Základní přirozené poznání a pochopení (gnóse), dle mého spočívá ve skutečnosti, že samo ryzí vědomí – vědomí jako takové je našim skutečným já a současně vědomím všeho a všech. Vědomý život stojí na tomto přímém poznání a naslouchání životu vědomí v jeho co největším a stále větším rozsahu a hloubce a nových kvalitách, tedy věnování každého přítomného okamžiku a celého našeho času našemu vědomí prožívání života jako celku – tedy snaze být vědomě vědomím samým v naší zkušenosti v co největším jasu, rozsahu a hloubce, jehož jsme sami individuálním vyjádřením. To lze nazvat klíčem k životu.
Základem je zásadní pochopení, že samo vědomí je něco zcela jiného, než jenom být si vědom, nebo být si vědom něčeho. Každý umí – je si něčeho vědom, ale něco zcela jiného je být samotným vědomím našeho prožívání, které je samo svobodné a prosté všeho, co si uvědomuje a prožívá a které nám současně umožňuje stále nově být si co nejvíce vědom co do rozsahu a hloubky našeho prožívání sebe. Abych si mohl cokoliv uvědomit, musí zde být samo vědomí, které si danou věc uvědomuje a současně zpřítomňuje v naší zkušenosti (doslova vědomí).
Nevěřím, že k přirozenému vědomému životu lze dojít určitými meditativními technickými postupy ve smyslu postupného „dosahování“ jakýchsi stále vyšších stupňů „osvícení“ „átman“ a pak „brahman“, apod. jak opakují mnozí učitelé vycházejí z indických tradic, ale pouze přímým rozpoznáním skutečnosti vědomí jaká je v naší zkušenosti a odhalením vrozeného poznání ztělesňovaného v našem těle jako celku. Odstranění přetrvávající nevědomosti je nutné správné poučení o skutečnosti a změna smýšlení v souladu s tím. Nevědomá přesvědčení a víra váže a omezuje samo vědomí ve svých myšlenkových strukturách a našem vnímání.
Slovem „meditovat“ chápu vnitřní okamžik po okamžiku uplatňovanou přirozenou snahu pro to, být více a více vědomý, rozpoznávat samo vědomí v kterém přebýváme v jeho nesčetných kvalitách a vědomě vyjadřovat individuální unikátní tvořivé schopnosti a kvality naší duše v našem celém životě jako celku. Celý život jako celek je projevem „naší“ meditace – zprostředkovává nám – jako ryze duchovním bytostem ve svém základu možnosti učení se tvořivě vyjadřovat ve světě, v kterém aktuálně žijeme v souznění s potenciálně nevyčerpatelnými tvořivými kvalitami vědomí, které se vyjadřují skrze nás v naší individuální zkušenosti života jako celku.