“Pravím Vám: Bohové jste, a tato pravda nemůže být zrušena.”
JK
Slovo „Bůh“ si s sebou nese mnoho mentálních nánosů spojených s tradičními monoteistickými náboženstvími, že jej, abych řekl pravdu, nerad používám, což neznamená, že existence toho, co se zve slovem „Bůh“, ve filozofii a józe vědomí nemá své místo.
Otázkou pro mě není, zda věřit či nevěřit (pouhá víra či uvěření) v „nějakého“ Boha, ani zda Bůh existuje (teismus) či neexistuje (ateismus), ale co Bůh jest, co slovem „Bůh“ skutečně míníme.
Co lze vůbec říci o Bohu?
Z běžného konvenčního pohledu jsem nepochyboval od „živé paměti“ 😊, že existuje něco, co nás přesahuje a vše svým způsobem organizuje v hlubším smyslu, byť jsem to nenazýval slovem Bůh, ale věděl, že něco takového nutně existuje, byť se nejedná o „Boha z kostelů“. O tomto svém tichém přesvědčení jsem nijak nepochyboval, přestože jsem se jinak vzdělával v přírodních vědách, což pro mě nepředstavovalo žádný rozpor, ale bylo vnitřním motorem ke studiu mnoha dalších oblastí jako byly východní i západní tradice spirituality, transpersonální psychologie, historie a další. Na dveřích svého bývalého dětského pokojíčku ještě dodnes mám plakát s A. Einsteinem s jeho citátem: „Kdybych věděl, jak Bůh myslí, vše ostatní by bylo jednoduché.“ Byť s jeho obecnými závěry o realitě nesouhlasím, tento citát souzněl s mým vnitřním zaujetím.
Dnes má pro mě obsah slova „Bůh“ konkrétnější vědomí a pochopení. Pro mě je Bůh samo VĚDOMÍ – neohraničené, neomezené, nekonečné vědomí jako takové, chceme-li absolutní vědomí všeho, co je a může být. Toto VĚDOMÍ není vlastnictvím našeho mozku, či nějakého já, nebo Boha, ale je tím skrze CO, je každý Bůh, já i náš mozek a všechna těla věcí a bytostí zpřítomňována ve svém bytí.
V tomto smyslu je Bůh současně ZDROJEM všech nekonečně se stále množících možností a potencialit vzorů, struktur, tonalit a kvalit vědomí, které se manifestují či emanují jako samotný PROCES TVOŘENÍ a tak i všemi stvořenými bytostmi a jejich světy, které se tak stále aktualizují ve svém individuálním tepu zpřítomňujícího se by-tí.
Stejným způsobem je chápán Bůh jako samo “nejvyšší” či absolutní vědomí všeho (ANUTTARA/ŠIVA) v učení tantry, dnes obecně známé jako tzv. „kašmírský šivaismus“, s jehož učením vnitřně souzním.
Bůh, a tedy vědomí samé, je v tomto smyslu primární INTELIGENCE nekonečného rozsahu a hloubky, která stojí za tímto lidskou představivostí nepředstavitelném AKTEM stále se aktualizujícího inteligentního PROCESU TVOŘENÍ všeho, co je a může být, stále nově a nově.
Hovořit o konkrétní vůli či záměru Boha je ne-li obtížné, tak vždy více než zodpovědné. Můžeme si oprávněně klást otázku, proč „to“ Bůh (absolutní vědomí) vlastně tak chce, proč se chce manifestovat. Touto otázkou jsem se mnoho let zkušenostně, nevyřčeně i vyřčeně zabýval a dospěl jsem k jistému již mě neopouštějícímu podtónu mého bytí – metafyzickému pocitu nesmírné HRAVOSTI s jediným zcela ryzím SMYSLEM a DYCHTĚNÍM po neustále větší a větší vědomé identitě – širším vědomím toho, kým vědomí je a může být.
Tato metafyzická TĚHOTNOST plynoucí z TVŮRČÍHO NAPĚTÍ mezi dvěma základními dimenzemi či sférami vědomí: vědomím aktuálního bytí a vědomím možného či zpřítomňujícího se bytí, je impulsem k PROCESU TVOŘENÍ a KREATIVNÍMU hledání rozmanitých způsobů vyjádření stále se množících možností a potencialit, které má esenciálně, můžeme říci esteticko-umělecký charakter.
Jedinou věc, kterou vlastně vědomí či Bůh opravdu „chce“, dáli-li se to takto říci, je to, že hledá skrze své stvořené světy a bytosti způsoby, jak naplňovat svůj stále se rozšiřující zmnožující nevyčerpatelný tvůrčí potenciál, a tak si být stále více vědomé toho, čeho je možné být si vědomo.
Můžeme říci, trochu meta-poetickým jazykem, že Bůh v tomto smyslu je současně i určité metafyzické duševní TVŮRČÍ ROZPOLOŽENÍ jako celková stále se aktualizující POCITOVÁ NÁLADA (rasa) vědomí. Můžeme hovořit o tvůrčí oscilaci mezi ontologickým ÚDIVEM z možností a možného bytí se současnou TERORIZUJÍCÍ HRŮZOU ze současné možnosti ne-bytí ve věčném procesu aktualizující změny všeho, co je a může být, všech forem bytí a bytostí ve svém individuálním unikátním by-tí v jediném KONTINUU CHVĚNÍ tvůrčího GÉNIA (či tvůrčího CHVĚNÍ GÉNIA).
Je tedy Bůh jenom jeden (monoteismus) nebo je více Bohů (polyteismus), jak řeší tzv. „teologové“?
Z pohledu vědomí, které je Bohem, je Bůh jednak JEDNÍM, protože samo vědomí je prvotním mateřským POLEM a základním principem všeho, ale SOUČASNĚ je Bůh i MNOHÝM, protože se samo vědomí individualizuje ve svých nesčetných podobách a formách bytí a bytostí v TVOŘIVÉM AKTUALIZAČNÍM PROCESU.
Z pohledu metafyziky či filosofie vědomí je Bůh jako vědomí samotné JEDNÍM a současně MNOHÝM. Vše projevené, všechny formy bytí od atomů vědomí, po jakkoliv komplexní struktury, je podstatně vždy „Bohem v malém“, tedy „bohem“. Co dělá Bůh? Bůh stále „bohuje“ všechny formy bytí a ty nemohou být principiálně ničím jiným než „bohem v malém“ – unikátní individualizací Boha jako takového v podobě konkrétního unikátního „boha“. “Teologii” z pohledu vědomí můžeme nazvat monoteistickým polyteismem, a pro samo vědomí platí trojjediný zkušenostní FAKT:
- Vědomí je prvotní princip a mateřské POLE.
- Vědomí je vše – vědomí samé vědomí = zpřítomňuje v bytí všechny formy vědomí.
- Vše je určité specifické bytí (či stav) “vědomí”.
Poznat Boha či vidět Boha znamená primárně opravdu POZNÁVAT a VIDĚT jedno jediné vědomí, manifestující se skrze své nesčetné trans-subjektivní duševní kvality-nálady, skrze všechny viditelné i neviditelné formy bytí věcí a bytostí a jejich světů. To je opravdu ZKUŠENOSTNÍ teologie a „zření Boha“ všude a ve všem. Můžeme hovořit o ryze zkušenostním „monoteistickém polyteismu“ či „polyteistickém monoteismu“😊. Tím máme vyřešen základní zcela uměle vytvořený „teologický spor“.
Z ryze praktického pohledu je vhodné se zaměřit na to, jak se samo vědomí projevuje v naší každodenní zkušenosti jako my sami, naše vztahy a svět, který žijeme a jak jej žijeme – tam se potkává Bůh ve svém lidství.
Je zřejmé, že Bůh není a z principu nemůže být žádnou „bytostí“ či „osobou“, ať už jakkoliv „božskou“, či dokonce nějakým papežem vydávajícím se za zástupce Boha na zemi, a vůbec jakoukoliv podobou pouhého bytí či ohraničeného vědomí, a to dodejme že z principu. Bůh není žádnou osobou, ale zosobňuje se skrze všechny věci a bytosti, tedy těla věcí a bytostí. Z tohoto FAKTU ukotveného ve skutečnosti plynou zásadní otázky. Jak mohou lidé vůbec připustit existenci korporací typů organizovaných církví monoteistických náboženství, které hlásají z principu bludy o svém monoteistickém konkrétním „Bohu“? Všechna taková náboženství hlásají primárně nevědomost, a tedy svým stoupencům nijak duchovně neprospívají, ale současně jsou z principu egoistická a agresivní, a to přes všechny své jinak zevně vzato ušlechtilé proklamace o nutnosti lásky, odpouštění apod.
Jelikož existuje pouze jeden Bůh, který se současně manifestuje ve všem, pak z principu není věc, či bytost, nebo fenomén, který by nebyl určitým svým unikátním specifickým způsobem Bohem, tedy součástí jediného vědomí. Prostě odmítat vidět živého ztělesňujícího se Boha ve stromech, zvířatech, druhých bytostech, ale i ve všem vytvořeném, je nevědomostí o Bohu.
Nicméně je třeba říci, že věci a skutečnosti, byť jsou všechny vždy určitým vědomím, si nejsou rovny, nejsou rovnocenné, či jinými slovy mezi tím, s jakými “bohy” se ztotožňujeme a které uctíváme, jsou kvalitativní rozdíly.
Je naše společnost opravdu „sekulární“? I když dnes většinově nevěříme katolickým indoktrinacím středověku o křesťanském Bohu, přesto v naší době máme nová „náboženství“, byť se tak současně na první pohled netváří. Nelze si nevšimnout, že mnoho lidí uctívá Bohy peněz, trhů, kapitálu, konzumu, médií, či nejrůznějších mediálních, sportovních či jiných tzv. “celebrit”, módy, technologií, digitalizace apod. Ty netřeba chápat jako zlo, ale jejich uctívání jako projev nevědomosti přinášející v konečném důsledku utrpení jednotlivcům i celému lidstvu a jeho kolektivům.
Nicméně z toho plynou další závažné ryze praktické otázky pro dnešní dobu. Například:
- Proč by měl občan, z pohledu víry ateista, v sekulárním státě platit ze svých daní různé náboženské organizace?
- Proč by měl stát vůbec jednat s těmito organizacemi jako takřka rovnoprávnými subjekty či předměty mezinárodního práva, viz Vatikán, restituce apod.?
K čemu jsou opravdu dobré ty všemožné teologické fakulty a teologové a teoretici všech možných náboženství, včetně jejich „mezináboženských“ ekumenických snah, když se vzdálili prvotnímu smyslu slova „náboženství“ = religion, tedy znovuspojení s naší božskou podstatou, a místo toho se zabývají čistě spekulacemi o svých představách o „Bohu“? Vždyť to, co hlásají a učí, neobstojí v žádném meditativním filozofickém dialogu tváří v tvář.
Proč se neučiní to, co hlásají tyto organizované náboženské skupiny o „svém“ Bohu, předmětem veřejného dialogu?
Co náboženství peněz, finančních trhů a jejich všemocné ruky trhu? Co náboženství vědy a nových technologií, které má také mnoho stoupenců, které se doplňuje s prvním? Co různá náboženství tzv. „celebrit“ v nejrůznějších oblastech?
Skutečnou otázkou není, zda věříme či nevěříme v nějakého Boha, ale to, jaké Bohy skutečně vzýváme a uctíváme, se kterými ladíme, souzníme a vytváříme vztahy. Ačkoliv z pohledu vědomí existuje jeden Bůh ve všem, a tedy z principu nekonečně mnoho Bohů, není Bůh jako Bůh. Je v našem zájmu si být vědom, s jakými Bohy opravdu svými hodnotami, přesvědčeními a smýšlením rezonujeme či souzníme. Proč? Neboť se tak vzájemně Bohové a jejich uctívatelé posilují ve svém dalším bytí.