od tance prožívaného já ↔ k tanci prožívajícího Já

„Nartaka atma.“

Já je herec-tanečník.

(Tanečníkem je prožívající já, Šiva je tancující Já.)

Šivovy aforismy 3.9

Úvod

Během své praxe s párovou rezonancí jsem zjistil, že pro některé lidi může být snadnější   plně procitnout své celo-tělesné vědomí, které je podmínkou pro získání schopnosti a kapacity jeho nesčetné pocitové tóny pružně a volně vyjadřovat mimikou obličeje a skrze oči během pohybu, než při meditaci vsedě za klidu těla. Tendence či zvyk zapomínat na vědomí svého celo-tělesné prožívání a aktivní uvolněnost těla, když je tělo v “klidu”, je často hluboce navyklá.

Přesto lze jednoduchým, hravým po všech stránkách „léčivým“ způsobem k této zkušenosti dospět skrze celo-tělesně vědomě prožívaný pohyb.

Skutečnost proč lidé vyhledávají sportovní aktivity (mám na mysli rekreační) je ve skutečnosti míním ta, že přitom začnou cítit intenzivnějí svá těla skrze různé vzory tělesných pohybů, kterými se jednotlivé sportovní aktivity liší, tedy začnou cítit své základní tělesné vědomí jako celku, což přináší i střípky zkušeností rozšíření vědomí neboť procítění těla přináší jeho hlubší vědomí a s tím vitalitu, uvolnění, apod.

Tělu je vlastní neustálý pohyb, neboť tělo jako celek je samotným pohybem jako výrazem určité unikátní identity vědomí. I v klidu je celé tělo – které je ve skutečnosti subjektivním polem pociťujícího vědomí, každý atom jej tvořící je stále v pohybu s každým nádechem a výdechem. S duší rezonující-ladící pohyb těla, mimika, dech i hlas je míním projevem zdraví duše a současně samo-léčivým způsobem bytí z principu.

Od vědomě prožívaného tance těla k tanci duše

S využitím klasické, symfonické či jiné vhodné hudby je možné usnadnit vstoupení do zkušenosti celo-tělesné rezonance s hudbou naší duše – cítícím vědomím, které se stále “orgasmuje” jako celé naše tělesné projevení.

Klíčem je natolik zpomalit své pohyby vnímané celo-tělesným vědomím jako postupně se proměňující modulaci cítícího vědomí naší duše, které se zpřítomňuje – “orgasmuje” v pohybu těla.

Pokud vědomě nasloucháme vnitřním celo-tělesným pocitovým sluchem, můžeme naladěním se na tichou citovou rezonanci slyšené hudby v našem celo-tělesném prožívání svého bytí, rozpoznat živé vyjádření našeho širšího vědomí-duše, které současně necháváme volně ztělesňovat ve svobodném vyjádření – tichém tanci duše vně se personifikujícím a ztělesňujícím celotělesném pohybu – vědomém tanci duše vyjádřené tělem.

Tímto způsobem naše tělo – jeho pohyb dává stále se proměňující tvář a osobité pohybové vyjádření vnitřní citové hudbě naší ztělesňující se duše, která skrze unikátní celo-tělesné pohyby uvolňuje – a vyzařuje nesčetné pocitové tóny a melodie své duše.

Tento výsledný “tanec” – celo-tělesný pohyb jako rezonující forma vnitřní hudby pocitových tónů duše zrcadlené v slyšené hudbě,  dle své základní charakteristiky dal vyvstat svému jménu jako ná-gha tanec.

Dalším krokem pro rozšíření – prohloubení vědomí je tak jeho současně aktivní zpřítomňování v citovém celo-tělesném mikro-pohybu – ztělesňování – vyjádření rezonujícím celo-tělesným pohybem – „tancem duše“, či chceme-li našim autentickým „tai-čhi“.

Míním, že to je současně podstatou, toho, co tantry nazývají mudrou. V různých kulturách světa nacházíme různé podoby výrazových tanců, jejichž podstatou je nalézt tělesné vyjádření širších pocitů naší duše  a plně je autenticky komunikovat. Podmínkou je se s nimi nejprve plně ztotožnit a to celo-tělesně – a najít jim tělesnou formu a vyjádření v obličeji – tím zesílíme současně jejich vědomí v naší zkušenosti, což nám opět umožňuje lépe nalézt a vyjádřit nové tóny prožívaného vědomí. Toto vědomé prožívání a ztělesňování současně osvobozuje od ztotožnění s omezenými vzory tělesného pohybu  a mimiky a jejich identit a tak rozšiřuje i naší schopnost celkové empatie a výrazové schopnosti našeho prožívání v souladu s tělem. Jde o specifickou formu umu – či umění i samo-léčení.

Jde o přirozený způsob kreativního vyjádření života jako takového v tělesném pohybu se svým celo-tělesným harmonizujícím působením za předpokladu, že věnujeme čas vědomí svého prožívání jako celku.

Udržováním vědomí celo-tělesně prožívaného pohybu lze přejít ke zkušenosti svobodného pohybu našeho prožívajícího vědomí samého  – v jeho celo-tělesném výrazu tance (mudře).

Zkušenost

Při jedné z prodloužených párových rezonancích s mojí ženou, jsme spontánně přešli z klasické asány v sedě do dynamického celo-tělesného takřka “minimalistického” tance v podobě naladění se na vnitřní citovou hudbu našeho prožívajícího vědomí v celo-tělesném vyjádření ve vzájemné meditativní rezonanci.

Nastal zcela přirozený velmi pomalý tanec, velmi flexibilní, při stále udržovaném kontaktu celými těly i skrze oči a obličej – bez jakéhokoliv fyzického doteku, kdy se obě těla stávala živým vyjádřením citové hudby duše prožívající se v celo-tělesném vyjádření. Spojení s předchozí párové rezonance přetrvávalo i přes přerušení očního kontaktu.

Co bylo zajímavé, byla skutečnost, že nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu, a přesto jsme mohli spolu tančit opravdu velmi těsně ve velmi prolínajících se vzorech pohybu samovolně ztělesňujících kreativní pohyby rezonujících duší a plynulý radostný dotek těl vědomí v naprosté harmonii, což umožňovalo spolu vytvářet nové vzory a struktury prožívání a jeho mikro-pohybové “taneční” celo-tělesné ztělesňování.

Současně se při takovém tanci zvyšovala intenzita udržovaného vzájemného meditativního tichého souznění v souladu s vlastním individuálním sebe-prožíváním  a pohybovým celo-tělesným vyjádřením echa vnitřního naladění na tichou hudbu vlastní duše – svého daemona komunikujíce v tanci s duší druhého tichými pohyby společně vytvářeného tance.

Praktická doporučení

Následující meditační cvičení lze provádět jak samostatně individuálně, tak v páru jako výsledek či pokračování párové rezonance.

Míním, že cvičení lze provádět i v malé skupině jako společném experimentálním prostoru, kdy každý volně sám individuálně, nebo volně v párech se věnuje vědomému tanci.

Osobně se mi osvědčila klasická a symfonická hudba, zejména dramatické pasáže s mnoha přechody a pasážemi různých kvalit (rasa) heroické, emočně-srdeční, i tíživě melancholické. Jde o to, že tato hudba má patřičný rozsah a tedy širší potenciál rozpoznání prožitkových tónů naší duše v ní.

Když se usadíš ve vědomí proměnlivého prožívání vnitřně pociťované hudby, zaměř se na její volné a svobodné vyjádření v celo-tělesném mikro-pohybu tak, že si dáš dostatečný čas, aby se cítící vědomí plynule vyjadřovalo a tak souznělo s  celo-tělesným pohybem.

Vnitřní hlas i tanec, který neustále celé naše tělo organizuje do podoby organismu vyvěrá z našeho nejhlubšího těžiště naší duše, pociťovaném v dolní části trupu hluboko v našem bytí.

Celé tělo, všechny jeho pohyby – což je vždy určité “tělo” daného těla jako celkového pole prožívajícího vědomí Já, ale i jednotlivé orgány, tkáně, tělo jako celek v podobě polí vědomí tvořící jeho jednotlivosti, se každým okamžikem aktualizují/reinkarnují – jsou “orgasmovány” jako celek ve své vnější formě skrze vnitřní “hudby” intenzit tichých citově-významově tónů naší duše.

Skutečnost, proč nespočíváme a nejsme tímto vědomím celo-tělesné aktualizace jako celku, je vlivem ztotožňování a omezení vědomí na omezenou – či pouhou část naší tělesné identity našeho jáství a vlivem nedostatku věnování času výhradně vědomí prožívání jako celku nikoliv aktuálně zakoušenému.

Jak vstoupit do rezonujícího tělesného vyjádření s naší vnitřní hudbou duše? Prvním předpokladem je, aby pohyb byl opravdu celo-tělesný – tedy vědomým pohybem zahrnující tělo jako celek – procítění celého tělesného bytí jako celku.

Proto je nezbytné neustále věnovat svůj čas udržování vědomí prožívání těla jako celku – ať jsem v klidu, nebo v pohybu, stojíme, jdeme, sedíme, ležíme, sportujeme, odpočíváme, spíme. Udržovat naše celo-tělesné vědomí zahrnující jak prostor kolem tak vnitru, lze stále – jde jenom o to, zda tomu ve svém životě a v každém okamžiku věnujeme výhradně svůj čas – či nikoliv. To je nezbytná základní vnitřní disciplína jógy vědomí.

Nestačí jenom nechat na sebe působit nějak hudbu a pak se začít nějak spontánně „klátit v jejím rytmu”(jak se děje na různých tanečních párty), ale jde o vyladění na vnitřní individuální vnitřní tichou, ale vědomě pociťovanou hudbu našeho bytí za pomoci rezonance se slyšenou hudbou – jejími tóny jako podkladem.

I sebe-jemnější pohyb těla – byť by to byl pohyb víčky u očí, ovlivňuje naše celo – tělesné prožívání jako celku i stav našeho cítícího vědomí jako celku. A to stále – každým okamžikem – vstup do samotného vědomí tohoto stále se promenujícího celo-tělesného prožívání vstupujeme do svého širšího vědomí sebe – vědomí Já, které se plynule a jako celek vědomí-zpřítomňuje-ztělesňuje ve svém prožívaném já v těle.

Proto z počátku začínáme velmi pomalu a postupným nalaďováním se otevíráme stále svobodnějšímu otevřenému poli vědomí přímo prožívaného tance svého bytí v podobě unikátní symfonie vnitřní hudby – hlasu našeho bytí (daemon). Celkové vnitřní vědomé zpomalení a zvýšení bdělosti je základním předpokladem vstupu do meditačního vědomí.

Meditativní tanec

1. Věnuj potřebný čas usazení v bdělém citově-naslouchajícím vědomí svého celo-tělesného bytí a prožívání sebe (základní disciplína jógy vědomí). Plně uvolní všechny svalové soustavy a klouby těla. Buď si vědomí celého svého těla jak jej subjektivně prožíváš. Buď si vědom skrze ně prostor kolem tebe. Buď si vědom prázdného prostoru v nitru těla. Buď polem vědomí zahrnující oba prostory i tělesné sebe-prožívání.
2. Pusť hudbu, nejlépe, aby měla v úvodu „klidný usazující“ podtext – neměla by hned přecházet v dramatické pasáže.
3. Celo-tělesným vnitřním meditativním nasloucháním nech proměňovat své celo-tělesné sebe-prožívání v rezonující echo cítícího vědomí této slyšené hudby. Vědomě nech vstoupit své celo-tělesné sebe-prožívání do rezonance s tichými tóny pociťované hudby.
4. Přejdi k naladění se na vnitřní pocitovou hudbu vyvěrající doslova ze „střev“ svého tělesného bytí, z „gravitačního”centra vědomí těla jako celku (hara). Nech jí odtud jako tóny citového vědomí prostupovat celým svým tělesným bytím jako plynulé vědomí pociťovaného celo-tělesného pohybu.
5. Zvol okamžik, kdy své celo-tělesné vědomí prožívání necháš v souladu s tělesně prožívanou hudbou v rezonanci vyjádřit pohybem celým tělem – byť by byl sebemenší – z počátku takřka neznatelný – doslova neznatelný pohyb – ale plně  vědomý a procítěný jako součást tvého širšího vědomí Já, zahrnující i tělo jako celek, tedy jako celo-tělesně prožívaný pohyb těla v souladu s proměnou tvého cítícího sebe-prožívání jako celku.  Míním, že dnes tak populární – opět přejaté  anglosaské slovo “flow” vyjadřuje tento stav – který pro sebe zvu jako naši „předkové”: přirozenost.
6. Udržuj současně naslouchací-receptivní cítící celo-tělesné vědomí a současně vědomí celo-tělesného prožívaného pohybu. Musí se opravdu pohybovat celé tělo, cítit a vyjadřovat současně pohyb celým tělem – proto začni od minimalistického pohybu, minimálním celo-tělesně pociťovaným tělesným pohybem – ale musíš cítit, jak se pohybuje celé tvé tělesné bytí současně se změnou prožívání v tvém vědomí.
7. Okamžik vstupu do celo-tělesně prožívané meditativní rezonance si nelze nevšimnout, je provázen zvýšenou intenzitou a rozšířením vědomí. Přirozeně začneš pociťovat proměnu svého tělesného prožívání – své tělesnosti v podobě prožívaného já jako celku jako transformované flexibilního tělo cítícího vědomí, které je osvobozováno od tělesných struktur a přitom je SOUČASNĚ tím, co se skrze celo-tělesný pohyb vyjadřuje jako rezonující cítící vědomí, kterým JSI v nesčetných – často nových vzorech tělesných pohybů – tance duše.
8. Vnitřním nasloucháním svého unikátního vyjádření citových tónu svého bytí našeho cítícího sebe prožívajícího vědomí jej necháváme ztělesňovat ve svém svobodném kreativním unikátním „tanečním“ vyjádřením.
9. Unikátní individuální tanec, jehož se stáváme vědomým ztělesněním, není jenom prostým necháváním vyvstávat určité “spontánní” hudby z „ticha meditace“ nebo tělesnou reakcí na líbivé slyšené zvuky a emoce, ale aktivní meditací spočívající v nacházení souznících vzorů pohybů ztělesňujících subjektivní kvality samotného vědomí vystávající skrze rezonující zrcadlo celo-tělesně prožívajícího vědomí pociťované hudby.
10. Ve svém stále širším a novém vědomí prožívání nech svým unikátním citovým hlasem souznícím s pociťovanými tóny hudby zpřítomňovat a autenticky ztělesňovat TO, kým JSI ve své celistvosti jako nehmotný pohyb svého cítícího vědomí.

Proč “NA-GHA tanec”?

Míním, že základní schopnost či kapacita našeho těla cítícího vědomí, které je z principu nefyzické a neviditelné vnějšími smysly, spočívá ve schopnosti proměnlivosti-flexibility a rozsahu vyjadřování skrze své nesčetné vnitřní vzory pohybů, které mohou nacházet i své přímé fyzické vyjádření jako tělesný pohyb či jenom zkrátka celková tělesná pozice – tělesná podoba.

Tento aspekt naší duše lze “sómatickou řečí” nazvat “hadí kapacita”. Tato symbolika vyjadřuje i samotnou povahu našeho těla vědomí a nechává tušit hlubší vztah k tradici naghů či naghualů či sumerských bohů (anunagi).

Samotná slabika “NA” vyjadřuje v nejstarších sumerských textech i sanskrtu “posla či zprávu z nitra” či obecně vyjadřuje to, co vstupuje z nitra naší duše.

Metafyzický tichý foném „GHA“ vyjadřuje podle tanter tzv. sféru či stav vědomí sadašiva – tedy vědomí prožívající se jako všeprostupující veškeré formy bytí, které spojuje skrze jejich niternost, kterou je samo vědomí. 

Pak spojení “NA – GHA” vyjadřuje: rezonující či souznící celo-tělesné vyjadřování prvotní tiché melodie našeho cítícího vědomí skrze vnitřní vědomí těla jako celku.

Mimo jiné, tichá intonace tiché intenzity „G“ na úrovni našeho těla vědomí spojuje metabolické centrum trávení naší životní zkušenosti – našeho prožívání života jako celku (břicho-hara) s celkovým jeho celo-tělesným vyjádřením v pohybu a řeči. A to je mimo jiné přirozený léčivý vliv NA-GHA tance.

To, co nazývám NA-GHA tanec, chápu jako meditativní snahu o stav integrálního ke stále nové celistvosti směřujícího vědomí celo-tělesného prožívání pohybu jako souznícího citového vyjádření naší duše a jejích vrozených kvalit, vzorů a možností.

Podmínkou je procitnutí a věnování času vědomí celého těla vnímaného – pociťovaného z jeho nitra tak, aby každá část těla byla vědomě spojena s každou další skrze vědomí v celém vnitřním prostoru těla, aby jakýkoliv vnímaný pohyb byl pociťován celo-tělesně jako citový pohyb – modulace pole cítícího vědomí a jako vyjádření změny prožívajícího vědomí samého.

To co neoddělitelně spojuje duši – tělo tedy vědomí celkového pole sebe-prožívání a těla jako celku je vnitřní zpěv-melodie pocitového hlasu duše (daemon) hledající své ztělesnění ve vzorech pohybů těla nebo hlasu.

Hudba může být z počátku použita ke vstupu do vnitřního prostoru duše a jejích kvalit jako doprovodný kontext pro nalezení souznících kvalit v naší vlastní duši – později lze vstoupit do tance naší duše skrze procitnutou schopnost naladění se skrze vnitřní cítící sluch na vnitřní zpěv celé duše v těle i bez doprovodné hudby.

Prodloužená meditace v podobě tohoto tance směřuje k prožitku totální inteGrity našeho bytí v pohybu jako vědomí tance, který není jenom pohybem těla, jak vidíme při pohledu na tanečníka z vnějšího pohledu, ale je souznícím tancem melodie vědomí stále vytvářející – zvučící – zpívající naše těla jako celek ve svém proměnlivém bytí vyjádřeném jeho celo-tělesným pohybem.

Vede k prožitku vědomí celo-tělesného reinkarnování jako přítomného stále se aktualizujícího procesu zpřítomňování nás samých skrze tělesné bytí – které je současně věčným pohybem či vzory pohybů v našem širším vědomí Sebe – duši.

Tento souhrnný vnitřní zpěv naší duše na fyzické pláni doslova “orgasmuje” a tedy organizuje všechny části našeho organismu do živého tance v podobě těla jako vyjádření duše.