věcí”, “předmětem”, “myšlenkou”, “emocí”, “já”, “tělem” či “druhými”, ale je si vědomé přítomné vědomí a přestat se nevědomě ztotožňovat s pouze prožívanými zkušenostmi bez udržování současně širšího (pole-prostoru) vědomí nás samých i prožívaných zkušeností.
Abychom rozšířili vědomí ve kterém spočíváme a přebýváme, musíme prvně zvýšit naší bdělost vědomí, tedy věnovat čas výhradně vědomí našeho aktuálního prožívání jako celku, neboli vždy věnovat čas vědomí naší zkušenosti jako celku, kterou až do současnosti právě teď prožíváme.
Každou zkušenost, i nás samé vždy výhradně prožíváme určitým tělesným způsobem, tedy skrze tělo a v těle, ať už vně nebo v nitru a proto, pokud chceme si být plně vědomí svého celistvého prožívaného já jako celku, musíme okamžik po okamžiku stále věnovat pozornost našemu celo-tělesnému vědomí všeho co pozorujeme vně i v nitru nás – což nám přirozeně umožňuje proměnit prožívání nás samých i těla jako širšího cítícího pole vědomí Já, prožívající své vlastní vrozené sensuální kvality ve všem uvědomovaném.
Já již neprožíváme jako oddělené já v hlavě či hrudi, ale jako pole cítícího vědomí – duši zahrnující tělo včetně prostorů vně i v nitru a současně zcela nově prožíváme naše tělo již nikoliv jako “hmotné” objektivní tělo, ale jako tělo vědomí v jeho nesčetných dimenzích (tělo dechu/prána déha, tělo fonémů/mantra déha, tělo poznání/vidja déha, tělo blažnosti/ánanda déha, apod.) jako ryze pocitovou netělesnou tělesnost naší cítící duše.
Jednou z nejjednodušších metod kultivující přímou zkušenost našeho širšího vědomí Já v jeho univerzálním rozpětí, je následující jóga-meditace, kterou můžeme provádět ze stále nového vědomí opakovaně a tak procitat do stále hlubší zkušenosti samotného vědomí.
- Buď si vědomí celo-tělesného sebe-prožívání jako celku;
- Buď si vědomí neomezeného prostoru okolo těla;
- Buď si vědomí nekonečně hlubokého prostoru v nitru těla;
- Ztotožni se s prostorem, který zahrnuje pociťované tělesné já, prostor vně i v nitru a buď tímto vědomím.
Miluj živé vědění, jež je samo poznávající vědomí, které své vlastní vrozené nesčetné a nevyčerpatelné možnosti a kvality manifestuje svou řečí v nesčetných úrovních a dimenzích smyslového prožívání jako unikátní způsoby vyjádření bytí ve stále novém vědomí (ú-divu) a naslouchej této tiché řeči beze slov ve všem, čeho jsi vědomí.
Spočíváním v prvotním tichém vědomí našeho bezprostředního tělesného prožívání všeho co si uvědomujeme v nitru i kolem nás, přirozeně kultivujeme bdělost vědomí.