Abhinavagupta: Anubháva nivedánam
3. sútra
Samo cítící vědomí a jeho nekonečné kvality a tichá pochopení odívající se do myšlenek a slov vyvstávající z hlubin mého bytí formující se jako slyšené zvuky plynoucí z úst, se přirozeně stávají vědomou mantrou transcendentní povahy přesahující vše vyřčené a chránící od pohlcení v řeči myšlenek.
Jakékoliv držení a pohyb těla se stává vědomým ztělesňováním tónů radosti a bolesti mé duše, mudrou.
Jakýkoliv spontánní pohyb prāny se stává unikátní podobou nebývalé jógy.
Tak je charakterizováno prožívání nejvyšší zkušenosti, stavu Nejvyššího Bytí – stav prožívání jednoty se Šakti, tělem Šivy: Mocí-Sílou-Potenciálem k Akci vyjádření vědomí v prožívaném. Co ještě zůstává neodhaleno! (3)
Třetí sloka vyjadřuje neoddělitelnou zkušenost vědomí a to jeho ztělesňování a aktivního vyjadřování – vyslovování těla vědomí, při kterém se pole cítícího vědomí Já přímo ztělesňuje (vědomí) jako celkové tělesné vyjádření vědomí samotného. Šakti označuje neoddělitelný princip samotného vědomí (Śiva), kterým je jeho aktivní vyjádření – ztělesňování, proto můžeme hovořit, že Šakti představuje Tělo Šivy (Já), jeho moc – možnost akce a vyjádření.
Ne-dvojný vztah mezi oběma různými aspekty (Šiva-Šakti) jediného Vědomí má podobu dialektického vztahu – doslova vzájemného prostupování (jež je současně jejich vzájemnou láskou a trans-sexuálním spojením), jež aktualizuje vše co je – předivo skutečnosti, všeho co bylo, je, může být v procesu tvoření.
Vědomí je vnitřně neoddělitelně vzájemně protkaným vztahem dvou rozlišených aspektů: Šiva – Šakti jejichž vztah je procesem tvoření – aktualizace jako Sebe vyjádření ve všech formách bytí, těl a individuálních vědomí.
Základní kapacitou – schopností vědomí je cítění, proto vědomí je primárně cítícím vědomím, nikoliv jenom pozorujícím vědomím, neboť, vše pozorované vědomí současně i nějak prožívá a pociťuje. České slovo „cit“ a staročeské slovo pro přímé ničím nezprostředkované vnímání zní „čití“ jsou shodná slova pro vědomí v sanskrtu (cit, citi) vyjadřující tak i prvotní kapacitu – či způsob poznávání – cítění.
Vše, co vidíme, ať už věci, těla, druhé kolem nás, vše co slyšíme, čicháme, chutnáme, vždy současně zakoušíme – vnímáme tělesně, skrze aktuálně prožívané zkušenostní já. Naše vlastní tělo primárně nepozorujeme jako nějaký „neživý předmět“, ale ryze subjektivně jej pociťujeme a prožíváme- doslova skrze ně prožíváme své bytí jako takové – byť neomezené hranicemi těla. Proto primární kapacita vnímání je pociťování či cítění. Vědomí je tedy primárně prvotní ryzí CIT – pole cítícího vědomí. Současně všechny uvědomované věci, těla a myšlenky jsou primárně formy a vyjádření určitých unikátních citových kvalit samotného ryzího citu – cítícího vědomí samého.
Naše veškeré prožívání věcí, druhých, zkrátka všech zkušeností není – z principu nikdy čistě „objektivní“ nebo „nezaujaté“, ale vždy principiálně zabarvené či podbarvené naší celkové náladou vědomí sebe – konkrétní pocitem – tónem našeho celkového bytí – tedy tichým pocitem cítícího vědomí samotného. My sami nejsme fixní identitou, určitým fixním já, ale kontinuem – individuální symfonií tichých tónů bytí – mající charakter různých kvalit – nálad (rasa) cítícího vědomí Já. Jinými slovy vědomí prožívání není oddělitelné od prožívání samotného vědomí, jde o věčný dialektický vztah dvou nedělitelných principů vědomí Šiva-Šakti, samotného prožívajícího cítícího vědomí a ztělesnění tohoto vědomí v prožívaném.
Tyto tiché tóny (dhvani) našeho cítícího vědomí každý z nás komunikujeme v naší řeči, slovech i celkovém tělesném projevu – jazyku těla, tedy ztělesňujeme kvality našeho cítícího vědomí jako celku v naší řeči, jejím hlasu, obličeji a tělesné pozici. A to ve větší či menší míře souznění mezi cítícím vědomím jako takovým a jeho ztělesňujícím vyjádřením, jeho tělesnou formou.
Specifickým vyjádřením těchto tichých kvalit a tónů cítícího vědomí jsou pak různé formy umění, od zpěvu, hudby, malby, herectví. Proto pak tyto umělecké projevy současně poskytují médium – prostředníka pro vyvolání echa stejných kvalit a tónů významů cítícího vědomí u druhých. Současně stále svůj skutečný vnitřní stav duše – cítícího vědomí, kterým prožívám svět, i druhé komunikujeme tichými významovými tóny citového charakteru vyzařovaným světlem našich očí.
Podobně jako existuje slyšitelný zvuk, například našeho hlasu, jeho celkový tón, výška a citové zabarvení, existují tiché vnitřní zvuky (náda) – tóny nesoucí také citový tón (dhvani) a jeho intenzitu.
Podobně jako je určité písmeno – znak abecedy vnějším, chceme-li „zmrzlým“ vyjádřením – symbolem zvuku, tak také každé naše jednotlivé celkové tělesné vzezření, pohled obličeje, ale i sebemenší pohyb je vnějším vyjádřením a živým symbolem tichých tónů cítícího vědomí, které se takto stále živě ztělesňují.
Naše tělo jako celek je ve své podstatě ztělesňováním vnitřních zvuků jednotlivých oblastí vědomí tvořených individuálními vnitřními zvuky atomů a je doslova zvučeno-vyslovováno či řečeno stále se proměňujícím cítícím vědomím samým ve své bytí. Tělo je živým Slovem tvořeným tichými zvuky cítícího vědomí.
Mantrou se ve svém původním významu nemíní nějaké hlasité opakování či zpěv zvuků typu „OM“, apod., jak je známo z některých duchovních východních směrů.
Mantra je vědomá formulace našeho těla cítícího vědomí tichým zvukem, která nás současně chrání (tra) od ztotožňování s jakýmkoliv obsahem, neboť je samotným vědomím. Vědomé vyjádření těchto tichých zvuků cítícího vědomí či celkoví nálady v souladu s celkovým tělesným vyjádřením, a skrze ně, se nazývá v tantře mudra.
Mantra jóga kultivuje vědomou schopnost – kapacitu umožňující nám aktivně proměňovat, a dávat podobu-formu-tvar našemu cítícímu vědomí, aniž bychom ztratili zkušenost samotného vědomí. Proto nás současně i praxe „mantra jógy“ doslova chrání od pohlcení vědomí v prožívaném, citech a myšlenkách. Jinými slovy, jak slýcháme ve východních naukách, mantra utišuje mysl a dává do souladu „mysl“ – tedy naše cítící myšlení s tělesným prožíváním. Doslova harmonizuje „mysl“ a „tělo“, neboť je chápe jako jeden celek. Mantra jóga nám umožňuje aktivně skrze vnitřně slyšené tiché fonémy-zvuky samohlásek a souhlásek a jejich kombinace ve slabikách či celých slovech (představující jednotlivé mantry jako takové) měnit tvar – tělo samotného cítícího vědomí a tím i způsob svého prožívání jako samo vědomí.
Následující meditační cvičení umožní každému prožít výše uvedené zkušenosti vědomí. Nejvyšší mantrou, tichým fonémem vyjadřujícím samo vědomí (Anuttara/Šiva) jako takové je tichý foném „A“, první písmeno většiny jazykových abeced. Dlouhé „Á“ vyjadřuje ryzí blaženosti samotného vědomí (cit-ánanda), jeho nedělitelný aspekt Šakti – výron vědomí je vyjádřen tichým fonémem „HA“ jako vše obsahující éter vitality vědomí. Společně tvoří základní mantru „Áhh“, která ztělesňuje-formuje cítící vědomí do zkušenosti neomezeného stále rozšiřujícího pole ryzího vědomí – blaženosti, prvotního „božského“ ú-divu nad samotným principem existence v jejích nekonečných možností jejího zpřítomnění jako samo ryzí vědomí-blaženost.
Meditační cvičení 1. (praxe mantry „Áh“)
- Buď vědomí svého celo-tělesného prožívaného já jako celku zahrnující tělo, prostor vně i v nitru;
- Vyslov nahlas slabiku „Áh“ jako dlouze znějící foném „Á“, který je na konci ukončen přirozeně znějícím „h“ a udržuj vědomí vysloveného vnějšího zvuku „Áh“
- Nyní vyslov potichu slabiku „Áh“ jako dlouze znějící foném „Á“, který je na konci ukončen přirozeně znějícím „h“ a udržuj vědomí vysloveného vnějšího zvuku „Áh“.
- Obě zkušenosti se týkaly vědomí vnějšího zvuku, kdy současně se zvukem probíhá pohyb dechu vně – výdech.
- Nyní bez otevření úst a jakéhokoliv pohybu dechu vně ústy podrž záměr-pnutí tichého vyslovení „Áh“ a místo aktivního vyslovení potenciality „Áh“ vně naslouchej vyvstávajícímu tichému zvučení „Áh“ ve svém nitru.
- Prožij a kultivuj svou přirozenou schopnost – kapacitu vnitřního naslouchání vnitřním zvukům, což je prvotním předpokladem aktivního použití manter k tvarování a proměně samotného cítícího vědomí, kterým jsme bez ztráty jeho prvotního vědomí.
- Opět vyslov nahlas slabiku „Áh“ a současně doprovoď zvuk s emočním vyjádřením prožitku „božského ú-divu“ až extáze v podobě svobodné expanze lehkosti svého bytí jako celku a „blaženého uvolnění“ přinášející rozšiřující svobodu vědomí a to celým svým obličejem.
- Nyní bez jakéhokoliv slyšitelného projevu a pohybu dechu vně, jenom tiše vyjádři emoční doprovodný prožitek „Áh“ a současně naslouchej vnitřně znějícímu tichému fonému „Áh“.
- Rozpoznej vnitřní citovou kvalitu – vnitřní citový tón (ú-divu) zvuku „Áh“ reflektující vnější obličejové vyjádření se svými kvalitami lehkosti, extatičnosti, expanze a nech je volně proniknout celým svým vnitřním bytím – tělem a opět volně vyzařovat svým obličejem a tělem.
- Nech volně proměňovat své ztělesňování mantry „Áh“ rezonující a proměňující tvé obličejové a celkové tělesné vyjádření – vnější formu tělesnění.
- Ztělesni své vědomí sebe jako tichý tvé cítící vědomí formující zvuk „Áh“ – buď vědomím „Áh“ – neomezeným stále expandujícím polem vědomí – blaženosti prožívající nekonečně stále nový údiv nad svou vlastní existencí jako ryzí vědomí-blaženost všeho co jest a vyjádři svůj stav – ztělesnění vědomí svým obličejem v plném souznění s tímto vědomím (mudra).
Podobně lze vnitřně naslouchat a ztělesňovat citové formující kvality vědomí dalších tichých fonémů, slabik (OM, AUM, RA, atd.) i slov (ŠI-VA, KÁ-LÍ, BHAI-RA-VA, atd.), nebo celých vět (OM NA-MAH ŠI-VA-JAh, apod.), ale i vlastního jména a příjmení, či vytvářet zcela unikátní zvukové „harmonizující“ kombinace, které nám umožňují volně ztělesňovat různé kvality a zkušenosti (božstva – širší vědomé entity – identity, nálady, apod.) vědomí samého v jeho nejrůznějších aspektech, kvalitách a formách. Nakonec celé naše tělo je jedinou živou řečí vyslovujícího pole cítícího vědomí.
Mantra jóga nám umožňuje aktivně proměňovat své sebe-prožívání a osvobozovat jej od ztotožnění s egem nebo myšlenkami, emocemi a city a současně i nové ztělesnit cítící vědomí tělesným vyjádřením (mudrou).
České slovo „mudrc“ mající stejný základ jako sanskrtské slovo „mudra“ vyjadřující toho kdo zná, či ví, přesněji toho kdo „mudruje“. Zajímavou podobností a poukazem na další odvozené významy jsou slova „mudráš“ = „výklad či podání učení“ ve smyslu jako ztělesňující výklad. „Mudžahedín“ = boží bojovník za svatou víru. Jinými slovy „božím bojovníkem“ není zákonitě „náboženský fanatik“ za určitou podobu svého výkladu víry – ALE člověk, který svým životem, postojem autenticky ztělesňuje své živé tiché poznání (VÍ – RA), proto je zván bojovníkem.
Je pravdou, že sám Abhinavagupta píše, že touto stezkou mantry – aktivního vědomého ztělesňování se vydávají jenom ti, kteří k tomu mají zvláštní inklinaci – charakter „bojovníka“.
Všechny části: