Martin Buber, chasidský mystik
„Každý člověk narozený v tomto světe reprezentuje něco nového, něco, co neexistovalo nikdy předtím, něco původního a unikátního… Pokud by ve světe byl někdo jako on, pak by nebyla potřeba se zde narodit.“
„Člověk si přeje utvrdit ve svém bytí člověkem a přeje si být přítomný v bytí druhých… Potají a nesměle hledá ano, které mu umožní být a které může přijít pouze od jednoho člověka k druhému.“
Bůh nepraví: „Toto je cesta ke mně a toto není”, ale říká: „Vše co činíš, může být cestou ke mně, pokud to děláš tak, že tě to ke mně vede.“ Avšak povahu toho, co má a smí dělat právě tento člověk a nikdo jiný, může poznat jen on sám za sebe. Když někdo pohlíží pouze tam, kam až to dotáhl ten druhý a snaží se jej napodobit, může jen zbloudit, neboť mu uniká to, k čemu je povolán právě on.“
„A pokud by zde byl skutečně ďábel, tak nebude někým, kdo je proti Bohu, ale ten, kdo věčně není schopen žádných rozhodnutí.”
„Prostřednictvím Ty se stáváme Já.“
„Veškerý aktuální život je výhradně setkání.“
„Ty sám jsi Adam a k Tobě praví Bůh: Kde jsi?“
„Existuje otázka démonická, lichá napodobující otázku Boží, otázku Pravdy. Pozná se podle toho, že říká: „Odtud, kam jsi se dostal, již nevede žádná cesta.“ Jest zvrácené sebeuvědomění, které člověka žene tam, kde se změna již stává zdánlivě úplně nemožnou a člověk může dále žít jen z moci démonské pýchy, pýchy zvrácenosti.“
„Máme se učit, nesmíme ale napodobovat. Vše velké a svaté, jež je činěno, je pro nás příkladem, protože nám jasně ukazuje, co je velikost a svatost, ale není to vzor, který bychom měli obkreslovat.“
„Všichni lidé mají k Bohu přístup, avšak každý jiný. Právě v odlišnosti lidí, v rozdílnosti jejich vlastností tkví velká příležitost pro lidské pokolení.“
„Jaký by to byl jen Bůh, kdyby měl jenom jediný způsob, jak by mu bylo možno sloužit?“
„Nikdy nemůže být našim pravým úkolem ve světě, do kterého jsme postaveni, odvrátit se od věcí a bytostí, které nás potkávají a strhují na sebe naše srdce, nýbrž právě skrze posvěcení našeho vzájemného spojení máme se dotknout toho, co se v nich projevuje jako krása, jako blaho, jako rozkoš. Radost ze světa, jejž jsme posvětili celou svou bytostí, vede k radosti v Bohu.“