Láska a Poznání jsou spolu intimně provázané.
Milování je intimním poznáváním a tak zdrojem veškerého vnitřního poznání. Proto každé pravé poznání musí současně zahrnovat pravé poznání Lásky samotné.
Skutečná láska k poznání je neoddělitelná od pravého poznání lásky. Po pravdě znát lásku, znamená naučit se skutečně milovat poznání – nejen poznání nás samých, ale i poznání světa i poznání druhých lidí.
Skutečné poznání našeho Já může přijít jenom skrze MOC našeho cítícího vědomí druhých a všeho ostatního – skrze SÍLU-MOC cítit, které je skutečnou esencí Lásky.
Lásku můžeme prožívat skrze intenzivní romantické pocity jako “teplo-vřelost” nebo “oheň vášně” tělesného milování. Ale její zdroj a esence spočívá ve spirituální INTIMITĚ vnitřního doteku duše a vnitřním teple a světle cítící duše.
Láska může nalézt své vyjádření v tvořivosti – tvoření těl intelektuálního poznání (třeba jako tento text). Ale její zdroj spočívá v přímém vnitřním poznání “beze slov”, které patří cítící duši a jejímu tělu – vnitřnímu tělu-vědomí.
I v době, pro kterou je typické bourání všech tabu ohledně sexuality, však stále trpíme daleko závažnějším “tichým” tabu ohledně zkušeností hluboké SPIRITUÁLNÍ INTIMITY duše – a její hluboké vnitřní SMYSLNOSTI a SEXUALITY kontaktu a spojení jejích vnitřních těl.
Vyjádření vzrušení romantické lásky skrze erotickou touhu a její ztělesnění v tělesném milování se týká eroticko-sexuálních prožitků a proudění biologických tekutin.
SPIRITUÁLNÍ INTIMITA a její SPOJENÍ se naopak týká TOKŮ-PROUDŮ smyslného vědomí, které mohou naplňovat a spojovat vnitřní těla duší milenců – i bez tělesného spojení.
Míním, že ve skutečnosti pouze málo lidí vůbec kdy snilo, že existuje způsob poznávání i milování druhých a světa skrze spirituální intimitu spojení duše s druhými bytostmi – lidskými i lidské vědomí přesahujícími.
Když se dva mladí milenci vzájemně zahledí do očí a vnímají vzájemně krásu svých milujících duší, tak si většinou neuvědomí a nepostřehnou, že oči jsou nejen oknem duše, ale i oknem do celého vnitřního VESMÍRU duše, a že skrze stejný způsob milujícího cítění – pokud je kultivováno – lze VIDĚT a CÍTIT skrze smyslový povrch všech těl věcí i bytostí – a tak CÍTIT jejich vlastní vědomou niternost či duši.