Základním vstupem a filozoficko-meditativním kořenem jógy vědomí, je samotné „vědomí“ jako prvotní princip a skutečnost, která není oddělena ani od svého slova – pojmu: „vědomí“, jež s ní rezonuje – je přímým vyjádřením – svým slovem přesně v souladu s gnostickým „…slovo bylo u Boha a jest Bohem“. Rozlišenost Slova od Boha není různost ani oddělenost, ale neoddělitelná rozlišenost.
Co jest „vědomí“?
Jak vím, že vůbec něco je a třeba že není nic? Jedině skrze vědomí onoho a jakéhokoliv jest. Proto je vědomí mimo další své kvality také Světlem každé zkušenosti.
Vědomí není něco, co pouze je, podobně jako vše, co si vědomí uvědomuje, poznává, a tak prožívá jako samo vědomí poznávaného, přesto ale také svým způsobem je. Vědomí je tím, co zpřítomňuje skrze sebe, či umožňuje existenci skrze sebe všemu co je, či může být.
Podobně jako máme v češtině slova „konání“ a „projevování“ pro vyjádření aktivit – probíhajících dějů, tak také samo „vědom-í“ je prvotně a zásadně aktivitou vztahově relační, a nikoliv určitým pouhým statickým bytím, existencí či jástvím.
Vědomí samo tedy současně vědomí (sloveso). To je základní charakteristika a aktivitou samotného principu vědomí a jeho zásadního rozlišení od veškerého bytí i bytí všeho jako celku.
Vědomí tak nemůže být z principu pouhou schopností nějakého já nebo subjektu, protože pouze vědomí samo zpřítomňuje jakékoliv já, bytost či bytí. Proto lze vědomí zvát ryzí trans-subjektivitou neboli subjektivitou bez subjektu, jejíž základní charakteristikou je otevřený neohraničený prostor – pole.
Současně vědomí nelze ani omezeně chápat jako pouhé bytí, byť prvotní, neboť ono nejen je ale – vědomí – nikoliv pouze jest, ono také vědomí (sloveso). Vědomí je proto zásadně činění či zkráceně činí. Ještě lépe nám to vyjadřuje starobylé, dnes převážně už zapomenuté staročeské a staroslovanské slovo čití, které má stejný základ se všemi indoíránskými jazyky včetně sanskrtu, kde existuje slovo vyjadřující základní povahu vědomí, a to čitti. Vědomí se tak zpřítomňuje ve svém vlastním prožívání a ve všech formách bytí.
Vědomí je nepřerušované věčně expandující pole – prostor, který zpřítomňuje vše, co vědomí: pole vědomí všech neoddělitelně rozlišených ryze trans-subjektivních (konkrétní subjekt či konkrétního Boha chápaného jako subjekt přesahující) zkušeností veškerého bytí aktuálně projeveného i potenciálně neprojeveného, které existuje pouze v samotném vědomí v podobě individuálních vědomí.
Vědomí je svou inherentní skutečností vědomá aktivita, dění, čití neboli vědomá intenzita chápaná jako sloveso (aktivita), a nikoliv jenom jako podstatné jméno (jsoucí věc či bytí).
Vědomí vědomí (sloveso) vzájemným působením vztahu (relace / religion / spojení s Božstvím) neoddělitelných rozlišeností: ryzí vědomí prožívání ↔ prožívání samotného vědomí. Proto je v tantrách božství, kterým je samo vědomí, nazýváno Šiva-Šakti, kde oba aspekty k sobě patří jako „dvě strany jedné mince“ či „dva póly jednoho magnetu“. Šiva je ryzí vědomí prožívání a Šakti je samo prožívání vědomí v podobě prožívaného. Šiva je ryzí vědomí, Šakti je ryzí moc, oboje tvoří vzájemně protkaný vztahový princip Šiva-Šakti.
Svým dlouhodobě opakovaným hypnotickým myšlením (lépe spíše nemyšlením) jsme vytvořili doslova hypnotický návyk, trvalý drogový omámený stav a přesvědčení, že aktivity či akce nebo události a jakékoliv aktivity jsou vždy projevem nebo vlastností určitých věcí nebo bytí. Viz „člověk jde“, „auto jede“ apod. Takto nevědomě a doslova hypnoticky udržujeme nevědomost v samotné struktuře jazyka, a tím i v samotném myšlení, které omezuje a váže naše vědomí a jeho rozsah.
Vědomí vědomí veškeré bytí, aktuální i potenciální, neboť neexistuje žádná podoba jakéhokoliv bytí, tedy jakéhokoliv já či Boha a jakéhokoliv jsoucna vůbec, bez jejich prvotního vědomí. Nikoliv pouze bez jejich uvědomování, ale vědomí, které je vědomí.
To je další zcela zásadní rozdíl od pochopení vědomí v józe vědomí, a například v naukách meditačních kultů, kde se vědomí chápe omezeně pouze jako schopnost – princip uvědomovací patřící určitému subjektu či já se svou tézí, že vše existující závisí na vědomí, které si to uvědomuje. Nikoliv. Vše existující závisí na svém vědomí a vědomí, v kterém se dané vědomí odhaluje – tedy vědomí (sloveso).
Můžeme říci, že správný pojem pro samotný prvotní princip vědomí je slovesné podstatné jméno „vědomí“. Vědomí, jako slovo rezonující se skutečností vědomí, je podstatně slovesné jméno.
Vědomí, tedy vědomí všeho, co je a může být, je věčně expandující pole vědomí, které je zdrojem veškerého bytí, bytostí a světů v podobě kvalitativně neoddělitelně rozlišených polí vědomí.
Neoddělitelně rozlišené od vědomí je jeho vnitřní slovo (Logos / Paravák) – tichá řeč vědomí (matrika / matrix) či řečení vědomí, jež je samotným vědomím v podobě slova, které je řečí prožívání vědomí. Vědomí tedy stále svým zpřítomňování komunikuje a vyjadřuje se, je Řečí.
Jazykem tantry:
Šiva (šakti) je Šakti (šivy) ve věčném tepu – pulsaci Srdce přetékající stále nově novou amritou blaženosti věčně expandujícího vědomí (Šiva-Šakti), jež je univerzálním vědomím, Božstvím všech a všeho ve svých nesčetných aktuálních i možných individuálních vyjádření.
Ono – VĚDOMÍ – je tím, co zveme Bůh. Nikoliv „Bůh“ jako monoteistické nejvyšší Bytí, či dokonce určitá osoba stvořitele, ale jako věčně expandující pole vědomí všeho – zdroj všech vědomí zpřítomňujících se v tomto oceánu božského vědomí.