Velký tantričtí učitelé, kteří vykládali a psali své spirituální pojednání – tantry, sebe nijak neoznačovali – neboť sebe poznali a vnímali jako neoddělitelné od všeho co je i může být. Jejich nejvyšší hodnotou, kterou vyzdvihovali, nenazývali “osvícením” či “poznáním”, ale “vysvobozením” či zkrátka SVOBODOU (MOKŠA/MUKTI), osvobození chápané nikoliv pouze jako svoboda-“ze”, ale primárně jako svobodu-“ke”.
Svoboda, kterou přináší samo vědomí, je podobna autentickému “umělci” či “herci”, přináší nejen osvobození od ztotožnění se s jakoukoliv částí své práce či díla, nebo hereckým partem, ale dává svobodu současně vytvářet nová díla a hrát nové role plně s vědomím jako své svobodné vyjádření.
Například K. Marx nehledal jenom osvobození lidstva od kapitalismu, ale jeho svobodu utvářet skutečně svobodnou společnost, takovou, ve které “svobodný rozvoj každého jednotlivce je podmínkou pro svobodný rozvoj všech”. “Osvobozením” ve svých pracích mínil osvobození lidské esence, kterou chápal jako svobodnou tvořivou aktivitu, na rozdíl od “mzdového otroctví”, které nabízí naopak kapitalismus. (Poznámka. K. Marx nemá nic společného ani s bolševickým převratem v Rusku 1917, ani s tzv. “socialistickými státy” východního bloku či “komunistickým stranami” obecně.)
Osvobození implikuje svobodu “ze”, ale je bez smyslu, dokud také neosvobozuje naší svobodu “ke”.
Na aktuálním, dnes již globálním “spirituálním-tržišti” je nespočet duchovních nauk, které učí nejrůznější způsoby dosažení svobody “ze”, ale nikoliv svobodu “ke”. Je důležité si tohoto být vědomý a být opatrný před všemi tzv. “duchovními” učiteli, mentory či kauči, kteří učí pouze různé podoby osbobození “ze”, ať už osvobození z mysli a těla, prostoru a času, utrpení či bolesti, traumatu, od žádostí a tužeb či emocí, od zla a nespravedlnosti, od chamtivosti a materialismu, apod. – nebo učiteli, kteří popírají vrozenou snahu duše po svém tvořivém vyjádření a naplnění.
Učitelé, kteří znají pouze svobodu “ze”, neznají a nežijí plnou svobodu. Ve skutečnosti ani nevědí, co to znamená být učitelem, byť se za učitele vydávají. Neboť učitel – ať už čehokoliv – primárně kultivuje a zvyšuje svobodu “ke” svých studentů. Proto žádný učitel například cizího jazyka nevede své žáky, aby se osvobodili od svého mateřského jazyka, ale učí jej nový jazyk a s tím svobodu “k” tímto novým jazykem stále svobodnějším a plynulejším způsobem hovořit.
Spirituální učitelé, kteří učí pouze svobodu “ze”, ve skutečnosti neznají skutečný význam a smysl svobody jako svobody “ke”. Oni sami nejsou ve skutečnosti svobodní – neboť svou vlastní svobodu “ke” využívají výhradně ve svém úsilí k dosažení ještě větší svobody “ze”. Skutečná svoboda “ke” je moc nového. Je tvořivou svobodou, kterou je každé stvoření obdařeno – tvořivostí, kterou je božství – moc (ŠAKTI/ŽENA) ryzího vědomí (ŠIVA/MUŽ), ze které jsou všechny věci věčně obnovovány a stále nově utvářené.
Vzorovým příkladem učitele vedoucí ke svobodě ke (tedy skutečného spirituálního učitele), je Ješua Kristus, který učí, že jsme primárně širšími bytostmi – širšími identitami vědomí, viz “Pravím vám, bohové jste a tato pravda nemůže být zrušena.” Kristus, stejně jako všichni skuteční spirituální učitelé lidstva nenabízí nějaké vysvobození “z”, ale cestu a pravdu, která osvobozuje – svobodě “ke”.