“Lidské v plném významu tohoto slova, přátelské, uvolněné, a vzájemnou meditativní receptivitou naplněné společné setkání tváří v tvář dvou lidí v meditativním kontextu párové meditace přináší oběma možnost svobodně prožít svou širší duši a její nesčetné transpersonální aspekty, včetně božských a současně tak i nejhlubší či nejintenzivnější zkušenosti vnitřní orgasmické blaženosti a vitality vědomí v těle skrze rozpuštění zdánlivě oddělujících hranic těl trans-sexuálním spojením ve svých nesmrtelných netělesných tělech-vědomí. Je sdílením posvátné intimity dvou duší na všech úrovních mnohoúrovňového já a mnohém více…”

J.K.

Úvod

Za svou takřka dvacetiletou meditační praxi zaměřenou na způsoby a možnosti rozšiřování vědomí, kterým jsme a ve kterém spočíváme, jsem dospěl k přesvědčení, že nejintenzivnější podoba meditace pro rozšíření našeho vědomí a naší identity v něm a současně nejvhodnější kontext pro vnitřní formální trénink meditačních praktik probíhá v páru dvou lidí sedících tváří v tvář proti sobě v dostatečné fyzické blízkosti udržující vzájemný oční kontakt.

Obecně se hovoří o tom, že oči jsou oknem (do) duše, málo se ale již otevřeně hovoří a píše, co nám to prakticky přináší do života a jak toto oko do duše opravdu “otevřít” a jak jím také duši a její nesčetné aspekty a tváře “vidět” skrze setkání s druhými a naučit se je ztělesňovat a projevovat v naší běžné denní zkušenosti ve všech našich vztazích jako naše přirozené schopnosti rozšířené komunikace.

Většina z nás zřejmě zná jistou, nikoliv plně procítěnou a vědomou, “ochutnávku” toho, co mimo jiné může přinést párová meditace a to v případě “zamilovaného” pohledu dvou milenců do očí. Také říkáme, že ten či ona mu či jí tzv. “padl do oka”. Což je docela trefné české vyjádření. Nicméně o nějakých “zamilovaných pohledech” či snaze za každou cenu vyhledávat “oční kontakt” a “balit” ženské či mužské,  o tom opravdu párová tantrická meditace není. Proto například snaha veřejně zcela cizí lidi vybízet k takovým věcem jako vzájemnému dívání se do očí, aniž by byli poučení o vědomí, duši a smyslu celé meditace je míním  nezodpovědné. 

Míním, že skutečné tantrické párové praktiky nebyly nikdy učeny veřejně a určeny nepoučené materialisticky orientované veřejnosti, neboť nepochopení je jisté. Viz aktuální výzkumy fenoménu “dívání se do očí” některých psychologů, kteří hovoří o halucinacích, které vyvolávají drogy! Tyto způsoby meditace byly vždy a výhradně kultivovány a jejich učení “chráněno” v malých spirituálních společenstvech-rodinách (kula). Vzhledem k době a její naléhavosti je míním na čase dát této okultní tantrické praxi svou textovou tvář a tělo, aby byla její esence v ne-zdeformované podobě zachována pro ty duše, které k ní jsou volány. Jsem si, jak nyní v tento čas toto píši, vědom toho, že svým způsobem “porušuji” jakousi úmluvu “rady starších” a že to, co činím, je spíše součástí toho, co mě samého přesahuje, mé širší identity, nicméně věřím, že vše má dost dobrý důvod. Mohl jsem se tomu také věnovat čistě “privátně”, ale míním, že je doba, kdy vše, co vrací vědomí do našich životů a vztahu je správné znovu rozpomenout a komunikovat.

Párová praxe je praktickou esencí učení tantry. Všechna skutečná tzv. duchovní zasvěcení jsou předávané duchovními mistry meditace či tantry také v párovém kontextu tohoto typu. Vyšší stupně zasvěcení probíhající v Eleusinských mystériích ve starověkém Řecku za pomocí entheogenů, byli také prováděny v páru. Z Egypta je známé vyobrazení faraona a jeho ženy, kteří sedí proti sobě tváří v tváří v kontemplaci. Právě tím udržovali své rozšířené vědomí a tím i civilizaci, v kterém žily a kterou ztělesňovali a to i právě nyní ve svých vlastních dimenzích a čase vědomí. Na vyobrazení Achnatona a Nefertiti (viz výše) je zřejmé “slunce” vědomí “mezi” nimi a děti, kterým vdechují společně život – duši. Všimněme si, že se ani fyzicky nedotýkají. V evangeliích Ježíš jasně říká: “Kde se dva sejdou ve JMÉNU=SLOVU mém, tam JÁ JSEM=vědomé bytí je uprostřed nich.” Tím tento učitel vybízel k tichému sdílenému spočívání ve vědomém bytí, čímž se probouzí širší vědomí obou partnerů, které člověk Ježíš ztělesňoval a žil.

Dvojice=pár je základním vyjádřením a rituální metafyzickou replikací základního nedělitelného spojení dvou principů jediné skutečnosti, v tantře zvané Šiva-Šakti (Mu-Ž-ena) a základním vztahem veškerého vědomí-bytí.

Oba partneři se tak symbolicky i fakticky stávají unikátní individuální tváří a ztělesněním “božského” vědomí všeho co je a může být, které je zdrojem všech nesčetných tváří a těl, které z něj vyvstávají ve svých nesčetných vzájemně prostupujících souzněních. 

Šiva (Muž) je samo vědomí jako takové a Šakti (Žena) je jeho moc, jeho aktuální podoba bytí a intenzita ztělesnění. Skrze tyto dva principy a jejich věčné dynamické spojení (metafyzickou soulož = maithunu) se stále aktualizuje nevyčerpatelný tvořivý potenciál vědomí “mezi” dvojící, které v párovém spojení ztělesňuje toto primární META-SEXUÁLNÍ spojení.

——————————————————————————————————————–

Ukázka z knihy (((UM))) Párové meditace  tváří v tvář, kapitola Úvod.

Poznámka:

Tato práce komunikuje vědomí významu “párová meditace”, jak jej chápu v životní praxi vědomí, či józe vědomí. Z pohledu vnitřní pedagogiky okultního učení tantry se s těmito stupni adepti seznamovali až po osvojení si základních umů. Přesto uvádím tento text mezi prvními, aby bylo zřejmé, kam učení praktické jógy směřuje v případě rozhodnutí se učit i tyto umy, abych měl k dispozici pracovní pomůcky. Tím neříkám, že časem nepřidám nebo nepozměním trochu formulace cvičení a nerozvinu celé téma v další  “melodické věty”. 

Současně z toho vyplývá, proč je nutné se zabývat osvojením si základních jóg/umů jako jóga prožívání/identity, jóga prostoru, jóga dechu, jóga naslouchání, jóga tváře, jóga očí, atd. a proč je stále esenciální disciplínou udržování vědomí těla a sebe jako celku základní disciplína i cvičení, formální i neformální.

Dále chce tato práce poukázat na skutečnost, že jakákoliv imitace v podobě “civění do očí” není tím, co je “párová meditace” v tomto kontextu a jakákoliv předčasnost s sebou nese svá úskalí. Nikoliv vše se současně může sdělit textem a proto pouze přímé osobní zasvěcení do této praxe je nezbytným předpokladem pro její osvojení v kontextu životní filozofie vědomí.