Viz aktuální zprávu z 2.3. 2018
https://www.sciencealert.com/brain-states-during-unconsciousness-timing-integration-modularity
Článek informuje o aktuálním vědeckém bádání amerických vědců na univerzitě v Michiganu v oblasti vědomí. Začíná v první větě tvrzením, že ze všech funkcí mozku je schopnost mozku produkovat vědomí tou nejdůležitější – a dodejme podle současného stavu vědy i tou “nejzáhadnější”.
Aby vědci zjistili, jak šedá kůra mozková produkuje vědomí, zaměřili se na zkoumání mozku, co dělá ve stavu tzv. “bezvědomí”. Pomocí magnetické rezonance měřili průtok krve jednotlivými oblastmi mozku. Při tzv. stavu “bezvědomí” tak zjistili, že je snížená informační integrita jednotlivých částí mozku, kterou lze vyjádřit tzv. indexem “fí”, který ukazuje tzv. míru integrace informací – jež je podmínkou pro vznik vědomí v tzv. komplexních systémech.
Podle amerických vědců jsme tak zjistili, jak vědomí povstává ze zdravého mozku a možnost zjistit, zda pacient, který nereaguje, je stále vědomý nebo nikoliv.
Poznání tohoto procesu – procesu, jak vědomí vyvstává v mozku, nám podle článku jednoho dne pomůže “rozluštit” největší záhadnou schopnost mozku – samotnou existenci vědomí!
Co je ale na tomto vědeckém přístupu zcela nevědecké a defakto podobné například katolické křesťanské víře-dogmatu o zmrtvýchvstání spasitele ve fyzickém těle, je nezpochybnitelné tvrzení, že vědomí muselo vzniknout jako “produkt” mozku. Zaměření amerických vědců tedy není na otázku “co je vědomí jako takové” – to se nevyřčeně předpokládá, že se “ví” a pouze se potřebuje k jeho plnému objasnění vyzkoumat, jak je mozek či šedá kůra mozková produkuje.
Je zcela udivující, že obecně není minimálně zarážející, že abychom vůbec mohli vnímat či pozorovat mozek, musí prvně jako zkoumaná zpřítomňující se věc existovat v našem vnímajícím vědomí a že si nepoloží oprávněnou otázku, zda je prvotní nějaký “objekt” ke zkoumání či naopak vědomí daného objektu či skutečnosti.
Pozice vědy stojí na dogmatickém zcela neopodstatněném bludu, že samo vědomí je produktem našeho mozku či já, neboť vychází z nevědomého myšlení o prvotnosti objektivní zkušenosti, které povstává z omezeného stavu vědomí, ve kterém se ztotožňujeme pouze s uvědomovanými zkušenostmi sebe a světa, a tak považujeme samo vědomí za naše “vlastnictví”. Z tohoto zkušenostního stavu zákonitě vnímáme jenom “objektivní hmotný svět” a původ svého vědomí hledáme v mozku.
Současně s tím se chápe výraz “být vědomý” pouze ve smyslu si něco uvědomovat, něco vnímat a volně reagovat. Opakem se chápe stav “bezvědomí”, ve kterém si nejsme ničeho vědomi.
Co když je vědomí nezávislé na tom, zda je přítomno vnější smyslové vnímání či nikoliv? Co když je vědomí prvotním otevřeným polem-podmínkou pro jakékoliv bytí aktuální i potenciální? Co je prvotní v naší běžné každodenní zkušenosti? Nějaký vjem, pocit, věc nebo naše vědomí těchto vjemů, pocitů, myšlenek a věcí?Dává smysl “selskému rozumu” zkoumat skrze samo vědomí nějakou věc-šedou kůru mozkovou jako zdroj produkující samo vědomí?
Přitom plné zkušenostní a z něj plynoucí i filozofické pochopení vědomí jako prvotního principu skutečnosti můžeme nalézt například v metafyzické meditativní tradici kašmírského šivaismu a zejména v učení indického siddhy Abhinavagupty a jeho školy, která se historicky rozvinula v 9. – 11. století v severní části Indie.
Když sledujeme aktuální vědecký mainstream se svými vědeckými tématy a přístupem k “vědění”, je evidentní, že vědomí samo není v jejich světech a institucích kultivováno. Je pak nabíledni otázka, zda je oprávněné vůbec považovat názory vědeckých autorit za skutečně autority hodné. Současně je skutečností, že existuje stále více vědců, kteří si neudržitelné výchozí pilíře vědy více než uvědomují.
S trochou nadsázky můžeme říci, že skutečnou změnu i v oblasti vědy zřejmě můžeme čekat, až si od amerických vědců přečteme, něco v tom smyslu, že prvotním faktem je vědomí vesmíru a nikoliv jakýkoliv objektivní vesmír a že vědomí je prvotní příčina, zdroj i matérie veškerého bytí těl všech tzv. živých bytostí i tzv. neživých věcí, které jsou ohraničenými zpřítomňujícími se podobami jediného univerzálního vědomí, všeho co je a může být.
Vědomí nelze uzavřít v žádné instituci ani “akademii”, je tím, co všemu dává – daruje své bytí. Vědomí je vše a vše je současně určité zpřítomňující se bytí tohoto vědomí. Vědomí je ryzí subjektivita nezávislá na jakémkoliv subjektu, já, či mozku. Vědomí současně není “prázdnotou” či nějakou “abstraktní nicotou” či “transcendencí”, ale je naopak tím, co ze sebe, svých vrozených trans-subjektivních kvalit, vzorů bytí a prožívání vše stále aktualizuje ve svém bytí v nesčetných úrovních a sférách podstatně jediného “božského” univerzálního pole vědomí. Tato metafyzická zkušenost vědomí a z ní plynoucí filozofie i praxe je přímo ověřitelná – tedy splňuje jeden ze základních předpokladů pravé vědy. Proč není toto pochopení, filozofie a z ní vyvstávající věda součástí současného hlavního civilizačního kulturního proudu? Nejspíše proto, že jednak její výsledky nejsou zpeněžitelné na trhu a současně svými závěry jde proti aktuálně “vládnoucím” “bohům”, dogmatům a přesvědčením.