Z následujících principů vycházejí všechny umy či jógy životní praxe vědomí.
- Je to samo netělesné VĚDOMÍ jako takové, které ztělesňuje SAMO SEBE jako vše, co je a může být, včetně tvého každého já a těla;
- Neexistuje duše a tělo jako dvě různé skutečnosti. To co jest, je mnohodimenzionální duše-vědomí, která v sobě chová nesčetné tělesné podoby sebe-vyjádření a sebe-prožívání (já); Duše a tělo jsou dva od sebe neoddělitelné aspekty vědomí;
- Ne-existuje žádná zkušenostní dimenze či úroveň vědomí či duše, která není současně také určitým subjektivním tvarem či podobou tělesného sebe-prožívání vědomí samého;
- My sami jsme natolik celistvým (holotropním) vědomím sebe – naší duší, nakolik jsme vědomím svého těla jako celku včetně jeho prostorů kolem a v jeho nitru;
- Tělo je z “objektivní” strany, či směrem z vnějšku smyslový obraz duše a ze “subjektivní” strany, či směrem z nitra cítícím orgánem duše;
- Tělo jako takové je doslova a do písmene živou řečí-jazykem duše, jehož zkušenostní rozsah možností vyjádření je dalece přesahující běžné způsoby a možnosti projevení. Tato ŘEČ, která od věčnosti MLUVÍ či VY-SLOVUJE naše tělo a já ve svém bytí je citově-hudební povahy tvořené tónovanými intenzitami vědomí, které tvoří metafyzickou MATRICI-ABECEDU (MATRIX) všeho poznatelného;
7. Tělesný organismus je výzkumný prostředek i zdroj poznání duše, kterou jsme i všech mystérií vědomí – bytí.