Pojmové spojení jóga vědomí vyjadřuje prvotní skutečnost, kterou je věčné neoddělitelné spojení (jóg) všeho, co jest i může být, s trans-subjektivním vědomím jako takovým, které skrze sebe vše, včetně nás samých stále každým okamžikem zpřítomňuje (vědomí) ve svém unikátním by-tí.
Vědomí je prvotním stále přítomným aspektem naší zkušenosti skutečnosti, ve které se samo vědomí zpřítomňuje, projevuje a prožívá své vlastní vrozené trans-subjektivní kvality, vzory, aspekty a identity. Toto vědomí je tím, co označujeme pojmem duše.
V užším chápání pak jóga vědomí představuje živou filozofii či metafyziku vědomí a s ní související – či z ní vycházející soubor zkušenostních praktik, vzájemně spolu provázaných dovedností či umů – jóg (jóga/um prožívání, jóga/um identity, jóga/um prostoru, jóga/um dechu, jóga/um fonémů-zvuků, jóga/um naslouchání, jóga/um obličeje-tváře, párová meditace a rezonance, atd.).
Ty nutně nevyžadují speciální trénink v ústraní, ale jsou uměním každodenního vědomého bdělého prožívání okamžik po okamžiku naší vědomé duše-těla, kterou je pole cítícího vědomí v jeho nejrůznějších aspektech, vztazích, stavech a rovinách našeho života, které je možné praktikovat-žít celodenně, individuálně či v párovém i skupinovém kontextu, při činnostech, v klidu, ve stoji, v sedě či v leže.
Nicméně pokud si je chceme osvojit – probudit tyto své vrozené schopnosti duše, tak podobně jako v každé jiné oblasti snažení a vzdělávání, je nutné věnovat příslušný čas jejich meditativnímu procitnutí, pochopení a vědomému osvojení, nejlépe společně s někým, kdo jejich kapacitu ztělesňuje.
Jejich společným základem je kontinuální věnování našeho času výhradně vědomí našeho prožívání jako celku a přerušení ztotožňování se s pouze uvědomovanými a prožívanými zkušenostmi, ať už pracujeme, nebo odpočíváme, bdíme nebo spíme.
Jednotlivé zkušenostní praxe/jógy jsou koncipovány tak, že se zaměřují na probuzení, rozšíření a kultivaci našeho vědomí v jeho nejrůznějších aspektech a úrovních právě tam, kde jsme, kde žijeme a vedou k procitnutí vrozených schopností (umů či siddhi) naší duše a učí nás žít tak v jejím nesmrtelném živém těle vědomí.
Jóga vědomí není výsledkem pouhého studia existujících kontemplativních východních nebo západních meditativních tradic lidstva, ani není pouze přijetím nauk učitelů s kterými jsem se setkal v tomto životě, nebo mezi životy v rozšířených stavech vědomí, byť to vše mělo na mé učení se vliv, ale projevem vnitřního stále živého procesu vzdělávání mé individuality přesahující aktuální život a reflektující aktuální klima a dobu, ve které žiji.
Učení jógy vědomí nicméně souzní s několika duchovními tradicemi. Z pohledu nám časově nejbližších, jde o tradici šivaistické tantry, kterou ve své době systematizoval kašmírský filozof a siddha Abhinavagupta jako systém Anuttara trika. Toto spojení ale není spojením s nějakou historickou indickou či východní jógickou tradicí, či snad navázáním na tuto tradici, ale meditativním souzněním – rezonancí s vědomím a poznáním, které její představitelé komunikovali ve své době.
Skutečným zdrojem jógy vědomí je mé tělo-duše, zkušenosti získané skrze vnitřní vzdělávání společně se svými učiteli, mojí milovanou ženou a přáteli a z několikaletého vedení týdenních i kratších meditačních seminářů zaměřených na intenzivní praxi sebe-zkoumání v ústraní letech (2008 – 2015).
Soubor poznatků i osvojených praktik jógy vědomí má i svou šamanskou dimenzi, která je tichým univerzálním vždy přítomným “undergroundovým” oživujícím proudem lidské spirituality a kultury.
Doslova sómaticky cítím a míním, že právě vědomí samé a z něj znovu oživená univerzální filosofie či metafyzika, jež stále zůstává v dnešní době hojně diskutovanou “záhadou” pro současnou vědu, je tím, co má potenciál poskytnout pevné sjednocující základy pro zcela nové vnímání života v jeho nesčetných dimenzí dotýkajících se člověka, jeho vztahů a lidské společnosti jako celku, zahrnující a přesahující spiritualitu, náboženství, vědu a politiku a přinášející zcela nový přístup ke zdraví člověka a k psych(e)ologii člověka, ve které bude opět centrálním pojmem duše jako esence lidské bytosti a nikoliv kognitivní (mentální) rozebírání prožívaných zkušeností ega.
Pod pojmem “jóga” si dnes mnoho lidí často představuje “protahování těla”, sezení se kříženýma nohama “na jogína”, různé tělesné pozice, ovládání dechu, nebo různé druhy soustředění, jak lze vidět na současném trhu s tzv. “duchovním seberozvojem”, kde se to jenom hemží nabídkou nejrůznějších druhů “jógy” se snahou je spojit s našim nevědomým vnímáním skutečnosti.
Jóga vědomí není jenom další z mnohých těchto druhů “jógy”, ale jak naznačuje samotný název, jedná se o ryze vnitřní jógu/umění – týkající se samotného vědomí jako takového a jeho kvalitativních aspektů (jáství, prostor, dech, světlo, zvuk, vitalita, potenciál k akci, apod.).
Jde o jógu – umění vědomého rozšiřování a prohlubování oblasti vědomí a našeho prožívání – tedy “těla” vědomí či duše. Jde tedy o “jógu těla” – ale těla nazíraného z nitra – subjektivně, tedy těla vědomí či duše.
V tom zásadním, v čem se liší pojetí jógy vědomí od všech různých „jóg“, je v základním pochopení praxe jógy a tedy meditace jako takové, jako způsobu bytí a vztahování a nikoliv jako „provádění meditace“ či „soustřeďujících cvičení“ podobně jako jiné aktivity v čase a na určitém místě zaměřené na dosažení určitého stavu.
Jóga vědomí spočívá na našem celkovém přístupu k prožívání našeho času jako celku v našem celém životě. Jóga vědomí není jógou oddělenou od každodenního života, ale je uměním jeho smysluplného naplňujícího prožívání jako vyjádření našeho vědomí.
V Árijsko-slovanském učení véd bylo toto živé nesmrtelné tělo duše-vědomí zváno “živátma” (odtud později sanskrtské átma) – tedy doslova živá-tma, tedy subjektivní beztvará cítící a dýchající esence tělesného bytí jako celku. Toto tělo je denním zrakem neviditelné (proto “živá tma”), je samo cítícím polem-okem naší duše jako celku, kterou jsme.
V tantrách nalézáme mnoho pojmů vyjadřující jednotlivé vnitřní dimenze tohoto těla – prostoru vědomí, jako divjadéha (božské tělo), vidžňánadéha (tělo poznání), ánandadéha (tělo blaženosti), mantradéha (tělo intenzit fonému), siddha/nághadéha (“hadí” metamorfické tělo), apod.
Pojem “jóga” chápu zejména v jeho původním významu jako procítěné “umění-schopnost spojení s naší božskou podstatou a jejímu nejrůznějšími dimenzemi, a to jakýmkoliv způsobem ze své vůle”. Skutečné osvojení si jakékoliv “jógy” tedy schopnosti – vědomého umu – umění chápu ve třech stupních.
Prvním stupněm jakékoliv “jógy” či umu chápu jako samu metafyzická zkušenost – přímou zkušenost naší božské podstaty-duše či vědomí Já v určitém aspektu, identitě, projevu a vztahu. V tomto případě nejde o nějaké “duchovní zážitky” či “astrální” zážitky, ale o vědomé zkušenosti samotného vědomí jako takového společně s jejich pochopením. Rozpoznání samotného vědomí, jako vždy přítomného našeho skutečného prožívajícího já (základní poznání Sebe), je základním předpokladem jakékoliv skutečné “jógy” i vědomého života.
Druhým stupněm je schopnost nalézt jazyk-řeč, který by vyjadřoval danou zkušenost a komunikoval dané vědomí a jeho zkušenostní metafyziku meditativně ladícím jazykem. Tento stupeň “jógy” je současně uměním osvojením si dané schopnosti jako trvalé procítěné schopnosti naší duše.
Třetím stupněm osvojení si jakékoliv schopnosti či umu (jógy) chápu v osvojení či vládnutí uměním přímého sdílení a přenesení – zprostředkování stejného vědomí, poznání a zkušenosti druhým ať už skrze přímé formální meditační souznění, tak běžné vztahy a kontakty s druhými bytostmi. Tento stupeň jógy či dovednosti (umění) odpovídá podle klasické tradice “józe” “specialistů” v oblasti vědomí a duše, které různé tradice, společenstva a národy nazývali různě (duchovní učitelé, siddhové, šamani, volchvové, atd), kteří se tomuto druhu vnitřního vzdělávání duše věnují v rámci své životní mise a příběhu často přesahující dané vtělení. Jejich zvýšená intenzita vědomí a rozvinutá kapacita a schopnost meditovat druhé je projevem jejich dlouhodobého vnitřního vzdělávání duše.
Web je tak snahou nalézat a učit se nový jazyk a slova v našem evropském a českém prostředí pro komunikaci souznící se samotným vědomím, jeho vnitřní metafyzikou a vnitřní řečí (logos), a tak poskytnout znalostní a vzdělávací bázi pevných metafyzických základů postavených na přímé zkušenosti vědomí jako prvotního principu života a z něj vystávajícího roz-poznání vědomí jako samotné esence života, či jako Život samý, ve kterém samo vědomí a jeho nesčetné potenciality, vzory a kvality nacházejí své stále se aktualizující vyjádření v rozmanitosti svých nesčetných forem těl a bytostí a jejich zkušenostních světů v jediném oceánu univerzálního vědomí (noos).
Jóga vědomí vede k umění – umění vědomí našeho života, umění vědomého bytí vědomím, přebýváním ve vědomí, a uměním aktivního nacházení ve své duši její nejvnitřnější unikátní tvořivé kvality, významy a pochopení a skrze její živé tělo a celý náš život jejich zpřítomňování a ztělesňování v našem individuálním unikátním vyjádření – řeči vědomí v našem každodenním životě, práci a vztazích.
Věřím a míním, že duše má principiálně muzikálně metafyzický charakter, a proto její autentické svobodné vyjádření jejích nesčetných nevyčerpatelných kvalit a potenciálů lze nazvat oprávněně proto-uměním, proto lze jógu vědomí spíše nazývat umem či uměním vědomí, které je současně trvalým metafyzickým vzděláváním a transformací bytí člověka jako takového.