29. září 2015, e-mail
„Prosím jaký je podle Vás rozdíl mezi slovy bytí a vědomí? Myslím že obě slova vyjadřují naše pravé já…………“
Zdravím.
Děkuji Vám za možnost meditativního rozmyšlení těchto otázek.
Míním, že bychom měli rozlišovat zásadní skutečnost, že v tomto případě nejde vůbec pouze o slova „bytí“, „vědomí“ či „já“ vyjadřující totéž. Ano, svým způsobem vyjadřují totéž jediné vědomí, které je formuluje, ale současně všechny slova vyjadřují individuální – zcela různé a rozdílné metafyzické skutečnosti. Spíše je otázkou, jaký je vztah vědomí a bytí, vědomí a já, bytí a já, apod.
Jejich směšování jako ekvivalentů vyjadřující tzv. „to samé“ je myslím neodůvodněné, nejen neodpovídá naší přímé zkušenosti skutečnosti, ale v jazyce komunikující nauku přináší jenom nejasnost a zmatek, neboť svazuje samo vědomí jehož je jazyk vždy formulací. Přesné vědomé vymezení základních metafyzických či filozofických pojmů je myslím důležité pro komunikaci konzistentního učení nebo filozofie. Je také samozřejmě úkolem vyžadující meditativní promyšlení, je doslova zcela samostatnou jógou. Pochopení toho, co je vědomí, bytí, já a jejich vzájemný vztah, je součástí skutečného poznání sebe.
Vědomí a bytí jsou zcela různé základní ontologické kategorie skutečnosti. Jsou od sebe ale současně neoddělitelné, ale nikoliv identické, nebo shodné, nebo vyjadřující tytéž principy. Nekritické a nepřezkoumané směšování do „nerozlišené kaše“ principů bytí a vědomí s principem jáství přináší filozofické nesmysly v podobě konceptů typu „sebe si vědomé vědomí“, ve kterých se všechny tyto tři různé principy skutečnosti (vědomí, bytí, jáství) směšují do jediného „mentálního konceptu“. To dále přináší mnohé neřešitelné otázky.
Současně princip jáství, tedy „já“ je opět něco zcela jiného, než „vědomí“ samo a „bytí“ samo. Myslím si, že právě zkušenostní odstranění přetrvávající „filozofické“ nevědomost v nerozlišování mezi těmito kategoriemi zkušenosti: vědomí, bytí a jáství je základní podmínkou pro přirozené přebývání v tzv. pravém Já, tom meditativním vědomí Já, které není žádným ze zakoušených já, ani nějakým „Bohem“ či „nejvyšším bytím“, ale módem udržování vědomí prožívání celého našeho bytí jako kontinuální zpřítomňování vědomí samého, jež je primárně prostorem cítícím vědomím, neoddělitelným, ale různým od jakéhokoliv zakoušeného či prožívaného já.
Vědomí:
Vědomí chápu jako prvotní princip všeho, prvotní podmínku – potenciální otevřené pole, bez kterého není nic, čeho je možné si být vědom – uvědomovat si – být vědomý. Vědomí je prvotní podmínka pro existenci jakéhokoliv bytí, ať už projeveného nebo neprojeveného, tedy i každého já, myšlenky, bytí, těla, světa. Současně vědomí jakéhokoliv já, těla, myšlenky, emoce, impulsu, aktivity, věci, světa, zcela přirozeně jak můžeme v naší zkušenosti prožívat NENÍ žádným já, tělem, myšlenkou, emocí, impulsem, aktivitou, věcí, světem, ale všeho prosté vědomí. Abychom si mohli být vůbec něčeho vědomi, musí, zde být prvně samo (ryzí) vědomí (toho). To je prvotní princip skutečnosti: vědomí samo. Vědomí je primárně otevřeným polem, kde se vše uvědomované objevuje, zpřítomňuje a je od všeho různé a současně neoddělitelné. Vědomí je prostorem – polem vědomí jak různé od všech dimenzích prožívání uvědomovaného v tomto prostoru, tak současně od nich neoddělitelné, neboť je současně tím, co se skrze ně vyjadřuje. Vědomí tak je prvotně vědomí potenciálního bytí ale není tím samým co jakékoliv bytí. Proto tantra hovoří o principu Šiva-Šakti. Šiva a Šakti nejsou nerozlišená jednota, ale dynamický vztah dvou od sebe nedělitelných ale různých principů jediného božství: vědomí (Šiva) – bytí (Šakti). Vědomí není oddělitelné od bytí.
Bytí:
Bytí chápu jako princip „existence“ – tedy něčeho, co JEST nebo NE-JEST – co si vědomí může uvědomovat – být vědomé, ať už jako aktuální bytí nebo potenciální bytí. Potenciální bytí existuje pouze v podobě určitých intenzit nebo kvalit vědomí v samotném vědomí. Povahou bytí je stávání se. Bytí není ukončené, ale živou stále se aktualizující aktivitou potenciální nebo aktuální (šakti) zpřítomňující určité vědomí v podobě bytí v prostoru neprojevené potenciality i projevené aktuality jediného pole vědomí (Šiva).
Jáství:
Jáství je již forma bytí, ve které se vědomí skrze Sebe – vyjadřuje a prožívá v uvědomovaném bytí. Měli bychom současně rozlišovat zakoušené – prožívané já (ego), a pak pravé (holotropní) ke stále nové celistvosti směřující prožívající já, které není žádným ze zakoušených – prožívaných já, ale JE vědomím samým, vědomím Já, které tvoří pole mnohodimenzionálního cítícího vědomí vybaveného aktuálními i potenciálním zkušenostními aspekty jáství.
Naše „pravé Já“ není žádné já „mající“ vědomí, nebo nějaké bytí ale samo vědomí, viz první Šivova sutra: (cajtanjatma) vědomí JE já.