Jóga vědomí je současně jógou z nitra cítěného těla-vědomí. Je uměním vědomé transformace našeho vědomí, identity a modulace celkového prožívání skrze celo-tělesné vědomí ve bdělé hranicemi organismu neomezené tělo vědomí-duše.
Jóga vědomí je dynamickou jógou, ve které neprotahujeme naše fyzické tělo, jak se obvyklé v komercionalizované podobě klasické indické hatha jógy, ale „roztahujeme“ naše vědomí, „prohlubujeme“ jeho bytí a tak rozšiřujeme svou vědomou identitu v tomto vědomí, a to ať už jsme činní ve vztahování k okolí či druhým, nebo se výhradně věnujeme svému vědomí – meditaci jako takové.
Jinými slovy předmětem meditace jógy vědomí je také tělo – ale tělo, jak jej subjektivně cítíme a prožíváme jako nás samé z nitra, jde tedy o jógu vnitřního ryze subjektivního těla.
Současně ale jóga vědomí není jenom prostředkem k procitnutí základní schopnosti ztotožnit se a spojit se se svým širším vědomím Já v jeho nejrůznějších aspektech a kvalitách, což je cíl autentické “jógy” jako takové, ale umožňuje nám skrze kultivaci těla vědomí současně vstupovat do meditativní rezonance či souznění s druhými bytostmi v různých oblastech, kvalitách a aspektech vědomí. Tělo vědomí či vědomé tělo duše je současně aktivní volní prostředek vědomého vztahování se duše jako takové, je naším celkovým smyslovým orgánem duše.
Tělo je prostředek poznávání, komunikace, spojování a množení vědomí-duše, kterou jsme. Nikoliv ale tělo, jak jej vidíme z vnějšku a současná materialistická medicína, ale tělo jako vnitřní subjektivní povrch našeho vědomí.
K vnímání tělesného bytí ve světle pravdy jako vědomého bytí v podobě pole cítícího vědomí, je nutné si uvědomit, že to, co nazýváme “tělem” a “duší” a chápeme v našem západním klimatu myšlení jako různé skutečnosti, jsou vpravdě skutečnosti neoddělitelné a neexistující nezávisle na sobě a současně obě jsou ryze subjektivně prožívané. Duši vždy cítíme v určitém těle – ať to tělo je současně fyzické či ne-fyzické třeba v podobě pole světla vědomí, tak každé tělo, je už určitou podobou – živou formou duše – vědomí a jeho kvalit, které ztělesňuje.
Každé tělo, a obecně každá forma bytí, má svou duchovní niternost – duši – tedy je určitým ohraničeným vědomím-duší, která se zpřítomňuje jako dané bytí.
Současně samo vědomí jako takové v sobě obsahuje sobě vlastní a vrozené tělesné kvality-vzory-podoby, které nacházejí své vyjádření a manifestaci ve smyslovém vědomí prožívaných věcí a skutečností.
Individualizovaná duše jako součást univerzálního božského vědomí-duše je vždy určitým konkrétním tělem-oblastí – vědomou tělesností tohoto cítícího vědomí, a to nikoliv fixní, ale vědomě vnímající a proměňující svou celkovou náladu – tón i tvar.
Bytí těla jako takového není žádným tělem. Skutečná tělesnost těla není nic tělesného, ale nehmotným ztělesňujícím se POLEM vědomí a jeho – v něm spočívajících – možnostech a potencialitách nejrůznějších kvalit a vzorů prožívání, způsobů prožívání a tělesných forem bytí.