Zkušenostní reinterpretace původního textu Abhinavagupty: Paramārthacarcā
IV.
Různé aspekty prožívaných objektů světa nejsou různé a oddělené od je vyzařující záře vědomí, jsou ryze trans-subjektivními foneticko-světelnými kvalitami samotného vědomí, které je vždy svobodné a současně zrcadlené v prožívaném světle vědomí. Všechny pociťované a vnímané rozdíly jsou podobny zrcadlení světla v drahokamu nebo zrcadle – různými záblesky jediného lomu světla a významu.(4)
Všechny formy bytí jsou nejen ohraničenými formami vědomí (těly/kula), ale současně také individuálními samostatnými jednotkami-kvanty vědomí, které ztělesňují a vyzařují. Jejich vnímání a prožívání je výsledkem inter-subjektivního světla prožívajícího vědomí a prožívané formy vědomí. Věci nejsou předem dané tak, jak je vnímáme, ale stále se aktualizující a strukturující v našem vědomí jako výsledek vzájemné interakce prožívajícího vědomí a prožívaného.
V.
Pokud akceptujeme jako zkušenostně sebe-potvrzující, že cokoliv samovolně vzniká v dutině dělohy matky, nezbytně nabývá podoby svého původního vzoru, pak stejně tak zrcadlo pociťujícího vědomí nepotřebuje a nevyžaduje žádnou jinou zevní příčinu mimo sebe k nabývání podob a tvarů všech existujících věcí ve světě, které jsou výsledkem výhradně jeho Sebe-prožívání. (5)
Na metaforickém vyjádření procesu vznikání plodu v děloze matky je komunikován způsob vznikání všech forem bytí ze svého vědomí. V otevřeném poli neohraničeného vědomí potenciálu (Děloha Velké Matky/MÁ KÁLÍ/KUNDA) se rodí všechny formy bytí, tedy všechny těla z intenzit svých potenciálů skrze živé pociťující „zrcadlo“ vědomí. Tato temná – černá sféra neprojevených možností o různých intenzitách a kvalitách tvoří nejprimárnější sféru samotného vědomí jako takového.
VI.
Pokud svou zkušeností akceptuješ esenciální neoddělitelnost prožívaného objektu a samotné jeho vědomí prožívání, pak ó vědomí Já, jsi to ty sám, a nikoliv žádné z prožívaných já, kdo je Nejvyšším Bytím a vše, co je přítomno, je bezprostředně prožíváno v tobě. Toto poznání vzkvétá skrze vrozenou milost v tobě samém, ó nejvyšší Bytí, jež jsi věčně aktualizovaným tvořením. (6)
Pro-cit-nutí do skutečnosti-světa vědomí, je jeho znovu – rozpoznáním (abhi-džňána). Nic nezískáváme, nic nelze k této skutečnosti přidat ani jakýmkoliv soustředěním pozornosti, či jejím ovládáním z jakéhokoliv zkušenostního já, které si přivlastní uvědomování či pozornost.
Co lze, je odstranit nesprávná přesvědčení o vědomí, zakalující nám vnímání a rozpoznat stále věčnou přítomnost vědomí v naší zkušenosti. Nejde o otázku mnoha let nějakého „duchovního úsilí“ či meditace v ústraní, jak to nesprávně tvrdí někteří duchovní učitelé, ale jde o otázku meditativního myšlení v souladu se skutečností odstraňující nesprávná přesvědčení a vnímání vědomí přímo tam, kde se ve svém životě nacházíme.
VII.
Toto věčně nové znovu-procitnutí Sebe, Já, je od samotného počátku vždy stále nově přítomné a sebe-potvrzující. Co zbývá zkušenostně rozpoznat je vždy přítomnou ochotu-připravenost a doslova dychtivost Pána, kterým je časem a prostorem neomezené, všeprostupující pole vědomí Já. Skláním se tomuto Pánu Bhairavovi. (7)
Bhairava označuje nejvyšší tantrické osobní božstvo jako plné ztělesnění zkušenosti vědomí samého (Šiva), je stále přítomen jako nejvnitřnější potenciál duše každého člověka. Právě k nejvnitřnějšímu potenciálu našeho bytí se máme k němu „sklánět“, nikoliv nějakému „bohu“.
VIII.
Těchto sedm veršů komunikuje jemné pochopení odstraňující veškerou úzkost a z ní plynoucí nesprávné úvahy a skutečnosti. Udržuj toto pochopení v srdci svého bytí, pokud toužíš po nejvyšším principu života. Díky tomu vstoupíš do nejvyššího stavu Bhairavi znovu a znovu a tak přímo zříš tajemství nejvyššího stavu bytí přesahující všechny zkušenostní světy třech sfér. (8)
Tři (trika) základní sféry vědomí odpovídají vědomí toho co je, vědomí potenciálního, vědomí tvoření či stávání se, jež je výsledkem tvořivého pnutí obou předchozích sfér. Z této základní metafyzické trojice vědomí utkává předivo všech zkušenostních dimenzí všech rozmanitých těl a jejich světů.
Tato základní metafyzická trojice je obsažena i ve starobylé filozofii pranároda Árijsko-Slovanského (Triglav), který současně představuje tři základní charakteristiky vědomého bytí: Svobodu, Svědomí a Sounáležitost se vším, co je a může být.