V každém okamžiku života sním všechny své osobnosti a jejich já, minulá, aktuální, potenciální i alternativní, současně cítím sebe, své já, svůj pocit sebe i svou subjektivní tělesnost-těla aktuální inkarnace, z které vyvstává, jako celek. V každém okamžiku skrze sebe a tělo jako jedno pole cítím druhé, všechny věci kolem i v nitru. Cítím vše co vidím, slyším, chutnám, čichám, dotýkám se svýma rukama a tělem, včetně celého prostoru světa kolem svého těla, cítím i celé světy jednotlivých věcí, i druhých těl a bytostí kolem sebe, cítím současně všechny své tělesné pocity, emoce, radosti, smutky, bolesti, myšlenky, zvuky své řeči a slov i řeči a slov druhých, cítím nálady v kterých spočívám, cítím vše, co zakouším a prožívám, ať už jako sebe (já) či jako jiné (ne-já), cítím vše, co pociťuji, či se mě dotýká vně i v mém nejhlubším nitru, vše, čeho jsem si vědom naslouchám v němém úžasu jako somatickou citovou melodii věčné individualizace mé duše vyvěrající z černých hlubin tichého otevřeného oceánu cítícího vědomí jež je mou věčnou proměnlivou ALE od věčnosti stále plně bdělou IDENTITOU, nad níž „vyšší“ a „širší“ není.
Jsem vědomím stávání se tím, kým stále nově jsem – vědomím re-inkarnačního tvořivého pnutí mezi vědomím toho, jak aktuálně jsem a vědomím jak potenciálně mohu být ve věčném bezčasém “ME-ZI” tohoto věčného procesu BY-TÍ. A to právě teď i v každém jiném okamžiku.