Abhinavagupta: Anubháva nivedánam
Úvod
Následuje zkušenostní překlad, re-aktualizace a re-interpretace původního krátkého textu kašmírského filozofa a tantrika (praktikujícího tantru jako umění rozšiřování vědomí) Abhinavagupty. Slovo Anubháva je složeno ze slov anu (částice-jednotka či atom vědomí, nabízí se „nové“ české slovo „vědom“) a slova bháva (čisté cítění – prožitek – zkušenost). Slovo anubhava můžeme překládat jako spirituální či metafyzická zkušenost samotného vědomí, která je ryzím citem – cítěním této zkušenosti ve vlastním ztělesňování této zkušenosti. Je přímým prožíváním – bytím jako samo vědomí – vědomím jako takovým. Jde o jiný druh zkušenosti než například pouhé prožívání emocí, nebo pocitů, které tzv. „máme“ a někde pociťujeme. Nejde jenom o pouhou „duchovní zkušenost“ či „meditační zážitek“ z určitého soustředění, či meditace.
Jde o poznání ztělesňované zkušenostně celým naším bytím, kdy celé naše bytí do poslední částečky – atomu vědomí je nikoliv snad „proniknuto“ tímto poznáním ale přímo nezprostředkovaně ladí – souzní – vědomí tímto ryzím poznáním – cítěním (gnóse). Tento typ poznání není něčím získatelným nějakým já, něco, co může vlastnit nějaké já, ale způsobem bytí, jeho ztělesňováním – přímým prožíváním jako vyjádření našeho bytí, vědomí Já – stavu cítícího vědomí jako takového, které je současně univerzálním vědomím všeho.
Nivedánam bychom asi nejlépe přeložili jako komunikovat, či učinit známým, nebo také přenést – informovat. Smysl textu chápu jako snahu o přímé komunikování prožívaného procesu jógy-meditace, její metafyzické či spirituální zkušenosti, kterou nejen text vyjadřuje, ale usiluje přímo o její sdílení či přenesení při meditativním naslouchání textu – což chápu jako skutečný význam slova komunikovat.
V původním duchu tohoto textu předkládám tento komentovaný zkušenostní překlad v českém jazyce s komentářem vzešlým z meditativního překladu. Nečiní si nároky na doslovný jedině správný překlad originálu, ale je zkušenostním individuálním laickým překladem bez nároku na akademickou přesnost. Takto chápu i skutečnou ústní tradici tantry – jako věčně novou snahu o meditativní vyjádření a komunikaci samotného vědomí skrze psanou či ústní formu.
Text je doplněn o osm návodných meditací, které lze provádět jak o samotě individuálně, kdykoliv a kdekoliv, tak například v páru nebo ve skupině umožňující každému přímou zkušenost jeho vlastního vědomí v jeho základních charakteristikách a projevech ve vlastní zkušenosti.
1. sútra
Nepřerušovaně udržuji vědomí prožívání svého tělesného bytí za plné zkušenosti všech smyslů jako zkušenostní celek; současně nechávám své prožívající Já samovolně transformovat v samotný prostor vědomí naplňující a obsahující celý vesmír umožňující mi stále širší možnosti vyjádření tohoto vědomí v mé zkušenosti.
To se nazývá sāmbhávī mudra, osvojená tvou milostí, Ó Gurudévo, ztělesňující vědomí bytí i ne-bytí, odpovídající stavu Šivy v různé míře splynutí individuality s Absolutním vědomím. (1)
První sloka popisuje základní přirozenou meditaci – proces, který vede zcela přirozeně a spolehlivě k zintenzivnění, rozpoznání, a tak ke stále nové širší, hlubší a svobodnější zkušenosti samotného vědomí, které je skutečným prožívajícím Já (Já, které „nemá vědomí“, ale je vědomím samým), které se ale současně ztělesňuje a prožívá v přítomné tělesné zkušenosti našeho bytí-já jako celku.
Být vědomý, znamená bdělé udržování vědomí našeho tělesného prožívání bytí jako celku, které zahrnuje jak prožívaný svět kolem nás, všechny jeho smyslové dimenze, tak prožívané já a celé naše nitro jako jedno zkušenostní pole prožívajícího vědomí celku.
Tím, že začneme věnovat svůj čas – tedy si opravdu dáme čas a to takový, který je potřebný samotnému vědomí přítomnému prožívání jako celku skrze celo-tělesně prožívané bytí, a vědomě doslova obsáhneme všechny uvědomované počitky i vnitřní impulsy a napětí, dojde současně k zintenzivnění samotného prožívání vědomí jako takového skrze oživující moc vědomí v naší zkušenosti.
Tím vyvstává do popředí zkušenosti potenciál možnosti nové širší, hlubší a celistvější zkušenosti samotného vědomí, jehož živým vyjádřením jsme.
Zahrnováním do našeho vědomí stále širší prožívané zkušenosti přirozeně proměňuje současně zkušenost vědomí samého jako širšího otevřeného prostoru-pole světla vědomí, s kterým se můžeme ztotožnit, a ve kterém vyvstává a proměňuje se zkušenostní trojice prožívaného já – prožívání – prožívaného světa jako unikátní tón prožívajícího vědomí jako takového (Šiva).
Zásadní otázkou „meditace“ není „jak dosáhnout TO“, jakýsi neměnný prvotní absolutní princip, ale skutečnou reálnou otázkou k meditativnímu „řešení“ je, jak tento věčně a vždy přítomný prvotní princip a podmínka, kterým je samo vědomí – vědomí jako takové (cit), které je tím, co vše cítí – ale není žádným pocitem, nachází vyjádření v naší zkušenosti, skrze nás a jako my sami. To jsou dle mého mínění základní otázky k meditaci a vedoucí přímo k meditativnímu vědomí.
Věnováním svého času tomu být více vědomý si své celkové zkušenosti našeho bytí jako celku, vede současně k nové širší svobodnější zkušenosti samotného vědomí, toho prožívajícího Já, o kterém tvrdí 1. Sútra Šivových aforismů, že je univerzálním vědomím všeho, každého bytí i každého já: I. 1. čajtanjatma (univerzální vědomí (je) Já a každé bytí).
Nejjednodušším a nejpřirozenějším způsobem rozpoznání samotného vědomí v naší zkušenosti je skrze schopnost-kapacitu (siddhi) duše spočívající ve ztotožnění se všeobsahujícím prostorem – polem zahrnujícím současně jak naší aktuální zkušenost světa – přítomné bytí jako celek, tak v harmonii s tím i vnitřní prostor možností, který tvoří jeho nejhlubší střed-těžiště a současně nejzazší horizont naráz v jediném stále novém přítomném potenciálu této zkušenosti vědomí.
Aspekt samotného vědomí přirozeně rozpoznáme tím, že věnujeme své vědomí plně své aktuální zkušenosti a současně se ztotožníme s prostorem, ve kterém tato zkušenost vyvstává. Zintenzivnění vnímání prostoru celo-tělesným vědomím vede přirozeně ke zkušenosti vědomí v jeho prostorové charakteristice.
Obě zkušenosti, jak aktuální prožívání, ať už jako prožívaná věc světa, druzí, my sami či prožívané já, tak prožívající Já, kterým je samo vědomí, existují současně v našem vědomí. Identifikace se samotným prostorem zkušenosti a nikoliv s jednotlivými zakoušenými jevy nás současně osvobozuje z pohledu identity a současně činí svobodnými k hlubšímu prožívání a ztělesnění nového vědomí, kterým jsme.
K rozpoznání samotného vědomí není třeba žádného „úsilí“ typu „rozpuštění ega“ či jeho odstranění, pokud pojem ego chápeme čistě jako já. Já je aspekt vědomí pro jeho aktivní vztahovost. Nikoliv příčina nevědomosti.
Přirozená meditace – vědomé prožívání sebe jako samo vědomí tohoto prožívání vede v různé intenzitě k zesílení aspektu Šivy – šivovského aspektu vědomí – samotného pole vědomí zahrnujícího jak vědomí bytí – toho, co je – aktuálního existujícího, tak vědomí možností – toho, co může být – potenciálního.
Neexistuje nějaký konečný neměnný nebo statický „duchovní stav“, který lze dosáhnout s tím, že pak jsme „plně vědomí“. Žádné konečné dosažení nebo „realizace“ není. V každém okamžiku jsme v různé intenzitě vědomí, přebýváme ve vědomí (jako vše, co je a může být) a jsme vyjádřením vědomí samého. Co rozhoduje je intenzita vědomí vyjádřená v naší ochotě a kapacitě věnovat svůj čas výhradně vědomí svého prožívání.
Jsme natolik vědomí a vědomím samými nakolik jsme si vědomi své celkové zkušenosti sebe – já – zkušenosti svého bytí jako celku.
Naše bytí prožíváme ryze tělesně – tělesným způsobem – neboli doslova tělesným způsobem přebýváme – jsme – bytujeme ve vědomí. Proto platí, že jsme vědomí svého já natolik, nakolik si jsme vědomi svého těla – tělesného bytí jako celku. Nikoliv „těla“ vnímaného „zvenku“, tedy jako v podstatě „mentální objekt“, ale doslova jako tělesné subjektivní sebe-prožívání, které je ale současně ryze subjektivní prožívání vnímajícího vědomí samotného.
Prožívání sebe, je vždy spojeno s naší tělesností. Většina lidí když ukáže na sebe, tak ukazuje někam na hruď, někdy napravo, jindy se já prožívá v hlavě, málokdy níže například v břiše. Může ale takto prožívané „já“ být skutečně naším celým jástvím? Může opravdu sídlit někde napravo v naší hrudi, nějaké naše pravé Já? Jinými slovy určité prožívané já je vždy určitým prožíváním v těle, tedy tělesného způsobu bytí. Vždy když prožíváme sebe, nebo svět, vždy jej zakoušíme více či méně jako tělesnou zkušenost světa, či sebe. Zkušenostní svět jako celek je tělo jako celek a tělo jako celek je já jako celek. Bez určitého těla nelze zakoušet svět a sebe nelze zakoušet bez určitého tělesného prožívání, byť toto tělo nemusí mít běžné pojetí těla, či být fyzickým organismem, ale třeba ryze světelné kvality vědomí. Vědomí Já jako celku je vědomí celkového tělesného prožívání svého bytí jako celku zahrnující jak samotnou tělesnou formu, tak prostor vně i v jeho nitru, které vědomí zpřítomňuje – tedy vědomí (sloveso).
Já je tělo. Při dostatečném času věnovaném tomu, být si co nejvíce vědom své celkové zkušenosti sebe prožívání vyvstává samovolně a spontánně v naší zkušenosti takové Já, které je vědomím samým, které se ztělesňuje a prožívá v aktuálním prožívaném já – vědomí celkového tělesného bytí jako unikátní prožívání – po-cit samotného univerzálního vědomí.
Nelze se „soustředit“ z omezeného prožívaného já na samo vědomí – to je – z principu nemožné. Vědomí je prvotní princip a je vždy přítomen. Lze jeho aspekt ale v naší zkušenosti „zesílit“ tím, že budeme více vědomí si své zkušenosti, tedy že rozšíříme naše vědomí toho, co právě prožíváme, toho, co právě je přítomné kolem nás v nás i jako my sami.
Čím plnější a celistvější vědomí našeho prožívaného já, jako ztělesnění celého zkušenostního prostoru zahrnujícího vše v nás i kolem nás, tím hlubší a širší zkušenost prožívání samotného vědomí vyvstává do popředí zkušenosti.
V tantrách se praví, že nelze poznat Šivu „přímo“, ale pouze skrze jeho Šakti. Nemůžeme sice věnovat pozornost, nebo své vědomí „obracet“ či věnovat přímo Šivovi (samotnému vědomí), ale tomu, jak se projevuje, manifestuje a ztělesňuje v našem individuálním projevu, což současně vede k zintenzivnění této skutečnosti, kterou je vědomí samo v našem prožívání (Šiva) jako širší pole umožňující naše zkušenosti. Šakti ztělesňuje naši aktuální zkušenost světa a nás samých jako celku. Když začneme věnovat čas jejímu vědomí, dojde doslova k „magické“ proměně naší zkušenosti v novou zkušenost samotného vědomí, které rozpoznáváme a v kterém spočíváme jako v širším poli světla vědomí (Šiva).
Zesílením vědomí v naší zkušenosti opět získáváme kapacitu k širšímu a hlubšímu prožívání sebe, druhých a světa v přítomném bytí, a tak se oba aspekty ve vzájemném vztahu stále vzájemně proměňují jako my sami.
Tímto procesem, který vyvstává, když mu věnujeme svůj čas, se vědomí sebe – často bodově omezené a prožívané „v těle“ začíná prožívat v nové zkušenosti jako vnitřní – ryze subjektivní prostor zahrnující jak nitro těla i prostor kolem těla, i věci a druhé v tomto prostoru v podobě jediného éteru vědomí.
Původně bodově omezené prožívané já se rozšíří do éterické podoby zahrnující celkové prožívání skrze aktuální tělesné bytí všemi směry ve všech atomech našeho bytí zahrnující prostor v nitru i vně. Toto já je tím, co nazýváme obecně duší, která je současně ryze duchovním tělem – tělem cítícího vědomí. Toto Já není nějakým z prožívaných já nebo zkušenostních já, ale je celkovým jástvím – či lépe snad vědomou Osobitostí – individuální duší, jež je unikátní součástí a vyjadřováním – jazykem univerzální vědomí.
Nabízí se jednoduchá (jednoho ducha) cvičení (dharána), ve kterém začneme věnovat výhradně čas vědomí našemu aktuálnímu prožívání, celé naší vnější smyslové zkušenosti světa tělesným způsobem – celým svým subjektivním tělesným bytím. Začněme vše viděné, slyšené, chutnané, čichané subjektivně pociťovat svým celým tělem – cítit (cit – vědomí, tedy základní vlastnost-schopnost vědomí je cítit-pociťovat) – jako bychom viděli každým atomem těla všemi směry a celý prostor viděného, slyšeného, chutnaného, čichaného přímo prožívali tělesně, jako prodloužené tělo, kterým je prožívané já jako celek v podobě určitého unikátního pole cítícího vědomí.
Tak v naší zkušenosti vyvstane samo vědomí jako pole univerzálního vědomí (Śiva) zahrnující prostor v nitru těla i kolem něj jako já, kterým je vědomí samo. Toto základní ztělesnění vědomí (meditace) se v nauce trika nazývá šambháví mudra. Doslova vědomí ztělesňuje (mudra) prožívání (bháva) veškerého bytí (ša) jako tělesnění mě samého (m).
Zkrátka čím více jsme si vědomí svého prožívaného já, tím více vystupuje aspekt samotného vědomí, jako prožívajícího Já. Čím vědoměji naopak současně necháváme ztělesňovat toto své prožívající Já v celé naší tělesné zkušenosti prožívajícího já – prožívání – prožívaného světa, tím více v naší zkušenosti vyvstává možnost nové hlubší a širší zkušenosti samotného vědomí, kterého jsme vyjádřením – by-tím jako my sami.
Sféra vědomí obsahuje jak vědomí bytí, tak vědomí ne-bytí. Vědomí ne-bytí není ale prázdnotou, nicotou, či negací vědomí bytí, ale neoddělitelná dimenze vědomí možností či vědomí potencialit. Vědomí bytí je vědomí všeho aktuálního (apara), vědomí ne-bytí, je vědomí všeho možného – potenciálního (para). Obě tyto sféry společně s třetí – prostřední dimenzí samotného tvoření – či aktualizace (parapara) tvoří tři rozlišené sféry (tan-trika) či úrovně trojjediného Vědomí, nad něž vyššího není (Anuttara). Vědomí potenciálu tvoří „spodní“ sílu a vědomí aktuality „horní“ sílu, jde o dvě polarity vědomí. Jejich vzájemný vztah se vyjadřuje v podobě aktualizace všeho, svým destruktivně-tvořivým tancem vznikání a zanikání veškerého bytí. Toto Vědomí – nad něž vyššího není je v tantře nazýváno Anuttara.
V textu je oslovení „ó Gurudévo“, kterému je vzdán dík za osvojení této schopnosti – usadit se v šambháví mudře.
Je otázkou, zda i dnes platí, že jsme závislí na osvojení si této schopnosti na „guruovi“. Musíme uvažovat časoprostorový kontext vzniku tohoto textu v době klimatu středověké Indie. Je-li chápán pojem „gu-ru“ ve svém původním významu jako princip odstraňující nevědomost a přinášející poznání a pochopení, pak je „guru“ jistě podmínkou, nesmíme jej ale zaměňovat za jakýsi kult nebo určitou osobu. Je mou osobní zkušeností, že společnou meditací s lidmi, kteří mají vědomí probuzené je výrazně usnadněn vlastní proces probuzení vědomí a osvojení si specifických schopností a kapacit naší duše. Je to zcela analogické jako ve všech oblastech lidského života.
Následující meditace, umožňují každému rozpoznat, ztotožnit se a prožít své širší Já, kterým je samo vědomí, jako takové, vědomí obsahující naše prožívané zkušenosti světa i nás samých.
Věnuj dostatečný čas procítění daných instrukcí následujících meditačních cvičení (jógám vědomí), které ti umožňují ztotožnit se se samotným neomezeným klidným (ryzím) vědomím jako všeho prostého prostoru – pole vědomí zahrnující nás samé i zakoušené věci a předměty světa. Tradiční jazyk tantry hovoří o šambháví mudře.
Meditační cvičení 1.
- Buď si vědom určité věci či předmětu kolem tebe, aniž by ses na něj cíleně soustřeďoval, buď si pouze vědom jeho přítomného bytí, tvaru, vzhledu, kvalit sensuální zkušenosti věci bez pojmenovávání a posuzování;
- Rozpoznej ve své zkušenosti skutečnost, že vědomí dané věci či předmětu není danou věcí či předmětem a žádným objektem ve skutečnosti vůbec, ale všech objektů a myšlenek prosté vědomí;
- Ztotožni se s tímto všech myšlenek a objektů prostým vědomím prožívání dané věci.
Meditační cvičení 2.
- Buď si vědom určité věci či předmětu kolem tebe, aniž by ses na něj cíleně soustřeďoval, buď si pouze vědom jeho přítomného bytí, tvaru, vzhledu, kvalit sensuální zkušenosti věci bez pojmenovávání a posuzování;
- Současně rozšiř své vnímání a buď si vědomý svého tělesného sebe-prožívání jako celku;
- Intuitivním meditativním cítěním ve smyslu „ani to – ani to“, rozpoznávej ve své zkušenosti vyvstávající společný prostor daného předmětu a vlastního sebe-prožívání, který je obsahuje, tedy „i-to – i to“;
- Ztotožni se s tímto společným prostorem vědomí dané věci a svého sebe-prožívání.
Meditační cvičení 3.
- Buď si vědom určité věci či předmětu kolem tebe, aniž by ses na něj cíleně soustřeďoval, buď si pouze vědom jeho přítomného bytí, tvaru, vzhledu, kvalit sensuální zkušenosti věci bez pojmenovávání a posuzování;
- Rozšiř své vnímání dané věci o prostor kolem ní, prostor, ze kterého vyvstává. Uvědom si, že neexistuje žádná věc, či předmět jako „objekt“ sám o sobě, ale je vždy neoddělitelně spojen-spřažen s prostorem kolem něj;
- Současně rozšiř své vnímání a buď si vědomý současně svého tělesného sebe-prožívání jako celku a skrze něj prostoru kolem tvého těla – prostoru, v kterém spočíváš;
- Intuitivním meditativním cítěním ve smyslu „ani to – ani to“, rozpoznávej ve své zkušenosti vyvstávající společné pole vědomí zahrnující vědomí daného předmětu i tebe samého, tedy „i-to – i to;
- Ztotožni se s tímto společným polem-éterem vědomí.
Všechny části: