Být-vědomím neznamená, že snad vstoupíme do nějakého „nevědomého transu“ nebo do nějakého „nad-smyslového“ stavu „nirvány“ či veškerý projev přesahující prázdnoty či samádhi, kdy si nejsme ničeho vědomi apod., ALE právě naopak, být-vědomím, ztotožnění se samotným vědomím jako takovým v naší zkušenosti nám obrovsky zintenzivňuje a obohacuje naše bezprostřední smyslové prožívání všeho, čeho si můžeme být vědomi, světa i druhých, zejména samotných ve vědomí spočívajících sensuálních kvalit, které se vyjadřují v našem smyslovém vnímání světa a druhých bytostí.
Prožívání našeho těla a já jako určité pole vědomí současně přináší zkušenost prožívání každého pohybu našeho těla a duševního rozpoložení jako určitého vyjádření pohybu, či nálady vědomí (mudra).
Naše prožívání těla se současně „doslova a do písmene”(což je důležité sdělení) proměňuje – transformuje v celistvý smyslový orgán naší duše, jehož prostřednictvím pociťujeme nejen sebe, ale i druhé a svět.
Nepřerušovaným věnováním našeho času tomu, abychom byli-vědomí, spočívali-ve-vědomí a byli-vědomím během našeho žití, se doslova a do písmene stáváme vědomím, jímž naše Já a Tělo ve své podstatě jsou. Tak jinými slovy přímo prožíváme své božské vědomí Já a jeho Tělo vědomí.
Meditací či vědomým způsobem bytí nezískáváme v pravdě nic navíc, nic nevytváříme, nic nebudujeme, ale vědomě se stáváme tím, kým skutečně v-pravdě jsme. Spirituální tradice západu a východu to zvou různými slovy jako „spirituální osvobození“, „osvícení“, „poznání“, apod. Nejde o záležitost intelektuálního poznání, ale přímého živého ztělesněného poznání, což je skutečný vnitřní význam sanskrtského slova “VÍRA”.
Být-vědomím ale není „konečným poznáním“, či fixním stavem ani „konečným stavem“ kultivace probuzeného vědomí.
Procitnutá schopnost naší duše být-vědomím ze své vůle nám umožňuje zpřítomňovat a ztělesňovat toto vědomí ve vztahu k druhým bytostem a přímo si uvědomovat=být vědomý, že všechny bytosti jsou také vědomím – jedinečným ztělesněním božského vědomí přebývající v témže božském poli vědomí. Opět nejde o „intelektuální“ poznání či pochopení, ale o přímé sensuálně smyslové vnímání či zření. Vědomí je společným zdrojem všeho, co je a může být – a všichni svým vlastním unikátním individuálním způsobem toto vědomí ztělesňujeme a zosobňujeme. Vědomí je tak zejména „mateřskou“ dělohou, v níž všechny věci i bytosti věčně přebývají, kterou neopouštíme ani v okamžiku narození, ale jsme v ní stále „znovu-zrozováni“, a to jak právě teď, tak i po smrti mezi životy.
Kultivace dalších tantrických praktik či umu jak-být-vědomím vede k vnitřnímu „zasvěcení“ do božských aspektů prostorovosti, substanciality, sensuality a sexuality vědomí v naší každodenní běžné životní zkušenosti.
Prohlubující spočívání ve vědomí, tedy vědomý život a kultivace umů či schopností (siddhi) tohoto vědomí, přináší mimo jiné, hluboké sensuální zkušenosti spirituální intimity a obcování s ostatními bytostmi, neboť skrze vrozenou – vědomí vlastní moc se můžeme naučit spojovat svá Těla vědomí s Těly vědomí druhých bytostí, a tak prožívat jedinečné kvality a struktury jejich vědomí či duše v našem těle a své vědomí v tělech druhých.
Základním způsobem života, který “spočívání ve vědomí”, tedy jóga vědomí přináší, je schopnost protahovat a rozšiřovat naše vědomí a udržovat otevřené pole vědomí, v němž si vytváříme doslova “životní prostor” pro všechno, co si uvědomujeme, myslíme, cítíme, tvoříme a v němž můžeme současně přijímat a být přijímáni druhými bytostmi jako jedinečné unikátní vyjádření vědomí, kterým jsme.
Ve svém životě, právě osvojení dovednosti „spočívání ve vědomí“, která vyvstává z praktického vnitřního zvládnutí umu být vědomý, považuji za největší dar. Jeho součástí bylo i mnoho učitelů, které jsem nakonec rozpoznal jako různé aspekty mého vlastního širšího Já, kterým je vědomí samo.