Zkušenostní reinterpretace původního textu Abhinavagupty: Paramārthacarcā
Úvod
Text je volnou zkušenostní interpretací či adaptací původního krátkého textu Paramārthacarcā o pouhých 8 verších kašmírského filozofa a tantrika Abhinavagupty. Nečiním si nárok, ani jsem neusiloval o akademický přesný překlad originálního textu, který mám za to, není ani z principu možný, vzhledem k povaze jazyků, ale je výsledkem širšího kon-textu mé individuální zkušenosti. Vycházel jsem jak z anglického překladu i originálu sanskrtských slov a z celkového meditativního zkušenostního studia tantry a učení Abhinavagupty jako celku, s jejímž univerzálním jádrem souzní a ladí má vlastní individuální zkušenost a prožívání.
Psaní textu mi bylo meditací prožívání psaného a současně vnitřním duchovním cvičením snahy vyjádřit v psaném prožívané. Tak chápu i samotný význam „ústního tradování“ tantry. Výsledný text není jenom překladem cizích slov, ale zejména živým vyjádřením vnitřní zkušenosti vzešlé z kontemplace nad tímto krátkým textem, který vzešel z podobné meditativní zkušenosti.
I.
Záře Já, která přestože, je vše-prostupující a vždy-přítomná, není často nevědomými lidmi zkušenostně rozpoznávána. Tato záře čirého světla je zcela jiné povahy než světlo slunce, měsíce nebo lampy. Oproti záři Já, je záře slunce jenom prostředkem usnadňující aktivní život na zemi, zatímco záře Já je Život sám. (1)
Září Já, je samo vědomí jako takové, vědomí samotné, nikoliv vědomí toho, či onoho. Toto vědomí nepatří nějakému já, nebo „Bohu“, ale je prvotní podmínkou – otevřeným polem možností, skrze které se vše zpřítomňuje ve svém bytí a je osvěcováno tímto světlem vědomí.
Vědomí samo se svou základní vlastností nejryzejšího citu či pociťování (cit) má charakter Sebe-prožívajícího (vimarša/sparša) neohraničeného pole-otevřeného prostoru Světla (prakáša).
Světlo, kterým je samo vědomí, či jeho jedna z vlastních kvalit vědomí je však jiné povahy, než jiná zevní světla, která jsou tohoto Světla projevem ve všech jeho barvách a odstínech smyslových zkušeností.
Toto Světlo na rozdíl od všech ostatních vnějších druhů světla, nemá svůj zdroj v prostoru, ale je samotným zdrojovým prostorem – matricí všeho, která ze sebe všechny formy života a bytí skrze své lůno nevyčerpatelných vrozených kvalit (Tma) zpřítomňuje a ztělesňuje ve světle vědomí.
Toto prvotní Světlo má charakter otevřeného pole (pra – akáša) obsahujícího a osvětlujícího všechny zkušenostní prostory vědomí.
Světlo je jednou ze subjektivních kvalit Vědomí, která je snad nejčastěji zmiňována v nejrůznějších duchovních tradicích.
Vědomí není jenom základem a zdrojem všeho (Šiva), ale je současně „živou“ schopností – vůlí a připraveností k vyjádření se ve svém Sebe-prožívání (vimarša) ve všem, co zpřítomňuje (Šakti).
Vědomí je prvotní podmínka „všeho“, prvotní pole živého světla osvětlující vše ostatní.
Světlo vědomí je foneticky modulovanou – zvučící září veškerých forem bytí aktuálních i možných tohoto vědomí.
Vědomí je samotný Život (Ži-va/Šiva), jeho esencí (sára). Život je věčnou transformací celkového vědomí prožívání a současně stále nové zkušenosti – prožívání samotného vědomí ve svém nevyčerpatelném tvořivém potenciálu a možnostech projevení.
V každém okamžiku našeho prožívání je vždy přítomno samo vědomí tohoto prožívání, které je skutečným prožívajícím já – vědomím Já, které není žádným z „já“, které „má“ vědomí, ale je vědomím samým.
Vědomé prožívání se ve své zkušenosti vede k rozpoznání skutečného Prožívatele, kterým je samo proměňující se cítící vědomí našeho prožívání jako celku.
Vědomí je primárně vědomé prožívání jako samo vědomí. „Nevědomé vědomí“ je nesmyslná abstrakce. Vědomí je primárně „vědomé“ – to činí vědomí vědomím. Proto míním, že například koncepty „sebe si vědomé vědomí“, jsou zcela zbytečné. To, co je myslím nutné, je komunikovat to, co vědomí „je“ zkušenostním jazykem, který nese samo vědomí, nikoliv zavádět nové koncepty a abstrakce a stavět stále nové mentální „babylonské věže“.
Vědomí Já není žádným z kontinua „prožívaných – zakoušených já“, ale samotným vědomím prožívání jako celku.
Otázkou míním není „jak dosáhnout svého Já“, či jak „realizovat své Já“, ale rozpoznat v naší aktuální zkušenosti – prožívání se, vždy přítomné vědomí způsobu jak se prožíváme, jak zakoušíme sebe i věci uvědomované. Místo nevědomého ztotožňování s prožívanými zkušenostmi se musíme ztotožňovat se samotným prožívajícím vědomím.
Co nám pouze často chybí, je věnovat dostatečně potřebný čas-pozornost tomu, abychom rozpoznali, že vědomí našeho prožívání, ať jde o nás samé, emoce, pocity, myšlenky, věci kolem nás, druhé není tím, co prožíváme, ale stále novou prožívanou zkušeností vztahu samotného vědomí našeho prožívání a prožívání samotného vědomí vyjadřující se v našem prožívaní v podobě kontinua prožívaného tónu-pocitu univerzálního neomezeného pole vědomí a jeho subjektivních vrozených kvalit vyzařované jeho světlem.
Vědomí prožívá vědomí skrze nás.
Vědomí vědomí veškeré a všechna individuální vědomí.
Poznámka: Slovesný tvar od slova „vědomí“ zní stejně jako podstatné jméno „vědomí“. Co činí „vědomí“ samo? Co „dělá“ jak „působí“ vědomí? Ono vědomí vše, skrze sebe zpřítomňuje a ztělesňuje i stále aktualizuje ve svém bytí.
Vědomí poskytuje prostor pro všechny zkušenosti, věci, já, těla i světy, které prožívá, vnímá a je si jich vědomé. Co činí vědomí vědomím? Že je vědomé – proto je vědomím a současně vše i vše individuálně ze sebe vědomí jako různá individuální určitá vědomí – určité formy či podoby-těla(kula) vědomí. Každá forma bytí je vždy současně určité vymezené vědomí – proto určité tělo vědomí.
Zřejmě není toto sloveso ani dosud jazykově uznáno oficiální češtinou, nicméně se mi jeví jako opodstatněné, toto slovo „oživit“ právě pro vyjádření základní účinnosti – působnosti vědomí, jako takového.
Sloveso vědomí například ve spojení: „vědomí vědomí“ vyjadřuje základní vlastnost vědomí jako věčně přítomné aktivity (parakrija) skrze kterou vědomí zpřítomňuje svůj potenciál k akci v podobě bytí všech věcí a fenoménů, které zpřítomňuje a prožívá. Z pohledu tantrické metafyziky jde o nejvyšší Šakti (Parašakti) představující sféru vědomí veškerého stále aktualizované prožívání vědomí.
Vědomí stále vědomí celou naší zkušenost prožívání sebe, těla, druhých i světa jako celku, co nám však často chybí je jeho dostatečná intenzita – tudíž samo celistvé vědomí v naší aktuální zkušenosti prožívání.
Sloveso „vědomí“ vyjadřující základní působnost samotného vědomí, vyjadřuje vědomé prožívání v prožívaném za současného udržovaného vědomí skutečného Prožívatele, kterým je vědomí samo. Toto prožívání vědomí v prožívaném je současně zpřítomňováním – tvořivou řečí formující vědomí ve svých individuálních zkušenostech.
Být si vědom čehokoliv současně znamená přímé rozpoznání – vědomí, že samo vědomí čehokoliv, ať už myšlenky, či jakéhokoliv já, či sebe-prožívání není danou myšlenkou, já, či sebe-prožíváním, ale všech myšlenek, pocitů přirozeně prostým vědomím.
Udržování tohoto základního rozpoznání-zkušenostního pochopení je meditativním vědomým prožíváním vědomí samého a jeho vyjádření v prožívaném kontinuu naší zkušenosti bez ztotožňování pouze z prožívanými zkušenostmi sebe a věcí uvědomovaných.
Být vědomý znamená primárně vědomě prožívat, vědomě cítit, být si vědom svého celkového prožívání v tom nejryzejším slova smyslu za současného rozpoznání stále nově vyvstávajícího širšího prostoru-pole vědomí tohoto prožívání, ve kterém přebýváme v naší zkušenosti, jako skutečného – neosobního a s žádným pocitem sebe přivlastňujícího Prožívatele prožívání sebe a světa, kterým je samo cítící vědomí (cit) jako takové.
Přivlastňování si vědomí za „své“ a ztotožňování se s uvědomovanými zakoušenými zkušenostmi sebe a světa, ať už jsou jakkoliv „duchovní“ či „mystické“ vede ke ztrátě intenzity tohoto stále přítomného přirozeného meditativního vědomí a ztotožněním s omezujícími způsoby sebe-prožívání.
Šiva, které je onou září vědomí Já neoznačuje jenom metafyzický koncept, tedy vědomí jako takové, ale i božstvo – boha, který je potenciálně stále přítomnou jednou z našich identit duše, jako určitý způsob zpřítomnění zkušenosti samotného vědomí či identifikace s vědomím samým.
Poznat Šivu z tantrického pohledu znamená být Šivou, tedy zpřítomňovat-ztělesňovat svým tělem vědomí aspekt-kvality vědomí Šivy (světlo a prostorovost). To znamená rozpoznat a ztotožnit se s vědomím jako neomezeným polem tichého klidného světla vědomí zpřítomňující vše vně i v nitru zkušenostního pole bytí-svět-těla-já jako celku jako naše já.
Meditace „ztotožnění se Šivou“.
- Buď si vědom současné a společné přítomnosti tvého těla, všeho kolem i v tvém nitru, celého prostoru zahrnujícího vše vně i v nitru tvého těla;
- Buď si vědom světla ryzí subjektivity zpřítomňující vše v tomto zkušenostním prostoru;
- Buď polem světla vědomí tohoto zkušenostního prostoru.