Základní pochopení
Vědomí není jenom nějaká statická neživý prvotní princip všeho nebo jenom „Já (vědomí) jsem“, ale jako vědomí všeho, co JE a MŮŽE být, má i své vrozené vnitřní dimenze – sféry a trans-subjektivní kvality nevyčerpatelného tvořivého potenciálu, které se vyjadřují – jsou nepřetržitě řečeny do nesčetných podob svých projevů.
Vědomí není jenom nějaký „statický pozorovatel“, ale zejména nevyčerpatelné pole tvořivého potenciálu s pulsující ryzí vůlí k projevování se. Proto skutečná autentická svoboda – duchovní vysvobození není vysvobození „z nějakého nebožského světa“, ale svoboda „k“ tvořivému vyjádření tohoto vědomí v našem individuálním projevu a způsobem v našem životě jako celku.
Dosažení, realizace, osvícení, zkrátka rozpoznání základu všeho, jako neohraničeného prostoru ryzího vědomí všeho, není samoúčelný cíl nebo nějaký konečný duchovní stav, který by z náš činil „osvícené“, či bezchybné, ale pouze znovuobnovená přirozená vědomá schopnost – možnost – kapacita naší duše k novému jasnějšímu, svobodnějšímu a plnějšímu vědomému vztahu k Bohu (vědomí nás přesahující), k nám samým, druhým i světu. Není ničím, co nás dělá lepšími lidmi, než druhé, ale začíná nás učit být lidmi.
Dělat z rozpoznání samotného (ryzího) vědomí (Já jsem) kdovíjaké nedostižné „duchovní“ dosažení je klamem. Jde o obyčejné rozpoznání skutečnosti, jaká je.
Tři základní vrozené dimenze Absolutního vědomí podle učení Anuttara Trika jsou: Potencialita ↔ Aktualizace ↔ Aktualita. Základní trojjedinost můžeme vypozorovat v různém náznaku v tradičních výkladech učení, včetně gnóze nebo slovanského duchovního systému.
Základní trans-subjektivní kvality vědomí odpovídají pěti tradičním elementům (ZEMĚ, VODA, OHEŇ, VZDUCH, PROSTOR): formovatelnost, mobilita, substancionalita, světlo, vitalita, prostorovost, blaženost, smyslnost, fonémy-tiché zvuky.
Existují vnitřní metafyzické ztělesnění „ásany“ neboli „mudry“ jediného božského vědomí, ve kterých můžeme vědomě vtělit určitou kvalitu, či pole božského vědomí Já a jeho dimenzí. Tradiční nauka vědomí (tantra) hovoří o takových základních mudrách: Šámbhava mudra, Khéčara mudra a Bhairava mudra.
Tělo není fyzický organismus viděný rozumem zvenku jako „objekt“, jak máme ve zvyku vnímat, ale zkušenostně jím je subjektivně netělesné vědomí těla jako celku. Jak vím, že mám tělo? Skrze své tělesné prožívání, tedy jeho vědomí – vědomí tělesného bytí. Cesta není o tom, že „nejsme tělem“, ale o duchovním vzkříšení do pravého, ryze duchovního těla vědomí, které je věčné.
Moc spočívající v Srdci vědomí je Svoboda sama.
Abhinavagupta
Tantrické uctívání
Někdy se jeví, že přímá cesta vědomí neboli nedvojnosti znamená, že na této cestě není místo pro „uctívání“ a „lásku“ (bhakti) ve smyslu: Kdo by koho uctíval, když existuje pouze jedno jediné vědomí? kdo by koho uctíval? Tato představa povstává z nepochopení významu slov „nedvojnost“ a „uctívání“ a nepochopení samotného principu vědomí.
Vědomí, prvotní princip všeho, je sám vztahově dynamický, nikoliv statický princip. Jde o věčnou relaci – vztah ryzího vědomí (Šiva) „meditujícího“ svou vědomou Moc – Bytí (Šakti) ve vzájemné neoddělitelné rozlišenosti jako své prožívání.
Z tohoto věčného božského spojení (maithuna, džamala) dvou základních principů a sfér (ve Védách a nejstarších duchovních naukách nazývaných Světlo a Tma nebo Oheň a Voda) povstává celý proces tvoření v rytmu pulsujícího tepu Srdce (Spanda) vědomí, jako projev věčně nového nektaru blaženosti vědomí (ánanda, amrita, sóma).
Podstatou nedvojného uctívání je meditativní rezonance. Základní princip nedvojného uctívání spočívá v jediném. Abychom poznali Boha i jakékoliv božství tohoto jediného Boha, kterým je samo Absolutní univerzální vědomí všeho, co JE a MŮŽE být (Anuttara = není vyššího vědomí), tak se jím prostě musíme sami stát, tj. BÝT jím.
Být vědomě „něčím“, jako samo vědomí a jeho trans-subjektivní kvalitě „toho“, se nazývá meditativní rezonance.
Já, kterým je Absolutní vědomí, je sice jedno jediné, ale jeho zkušenosti, co do rozsahu a hloubky a kvalit jsou nesčetné. Současně jedno jediné Absolutní vědomí můžeme poznávat a zakoušet v jeho různých „polohách“ či „chutích“. Tyto metafyzické zkušenosti a vysoce vědomé entity samotného vědomí se v tantře chápou jako božstva.
Mezi základní uctívaná tantrická božstva, tedy metafyzické zkušenosti samotného Absolutního vědomí, patří následující mudry.
Šiva / Šámbhava mudra (sjednocení – duchovní sou(společné)-znění se Šivou – Vědomím jako takovým)
Jde o základní božstvo a základní metafyzickou zkušenost vědomí Já (Šivy). Mudra Šivy spočívá v uvědomování si Šivy jako nás samých neboli našeho vlastního vědomého já jako samotného Šivy, ryzího všezahrnujícího pole světla vědomí.
Mudra spočívá v uvědomování si kvalitativně rozlišeného neomezeného prostoru Světla čirého vědomí, které obsahuje a zahrnuje celý extenzionální prostor projeveného bytí světa kolem nás i v nás.
Spočíváme usazeni v neohraničeném prostoru – poli ryzího Světla vědomí, které obsahuje a svou kvalitativní rozlišeností přesahuje vše aktuálně projevené.
Světlo vědomí vyzařuje (sphurana) v odstředivě-sférickém směru a prostoru se svým středem v srdci našeho bytí, kterým je Já jako samo toto vědomí. Celé naše bytí vyzařuje zevně jako světlo vědomí v neomezeném prostoru vědomí.
Zkušenost Já v tomto aspektu božství Šivy je doprovázena vyzařovaným přirozeným klidem, tichem, mírem, světlem, všezahrnujícím „sou-cítěním“ – cítěním základního substrátu všeho aktuálně projeveného, ryzího vědomí-blaženosti (cit-ánanda)
Jogín usazen v mudře Šivy se stává duchovním zářičem čirého světla vědomí v expanzivním – odstředivém směru. Stává se aktuálním otevřeným průchodem extenzivního – do aktuálního projeveného bytí vyzařovaného světla ryzího vědomí. Rozsah duchovního vlivu neviditelné záře Já závisí na rozsahu horizontu zahrnutého do zářícího vědomí.
Toto usazení v našem božství je podobno zářícímu slunci osvěcujícímu veškerý projevený život na zemi. Proto je také někdy džňána, stezka poznání sebe ve vědomí, přirovnávána ke slunci, které také odstředivým (z centra na okraj horizontu projeveného světa) způsobem vyzařuje do prostoru, který osvěcuje a oživuje svým životadárným světlem – světlem vědomí.
Nejde zdaleka o konečné nebo jediné poznání božství v nás, ale o jednu ze základních muder jógy vědomí.
Nedvojné uctívání Bohyně Má Kálí
Velký mudrc Šrí Rámakrišna je tradičně uváděn jako velký uctívatel Matky Kálí. Bohužel málo se ví a málo se sděluje, co to znamená ve vztahu k vědomí a jeho vnitřní okultní metafyzické dimenzi vědomí představující velkou černou bohyni Má Kálí, která ovládá čas a všechny časové cykly života z praktického pohledu, tedy čas trvání veškerého bytí.
Má Kálí představuje sféru vnitřního prostoru neprojevené (odtud „černé“) potenciální moci vědomí, která obsahuje vše aktuální i potenciální, jako ryzí potenciality – intenzity vědomí existující výhradně ve vědomí, ze kterého jsou Světlem vědomí (Šivou) vyzařovány ve své aktuální by-tí zpřítomňované skrze vědomí ve vědomí.
Tato sféra – prostor neprojevené potenciální tvořivé moci vědomí obsahuje v sobě všechny aktuální extenzivní světy aktuálního projeveného bytí ve svém potenciálním – semenném stavu. A to jak v podobě pouhých potencialit vědomí s různou intenzitou – naléhavostí k projevení – vyzářením do aktuálního projeveného bytí, tak jejich samotné rozvinuté celé světy všech bytostí a vesmírů.
Sama tato sféra „černého“ světla obklopuje celý horizont aktuálně projeveného světa – bytí osvěcovaného vyzařujícím světlem vědomí (Šiva), jež ze sebe vyzařuje do prostoru aktuálního projeveného bytí své potenciality vědomí (Šakti) do podoby aktuálních projevených aktivit a bytí.
Tato sféra – prostor neohraničeného vědomí není vně se rozšiřujícím – expandujícím prostorem, podobně jako aktuální svět projeveného bytí, který v sobě obsahuje, ale je prostorem do nitra – svého těžiště směřujícím – dostředivým. Zde světlo neosvěcuje – nevyzařuje z centra na okraj horizontu aktuálně projeveného světa, ale naopak vyzařuje z okraje horizontu – z černého všezahrnujícího prostoru ryzí potenciality – potenciální moci vědomí (bohyně Má Kálí) do svého centra, v tomto případě těžiště – centrálního Já naší celé duše (mahátma).
Vědomí v božském aspektu Šivy vyzařuje ze srdce na okraj horizontu aktuálně projevený svět, který zahrnuje jako své tělo – tělo masy ryzího světla vědomí – blaženosti – vitality (čit – ánanda – ghana). Šiva osvěcuje svět. Je duchovním učitelem projeveného světa a jeho aktuálních bytostí. Právě na tomto aspektu džňána jógy se v minulosti zastavilo mnoho jogínů se svou zkušeností vědomí Já.
Vědomí v aspektu Má Kálí a usazení v její mudře není „osvěcující“ září čirého vědomí klidu a míru ze srdce na okraj horizontu projeveného bytí – Aktuality, ale doplňujícím poznáním a božstvím. Je „černou – temnou“ pohlcující září zářící „negativně“ z oblasti – prostoru za horizontem aktuálně osvěcovaného prostoru aktuálního bytí skrze tento prostor do svého centra – těžiště. Toto centrum je známo v tradičních tantrách jako kunda, khanda, hara, ústa či vagína siddha jogínky, děloha vesmíru, than-tien atd. Nestarším duchovním symbolem je tzv. kálačakra neboli kolo času či kolovrat symbolizovaný svastikou ze slovanského duchovního systému.
Je-li individuální centrum Šivy přirovnáváno ke „slunci“, které svou září vše osvěcuje, můžeme centrum – těžiště Má Kálí přirovnat k „černému slunci“, které vše ve svém horizontu naopak do sebe pohlcuje a vtahuje. Šiva je Světlo vědomí, Kálí je Intenzita a Moc – Tma vědomí.
Usazením v mudře Má Kálí neosvěcujeme aktuální sféru projeveného bytí kolem nás klidným vědomím, jako v případě Šiva mudry, ale naopak z okraje za horizontem aktuálního projeveného světa pohlcujeme intenzity aktualizované v aktuálním projeveném bytí zpět do jejich neprojeveného stavu, rezonujeme s ryzí mocí – intenzitou vědomí.
Tantrik uctívající Má Kálí neosvěcuje své okolí, ale naopak jej, chceme-li to takto vyjádřit, „ztmavuje“. Noří ho do neprojeveného stavu ve své sféře neprojeveného potenciálu. Mudra Kálí je destruktivním vyzařováním černého světla, které září opačně – negativně: z okraje projevu do neprojevené sféry ryzí potenciality.
Tantrik usazen ve vnitřním uctívání této božské sféry absolutního vědomí nevyzařuje jenom světlo, klid a mír, ale stává se doslova duchovním dynamem obrovské dostředivé síly – tahu vědomí ryzí vůle, která do sebe vše z okolí pohlcuje zpět do neprojeveného stavu vědomí. Pomáhá usazovat vše ve svém vědomí do svého těžiště – bytostného středu.
Bhairava Mudra
Ponořen do nejvyšší skutečnosti si jogín uvědomuje vědomí ve všech věcech. Jeho vědomí vibruje vším. Tato božská pulsace (Spanda) je Velkým prostoupením vědomí.
Kšémarádža
Bhairava je v tradičním jazyce tanter považována za „nejvyšší božstvo“ k uctívání. Bhairava mudra je výsledkem praxe obou předchozích muder a výsledkem vnitřního nedvojného uctívání Kálí, jak bylo uvedeno, kdy se současným udržováním v jediném vědomí obě zkušenosti božského vědomí současně postupně vycentrujeme mezi oběma směry vyzařování jediného vědomí a vyladíme je mezi sebou v jediném vše prostupujícím tónu-tepu-chvění napětí mezi oběma sférami vědomí (Spanda). Jogín vstupujeme do sféry vědomí samotného zpřítomňování vědomí ve tvoření.
Spanda: tvořivé napětí ryzí vůle vědomí
Spočíváme-li v mudře Šivy a uctíváme-li současně Kálí (jako ryzí vědomí kontemplujeme vše jako ryzí bytí – moc vědomí), jak bylo naznačeno, pak po vyrušení možných existujících pnutí mezi neprojeveným potenciálem – Potencialitou a aktuálním projeveným bytím – Aktualitou se obě části jediného Srdce Absolutního vědomí vyladí na univerzální tep Srdce Absolutního vědomí – Spandu, vše prostupující chvění vědomí.
Spanda představuje třetí vnitřní experimentální trans-subjektivní dimenzi Absolutního vědomí. Představuje sféru věčného Zpřítomňování – Aktualizace – věčného chvění – tep aktualizace neprojeveného potenciálu v aktuálním projevu, a opačně. Duchovním vyladěním – rezonancí s tímto aspektem božského vědomí si přímo zkušenostně uvědomujeme všechny tři vnitřní subjektivní dimenze trojjediného vědomí (Anuttara Trika).
Sjednocením se Spandou přímo zříme, že neexistují žádné reálné objektivní hmotné předměty a fyzický svět: to je jenom výsledek nevědomé zrakové mentální imaginace rozumu, pokud jsme s ním stále ztotožněni.
Sjednocením – lépe vyladěním se na Spandu – tep Srdce Absolutního vědomí si přímo uvědomujeme v naší zkušenosti, jak vše aktuálně projevené se stále aktualizuje – projevuje vnitřním „chvěním“ všeprostupujícího blaženého tepu Srdce Vědomí přímo z neomezeného prostoru neohraničeného pulsujícího pole netělesného ryzího světla – vitality – blaženosti.
Současně udržujeme v jediném vědomí:
- Oba prostory jediného vědomí: aktuálně projevený svět bytí a současně jej obklopující sféru neprojeveného potenciálu vědomí.
- Vyzařování světla vědomí ze srdce na okraj projeveného světa bytí a současně zpětné záření z okraje horizontu do těžiště v kundě, tedy oba pohyby moci vědomí (apána váju a prána váju).
Centrováním v neohraničeném prostoru vědomí „MEZI“ zahrnující oba tyto prostory a oba tyto základní toky záře vědomí v jediném poli vědomí se nakonec usadíme v mudře Bhairavy neboli, slovy tantry, duchovně rezonujeme s božstvím Bhairavy, tedy stáváme se sami Bhairavou. Ztělesňujeme „strašlivé“ božstvo zbaveného veškerého strachu!