Smyslem následujících otázek je přímá zkušenostní meditativní introspekce zaměřená na vědomí našeho bytí jako celku, tedy vědomí já jako celku v kterém právě spočíváme.

Smyslem otázky není odpovědět “správně” či přesně určit “jak to je”, ale rozpoznat samotnou otázku jako živý impuls k procitnutí prožívání vědomí v daném aspektu, jako živou otázku dotýkající se přímo našeho aktuálního stavu bytí.

Každý ať se sám ohodnotí například v rozsahu 0 – 10 (0-nejsi vůbec vědomí, 10-jsi plně vědomí).

To podstatné je pochopit, že položení otázky je ve skutečnosti nasměrováním celého našeho vědomí jako celku určitým směrem či v určitém aspektu a umožňuje nám tak kultivovat naše vědomí v dané oblasti.

Tato meditativní introspekce, či diagnostika nám současně odhalí oblasti vědomí, na které se máme zaměřit k obnovení naší původní celistvosti vědomí sebe a těla.

V širším smyslu nám tato “meditativní diagnostika” zprostředkovává pochopení, že stav našeho vědomí a prožívání i život jako takový, tedy stav našeho subjektivního živého těla-duše, kterým žijeme, je projevem otázek, které si pokládáme a jak si je pokládáme.

Na každou otázku si dej potřebný čas k jejímu procítění a vyvstání jejího vědomí.

Základní vědomí tělesné podoby-formy

1. Nakolik jsi si vědomý svého těla jako celku, horní části i dolní části, od vrcholu hlavy po chodidla?
2. Nakolik vědomě cítíš všechny svaly svého těla (oční, mimické, krční, hrudní, dýchací, bránici, břicho, podbřišek a nohy) jako uvolněné – nebo naopak napnuté a ztuhlé?
3. V jakém rozsahu jsi si vědom celé subjektivní tělesné pozice a jakéhokoliv napětí v ní, tak, že by mohlo být uvolněno malou změnou tvé tělesné pozice?

První tři otázky se zaměřují na základní vědomí “tělesné pozice”, vědomí bytí těla, jako příprava pro základní praktiky vědomí jako jsou jóga prostoru (čitakáša jóga), jóga dechu (pránájám) a jóga ztělesňování vědomí (mudra  a murti jóga).

4.  V jakém rozsahu jsi si vědom procítěného povrchu svého těla jako celku “z nitra”, zahrnující subjektivně procítěný povrch obličeje, očí, zadní i postranní části hlavy, ramen, rukou, horní části trupu – hrudi, zad, po stranách trupu, dolní části trupu – břicha, podbřišku, spodní části trupu a nohou?

Otázka je přípravou pro základní meditační cvičení na celkové procítění tělesného bytí, tedy zvýšení-zintenzivnění cítícího vědomí pociťovaného povrchu tělesného bytí jako samotného pole cítícího vědomí.

5. Nakolik vnímáš tímto procítěním povrchem těla celý prostor kolem vně tebe?
6. Nakolik jasné či bdělé je tvé vědomí aktuálně probíhajícího smyslového vnímání věcí a lidí kolem tebe v tomto prostoru?
7. Kolik prostoru vně svého procítěného povrchu těla, který vnímáš, současně zahrnuješ ve svém vědomí?
8. V jaké intenzitě cítíš prostor kolem tebe jako prázdný prostor – prostor samotného vědomí, které obklopuje, naplňuje i zahrnuje věci a těla druhých lidí kolem tebe?

Otázky jsou přípravou pro meditativní cvičení jógy prostoru směřující ke ztotožnění s prostorem kolem nás jako prostorem samotného vědomí.

1. Udržuj určitou věc, či tělo osoby ve svém vědomí, buď si vědom že daná věc, či tělo prostě jest přítomno, zaměř se na vědomí bytí dané věci či těla;
2. Současně si buď vědom prostoru kolem dané věci či těla osoby (rozšiř své vědomi „i to – i to“);
3. Nyní si současně buď plně vědomí svého tělesného sebe-prožívání jako celku a současně i prostoru kolem tebe;
4. Ztotožni se s prostorem vědomí zahrnující tvé vlastní tělesné sebe-prožívání i danou věci či tělo druhého v jediném otevřeném prostoru vědomí.
5. Prožij tak neohraničený “prázdný” prostor obklopující a současně spojující tebe a nejen dané tělo, ale všechny těla a věci v tomto prostoru jako pole vědomí, které je jak rozlišené, tak současně neoddělitelné od svého obsahu.

9. V jakém stupni  a rozsahu prožíváš procítěný vnitřní subjektivní povrch těla jako otevřený  a prostupný či naopak jako uzavřený a nepropustný? Je podoben volně prodyšné membráně, nebo naopak uzavřenému krunýři?

Otázka je úvodní přípravou k procitnutí dechu vědomí a vědomému dýchání celým povrchem těla (pránájám) a schopnosti otevřít i uzavřít vnitřní prostor těla. To jsou důležité schopnosti vědomí zejména v jeho vztahové úrovni.

10. Nakolik cítíš vnitřní prostor těla jako čirý – jasný a prázdný  prostor vědomí v hranicích tvořených procítěným povrchem těla (ve vnitřním prostoru hlavy, hrudi, břicha), či naopak tyto vnitřní prostory těla (hlava, hrud a břicho) cítíš jako neprostupné, či plné určitým obsahem a duševní kvalitou?
11. Jak a do jaké hloubky pociťuješ tyto vnitřní prostory hlavy, hrudi a břicha jako jeden vnitřní spojitý prázdný prostor vědomí,

Otázky jsou přípravou na praktiky vědomí probouzející a obnovující celistvost a vzájemnou harmonii hlavních center našeho vědomí – duše (TRIGLAVA, jak toto vnitřní božství nazývali Arijsko-Slovanské védy) zahrnující vnitřní prostory-pole: hlava – hruď – břicho se svými mnohými kolovraty – čakrami.

13. Kde na pomyslné-cítěné vertikále směřující z nekonečna nad hlavou a procházející vrcholem-korunou hlavy do nekonečné intenzivního bodu hluboko v nitru spodní části těla pociťuješ:
14. A) centrum – střed a zdroj impulsů k dýchání;
15. B) centrum střed tvého sebe-prožívání, tvého vědomí Já?

Otázky 13, 14, 15 nás připravuje k meditativnímu cvičení směřující k usazení v těžišti našeho bytí jako celku, neboli celkovém vědomí sebe a těla jako celku pomocí „centrování“ vědomí dechu a jáství. Toto integrální centrum celistvého vědomí člověka je nazýváno v existujících tradicích HARA, KHANDA, nebo KUNDA.  

Cílem výše uvedeného příkladu meditativního dotazování je zesílení naší zkušenosti vědomí těla jako celku – tedy svého vědomí bytí jako celku a tedy svého vědomí Já jako těla vědomí, jako duše – pole cítícího vědomí (živátman), které je naší pravou širší a vědomou identitou vyvěrajícího z neomezeného božského univerzálního vědomí.

Míním, že problémem kterým obecně jako dnešní lidé trpíme, je skutečnost, že si často vlastně vůbec, nebo jenom slabě nebo jenom někdy jsme vůbec plně a intenzivně vědomi svého těla – své celkové tělesnosti jako vědomí svého bytí jako celku.

Proto jsme buď ztotožněni s “myšlenkami v hlavě”, nebo “emocemi v hrudi” a jsme doslova trhání v dualitách mezi nimi a nebo podléháme depresím jako následku neztráveného tělesného prožívání našeho života v hlavě a hrudi, neusazení ve svém pravém bytí.

Právě obnovení celistvosti vědomí našeho těla jako celku, včetně všech jeho oblasti vnitřních, tedy hlavních center vědomí v hlavě, hrudi a břiše udržováním vědomí celo-tělesného prožívání nás chrání od ztotožnění s myšlenkami, emocemi a jednotlivými zkušenostmi a současně přirozeně rekreativně regeneruje naše Zdraví v tom nejhlubším slovy smyslu.